Teď přišel můj čas! Play off miluju, září plzeňský Hollweg
V gólové statistice ho budete hledat marně, přesto je obrovsky platný. Ryan Hollweg má totiž v plzeňské sestavě jiné úlohy. Deptat protihráče, dělat rozruch, bránit. A kníratý desperado zatím v sérii s Litvínovem dělá tohle všechno skvěle, na srovnání čtvrtfinále (1:1 na zápasy) měl zásadní podíl. „Play off hokej miluju,“ září mu oči.
Řeže to, po jeho hitech duní mantinely, to každý vidí na první pohled. Ale k sobotní výhře 2:1 přispěl plzeňský Ryan Hollweg třeba i obětavou lopotou při bránění. „Všichni se snažíme soustředit na defenzivu. Ta totiž v play off vyhrává zápasy. Kdo myslí jen na útok, daleko se nedostane,“ předkládá svou vítěznou náturu 29letý Američan.
Ve druhém utkání jste zároveň zásadně přitvrdili před brankou soupeře. Byl to záměr?
„Jednoznačně. Museli jsme trochu změnit svou hru oproti prvnímu zápasu, součástí naší taktiky bylo dávat víc puků směrem na branku, cpát se před ni. A přesně to jsme dělali. Je třeba pořád zaměstnávat jejich gólmana a vytvářet si víc možností ke skórování. Tohle je play off hokej, góly padají z dorážek nebo střel přes clonící hráče. Proto je třeba je do toho prostoru dostat.“
Přesně pro takovou hru vás v létě Plzeň přivedla. Cítíte, že teď ukazujete spoluhráčům cestu?
„Jo, tohle je část sezony pro mě jako dělaná. Hokej, jaký se teď hraje, zbožňuju. Jede se naplno, a čím tvrdší zápasy jsou, tím víc jsem v ráži a cítím se na ledě líp. Jen si musím hlídat, abych udržel své emoce pod kontrolou a neudělal něco stupidního. Ale play off miluju. Už teď se nemůžu dočkat dalších zápasů série.“
A zdá se, že emoce opravdu držíte…
„Taky bych řekl. Dohrávám souboje, hraju tvrdě a do těla a nemám problém postavit se za spoluhráče, když je třeba je ochránit, jsem tam. Ale když se při tom chovám chytře, není žádný problém. Jak jsem řekl, tenhle styl hokeje zbožňuju.“
Během druhého utkání se strhla i větší mela. Z čeho vyplynula?
„To je normální. Když proti sobě hrají dva týmy skoro denně, něco se postupně vyostří. Podle mě je super tohle vidět. Jasně, nikdo nechce, aby to přerostlo nějakou mez, ale my hrajeme tvrdě, oni taky, takže se zákonitě musí něco semlít.“
Vypadá to, že na sebe často narážíte s mohutným bekem Brejčákem. Co na něj říkáte?
„Když jsem na hřišti, nekoukám, kdo má zrovna puk. Chci sundat každého. Zrovna on se párkrát objevil, aby se postavil za své spoluhráče, a já ho za to respektuju. Stejně jako všechny kluky z jejich týmu. Hrají tvrdě, neuhýbají. Na nás je, abychom v tom byli ještě lepší. My totiž neuhneme, nebudeme se bát do nich zajet.“
V sobotu jste vyhráli poprvé po více než měsíci. Spadlo z vás napětí?
„To bez debat. Poslední měsíc pro nás byl hodně těžký, nic nám nevycházelo. Štěstí ale musíte jít naproti, musíme si pomoct sami, nikdo to za nás neudělá. Tentokrát jsme už hráli výborně, neukázali jsme moc mezer v naší hře. Byli jsme týmoví, tvrdí, ukázali jsme všechny aspekty hokeje, oslabení, přesilovky a Mazi (Mazanec) v bráně byl zase úžasný. Na tomhle všem musíme vystavět naše další výkony, pořád to totiž byla jen jediná výhra.“
Ta ale musela pořádně změnit náladu v kabině. Je to tak?
„Rozhodně. Když vyhrajete takhle důležitý zápas, je to úžasné. A tenhle byl obrovsky důležitý. Nikdo nechtěl jet do Litvínova za stavu 0:2 v sérii. Už ale koukáme dopředu. Zase potrénujeme, procvičíme si pár věcí a vyrazíme pro další výhry na jejich led.“
