ROZHOVOR | Přesně ve stylu svého hokejového života. Bez nějaké show a okázalých slov... Tak oznámil 38letý obránce František Kaberle, pětinásobný mistr světa a vítěz Stanley Cupu z roku 2006, že končí s hokejem. „Věděl jsem to dřív, ale čekal jsem, až to tak nějak samo vyplave,“ pousmál se zadák, jenž naposledy působil v extraligové Plzni.
Žádná rozlučková exhibice, žádná tisková konference. A to přesto, že sbohem své kariéře dává jeden z nejúspěšnějších hokejistů české historie a neodmyslitelný člen zlaté generace.
Pětkrát vyhrát šampionát, to se vedle Františka Kaberleho mladšího podařilo z Čechů už jenom Davidu Výbornému. „Byly to krásné chvíle, už je to pryč,“ řekl včera v rozhovoru pro Sport.
Nepřemýšlel jste o tom, že by bylo lepší konec ohlásit ofi ciální cestou?
„Žádný velký humbuk nemám rád, spíš jsem čekal, až to na mě někdo vytáhne a bude to venku. (usměje se) Na nějaké tiskové konference nejsem.“
A uvažujete o rozlučkovém zápase?
„To taky ne, už to nechám v tichosti...“
Co přesně rozhodlo o tom, že končíte?
„Měl jsem nějaké jiné nabídky, ale ty jsem odmítl. Chtěl jsem kariéru dohrát v mateřském Kladně, už jsem chtěl zůstat doma. Byl jsem připravený ještě hrát, normálně jsem trénoval, ale nakonec to nevyšlo. To byl hlavní důvod, nikam jinam už mě to netáhlo.“
Mrzí vás to hodně?
„Nedá se nic dělat... Na druhé straně už mám věk na to, abych skončil, takže z toho žádnou velkou tragédii nedělám.“
Proč jste se s Kladnem nedohodli?
„Řekl bych, že z jeho strany nebyl zájem, aspoň tohle mi řekl agent. Nebylo to příjemné, ale chápu to. Nehodil jsem se jim do koncepce, co se dá dělat…“
Hrálo roli při vašem rozhodování i to, že jste při posledním angažmá v Plzni už v play off nebyl tak vytěžovaný, jak byste si přál?
„Určitě jsem chtěl hrát víc, ale trenéři dali šanci jiným hráčům. To se někdy stává... Ale v tom to nebylo, na začátku léta jsem ještě měl chuť hrát. Ale když padlo Kladno, nic dalšího jsem neřešil.“
Co vám na to říkal bratr Tomáš, obránce Montrealu Canadiens?
„S tátou (dalším slavným bekem a dvojnásobným mistrem světa Františkem) mi říkali, abych to rozhodnutí přehodnotil a hrál i jinde. Ale nepřemluvili mě.“
Během kariéry vás pronásledovaly nejrůznější zdravotní patálie, takže i kvůli tomu bylo rozhodování jednodušší?
„Je pravda, že jsem toho měl dost, ale přes léto jsem se cítil dobře, hrát hokej bych ještě určitě mohl.“
Je vaše rozhodnutí nezvratné? Nerozmyslíte si to ještě?
„Nechci teď tvrdit, že to není nemožné, ale myslím si, že je to definitivní. Nikdy sice neříkej nikdy, ale teď to takhle cítím.“
Jak se vám ten pocit po těch letech v hokeji vstřebává?
„Zatím to snáším dobře, jsou prázdniny, takže veškerý čas trávím s rodinou a nenudím se.“
Budete mít chuť se chodit dívat do Kladna na extraligu?
„To jo, na hokej se občas vydám. Vždyť, co jiného bych furt dělal?“ (usměje se)
Vidíte, třeba vás srdce vrátí ještě zpátky na led...
„Nebyl bych první ani poslední, ale teď si myslím, že je to nereálné.“
Co vás jako první napadne, když se ohlédnete za svou košatou kariérou?
„Asi ta parta lidí v kabině. A jestli mi něco z hokeje bude chybět, tak právě tohle. Protože kolem party se všechno točilo. I když si vybavím mistrovské tituly nebo Stanley Cup, vzpomínky se stejně stočí k těm oslavám, které jsme zažili všichni společně.“
A teď jste osaměl. Už tušíte, čemu se chcete dál věnovat?
„Teď nic neplánuju, ještě uvidím. Přes zimu si dám určitě volno, chci jet s dětmi na hory.“
Vaše manželka otevřela v Praze nový butik, ve kterém jí pomáháte. Takže se z vás stane expert na módu?
(usměje se) „Ne, ne, to je shoda náhod, že ho tady rozjela zrovna v době, kdy jsem skončil. Předtím ho měla asi 20 let na Kladně. Ale že bych se v něm nějak víc angažoval? To nebude moje parketa...“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
