Dojatý Ference: Tahle rozlučka od fanoušků, to je jako Stanley Cup
Takhle vypadá láska. Oboustranná. V neděli při výhře 5:1 nad Kladnem se s Českými Budějovicemi loučil Andrew Ference. Kanadský bourák z Bostonu vyrazil v říjnu na jih Čech už podruhé v kariéře pomoct během výluky NHL. A zase uhranul. Dunivé ovace, jaké mu v závěru partie a hlavně po ní přichystali fanoušci ve vyprodané aréně, to bylo něco. „Je ale třeba být taky otcem,“ vysvětlil svůj odjezd 33letý bek. Šálu Motoru od jednoho z fandů měl kolem krku…
Vážně po tom, co jste právě zažil, chcete zpátky za oceán?
„Povím vám, není to nic lehkého! (směje se) Tady je všechno tak strašně pozitivní. Všechno. Hokej, lidi, město. Kamkoliv jdu, lidi jsou milí a snaží se pomoct. Nezaznamenal jsem tu jedinou negativní zkušenost, trápí mě jen to, že moje dcery jsou tak daleko ode mě a rostou. Jdou do školy a já takhle přicházím o část jejich života. To je ten jediný důvod, proč se vracím. Protože tohle (dívá se směrem k ledu) je neskutečné.“
Budete o tom doma vyprávět?
„Ony jsou holky s manželkou zrovna tady, viděly to samy. Přiletěly za mnou a týden jsme tu pobyli. Vyrazili jsme na náměstí, do Prahy… Žena se mě pořád ptá, jestli mi to tady nebude chybět, a já říkám, že jo. Tohle je pro mě prostě kouzelné místo, kde je mi příjemně, přijdu si jako doma a lidi jsou tu úžasní.“
Po utkání s Kladnem vás nechali spoluhráči při děkovačce jet kolečko kolem mantinelu jako prvního, s náskokem, ať si užijete nadšení fanoušků. Proč se vám nechtělo?
„Víte, hokejisti nejsou asi zrovna rádi, když jsou sami v centru pozornosti. (usměje se) Vždyť je to týmová hra. Tohle pro mě bylo zvláštní, nikdy jsem nebyl sám za sebe, všechno je o partě, o mužstvu. Chápu ale, co tím gestem kluci mysleli, bylo to od nich hezké. Měl jsem hodně výjimečný pocit. A vážím si toho, jak se tu ke mně celou dobu chovali a teď i respektovali fakt, že chci být se svou rodinou. Jenom tím potvrdili, jak úžasní jsou. A co se týká fanoušků? Mohl bych mluvit hodinu o tom, jak úžasné tohle bylo, ale stejně bych to nedokázal vystihnout. Říkám jen „Děkuju.“ To je nejdůležitější.“
VIDEO | Budějovická děkovačka, v hlavní roli Andrew Ference
Co myslíte, jak dlouho vám bude znít nekonečné skandování vašeho jména v hlavě?
„Pořádně dlouho! Přemýšlel jsem o tom, kolik zápasů už jsem v kariéře zažil. Bylo jich nepočítaně. A mezi tím vším mi vyčnívá, když jsme v juniorce vyhráli ligu, když jsme získali Stanley Cup a pak věci jako tohle. Naprostá špička, vrchol.“
Jde to srovnat se Stanley Cupem?
„Ano. Protože je to něco naprosto výjimečného. V Severní Americe nemáme fanoušky, jako jsou tady, jsou jiní. Vyhrát něco s týmem je nejlepší pocit na světě, ale zažít něco jako já teď při svém loučení, to se taky nezapomíná. Nikdy. Pamatuju si spoustu podobných chvil z Budějovic z minulé výluky a právě proto jsem sem chtěl znovu. Takové pozitivní pocity člověka osvěžují.“
Vy jste zase osvěžil budějovický tým po svém příchodu. Hřeje, když se ohlédnete, jak se během vašeho angažmá mužstvo zvedlo?
„Věděl jsem, že se prohrává, když jsem sem šel. Ale byla v tom zranění, frustrace a šlo poznat, jak jsme se od první chvíle snažili šplhat v tabulce výš a sbírat výhry. Přišly pak i zápasy proti silným soupeřům, které jsme odehráli vážně dobře. Třeba Brno, teď Kladno a další top týmy, proti nimž jsme předvedli vážně dobrý hokej. Přijde mi, že každý je tu teď správně sebevědomý, pozitivní. A to se pak hned jinak hraje, když jste v takovém rozpoložení. Udělali jsme pěkný pokrok.“
A vy jste si na závěr dal jako vánoční dárek skalp Jágrova Kladna…
„Jo, to bylo fantastické. Každý byl šťastný. My i fanoušci. Byl to vážně dobrý pocit, jsme pyšní, že jsme to takhle doma zvládli, protože jsme měli i chvíle, kdy nám to nešlo, ale tím, že se nám povedlo tohle proti tak skvělému týmu s tak výjimečnými hráči, to je vážně speciální. Navíc před plným barákem… Perfektní.“
Prý se ještě můžete v sezoně vrátit. Je to reálné?
„Je to jedna z možností, už jsme o ní i mluvili. Dáme si časem vědět, až uvidíme, jak se situace v NHL vyvine.“
