ROZHOVOR - Narodil se ve Studénce, hrával v Novém Jičíně, Kopřivnici, Havířově a ve Vsetíně, ale elitní severomoravské kluby Vítkovice a Třinec jej přehlížely. Útočník Martin Adamský, který je se sedmi góly aktuálně nejúdernější kanonýr Třince, tak rozjel extraligovou kariéru na opačném konci republiky v Plzni. O to víc si teď užívá severomoravské hokejové derby.
Do rodného regionu se Martin Adamský (30 let) vrátil v minulé sezoně. A hned si s třineckými Oceláři užil mistrovskou jízdu. „Ve finále jsme porazili Vítkovice, takže jsem kouzlem regionálního derby už stačil načichnout. Mám tyhle vyhecované zápasy hodně rád!“
Jak je možné, že si vás Vítkovice ani Třinec v mládí nevšimly?
„Počkejte, v sedmé, nebo osmé třídě jsem byl právě ve Vítkovicích na zkoušku. Ale neměli zájem. Tím pádem mé angažmá ve Vítkovicích skončilo stejně rychle, jako začalo.“
Opravdu? Jak testování probíhalo?
„Byli jsme tam tři kluci ze Studénky, kteří jsme v každém zápase dávali tři čtyři góly. Hráli jsme i na zkoušce dobře, ale nezůstali jsme tam ani jeden.“
Hráli jste zápas, nebo vás zkoušeli jen na tréninku?
„Byl to zápasový trénink. Dařilo se nám, ale představy trenérů byly asi jinačí.“ (usmívá se)
Za jeden trénink se toho nedá moc poznat u dospělého, natož u dvanáctiletého kluka, ne?
„Tak to musím oponovat, u mladých se to poznat dá. I z jednoho zápasu. Samozřejmě, ten kluk může být třeba zrovna nemocný, nebo mu to nějak nesedne, ale hned poznáte, jestli má šikovné ruce, jestli je rychlý, umí do těla, nebo má hokejové myšlení.“
Takže špatný skauting?
„Přesně tak.“ (směje se)
A nebyl problém ve vašem „maskování“? V mládí jste hrával s falešným jménem, je to tak?
„Ano, byl jsem Honza Mrštík, to si budu pamatovat nadosmrti. Studénka mě nechtěla pustit do Nového Jičína. Dodnes nechápu, proč klub brání mladému klukovi v odchodu, když v dorosteneckých, ani juniorských soutěžích nemá žádné ambice. O mužích nemluvě. Proto jsem musel hrát rok načerno, než mi skončila registrace ve Studénce.“
Jak jste přišel ke jménu Mrštík? To jste si vymyslel sám?
„Ne, dali mi registračku a řekli – Martine uč se. Teď jsi Honza Mrštík, narozený tehdy a tehdy, musíš to umět nazpaměť. Občanku jsem ještě neměl a rodné listy nekontrolovali. V Novém Jičíně na mě volali Janku, takže jsem si zvykl rychle.“ (usmívá se)
Takže máte v derby Vítkovicím co vracet, když o vás v mládí neměly zájem?
„Kdepak, motivaci mám i bez toho. Oni mě v dorosteneckém, nebo juniorském věku zkoušeli i v Třinci, ale to jsem pak skončil v Havířově. (usmívá se) A pak už jsem si šel svojí cestou, která mě přes Vsetín a Brno zavedla až do Plzně.“
Sice vás v minulosti přehlédly Třinec i Vítkovice, ale v zámoří jste chvíli hrál za Idaho Steelheads (2003/04). Ocelové hlavy už byly předzvěstí třineckých Ocelářů?
(směje se) „Dá se říct. V Plzni jsem se tehdy nepohodl s panem Čadou, každý den jsem pendloval mezi Plzní a Ústím, což pro mě bylo náročné psychicky i finančně. Bral jsem směšný plat. Tak jsem na rok utekl do Ameriky. A nelituju, byla to dobrá škola. Fyzický a tvrdý hokej mi tam dal hodně.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
