Dokud nebude mezi hráči respekt, nikam se nepohneme, zlobí Jágra
Přiznává, že ankety moc neřeší. Přesto si neodpustil vtipnou poznámku na adresu Sportovce roku. „Že jsem byl před sedmi lety poslední chlap co vyhrál? Aspoň je vidět, kdo vládne světu,“ usmívá se Jaromír Jágr. Legendárního útočníka ale trápí víc jiné věci. Momentálně asi nejvíc simulování extraligových hokejistů.
V anketě o Sportovce roku jste obsadil deváté místo, osobně jste ale při vyhlášení nebyl. Zaznamenal jste reakci moderátorů, že jste se umístil v elitní desítce už čtrnáctkrát a čtrnáctkrát jste chyběl?
„To jsem jako vždycky v minulých letech měl přiletět na dvě hodiny z NHL a zase letět zpátky? To by tam ze mě byli nadšení... (usměje se) A teď naposledy jsme hráli s Pardubicemi, po zápase navíc vždycky ještě musím trénovat, takže to prostě stíhat nešlo.“
Vyhrála oštěpařka Barbora Špotáková, je tedy triumf ve správných rukách? Nebo koho byste volil vy?
„Já ale tyhle ankety beru s rezervou. Ono je to hrozně těžké určit, kdo je nejlepší, srovnávají se věci, které se vlastně porovnat nedají. Nedávám tomu tady nějaký extra význam, je to hrozně subjektivní. Roli hraje i popularita toho sportu.“
Zaznamenal jste, že čtenáři webu iSport.cz by za Sportovce roku zvolili právě vás?
„Jsme u toho, co už jsem říkal. Velkou roli hraje i popularita, která mi tady určitě pomohla. Takže takové věci už jsem se naučil brát s velkým nadhledem.“
Jste rád, že rozhodčí i vedení ligy na nedávném semináři podpořili vaše slova o tom, že by se více měli chránit techničtí hráči, aby se liga zatraktivnila?
„Nějaké setkání proběhlo, ale nedá se říct, že by se všechno okamžitě rozpohybovalo. Nejdůležitější věc je, že by rozhodčí a lidi z vedení soutěže měli objet všechny kluby a přesně říct: Podívejte, my budeme pískat tohle a tohle. Aby každý přesně věděl, co se chystá. Měli by ukázat video, vysvětlit to tak, aby to všechno bylo profesionální. Aby se pak nikdo nemohl vymlouvat, že neví, jaká jsou měřítka.“
Což se ovšem nestalo.
„Právě že ne, možná na to ani není čas. Nevím. A ještě jedna věc mě drásá, o které už jsem se taky mluvil. Ale štve mě stále.“
Vzájemná úcta mezi hráči?
„Ano. Ten respekt hráče k hráči někdy chybí, hokejisté se přitom musí vzájemně respektovat a hrát fair play. A ne, aby dělali všechno pro to, aby jejich mužstvo hrálo přesilovku. To přece nedává žádný smysl, o tom hra a sport není. Jo, je sice hezké, že vyhráváš a máš radost z výhry, ale za jakýchkoliv okolností by přece měl člověk zachovat čestnost. Ať se děje, co se děje. Ano, viděl jsem pár hráčů, kteří před sudími přiznali, že to bylo jinak, a zachovali se férově. Na druhou stranu jsou takoví, kteří udělají maximum, aby sudí pro jejich tým písknul přesilovku. A berou, že je to součást jejich práce! A díky tomu je trenéři asi mají rádi...“
Věříte, že vaše veřejné apely od simulování hráče odradí?
„Záleží jen na samotných hokejistech. To jsou věci, které nevidí ani rozhodčí ani fanoušci. Jen ti dva aktéři na ledě ví, jak to proběhlo, co si udělali. A jak moc bylo nutné, aby někdo spadnul. Tohle nikdo jiný nedokáže posoudit! Proto o tom mluvím, chápu, že rozhodčí to mají těžké. Tady jde vyloženě o úctu mezi námi hokejisty. Dokud nebude větší respekt, nikam se nepohneme...“
Jste z toho otrávený?
„Když na ledě vidím, jak občas někdo skočí, tak... (nedořekne) No nic, už jsem o tom napovídal dost. Ať si to každý hráč přebere sám pro sebe.“
