Vampola přetáhl večerku a přišel o oslavy. Bylo mi do pláče, hlesl
Bez slitování. Zatímco plzeňský tým v neděli doloval historické zlato a následně ho mohutně a zapíjel, jedna z podstatných postav u obojího chyběla. Petr Vampola, mistr světa z roku 2010, si svůj druhý český titul neužil. Trpěl doma, před rozhodujícím duelem ho totiž trenéři vyřadili z kádru kvůli porušení životosprávy. „Mrzelo mě to,“ přiznává 31letý útočník.
Co s ním je? Neúčast Petra Vampoly v nedělní partii ve Zlíně nešlo jen tak přejít. Proč ani nepřijel? Verzí se objevilo dost, ve večerním mistrovském rejdění se ovšem nikdo k překvapivé absenci vracet nechtěl, nevysvětlil ji.
Skutečnost zní: nenadálé sbohem má na svědomí protažená večerka ve spojení s útočníkovými neuspokojivými výkony. Odchod na kutě, stanovený na 23. hodinu, nestihl po třetím utkání finálové série, minulou sobotu…
„Trenérům jsem se přiznal. Šlo o to, že jsem šel s rodiči na večeři a pak jsem zůstal sedět i s kamarádem, který za mnou dorazil,“ líčil Vampola deníku Sport.
„Dal jsem si tři malá piva na to, abych mohl líp spát. Ale večerku jsem přetáhl asi o hodinu a půl, toho jsem si vědom.“
Žádné alkoholové rejdění se podle něj nekonalo, 55násobný reprezentant navíc druhý den odehrál povedené střetnutí (5:2), v němž se na něm zlínští vyfaulovali a on Indiány povzbudil i vítěznou rvačkou s bekem Horákem.
Celkově se však Vampola po svém lednovém návratu ze Švédska neprosazoval, jak se čekalo. V sestavě se během play off propadl do čtvrté formace, za 27 utkání nasbíral 11 bodů (1+10). I proto se s ním šéfové nemazali. „Respektuju to, nehrál jsem, jak bych měl. Na druhou stranu, nastupoval jsem s natrženým svalem a nechával jsem si dělat opichy před zápasy,“ oponoval odstavený útočník.
„V tomhle mám svědomí čisté, dělal jsem maximum jako vždy, i když mi to tam nepadalo a nebyl jsem tak produktivní. Vracel jsem se do Plzně s jasným cílem, a sice vyhrát titul a co nejvíc pomoct týmu.“
Před sobotním odjezdem do Zlína oznámil Vampolovi kouč Milan Razým verdikt před celou kabinou. Zatímco spoluhráči vyráželi za úžasným zážitkem, on zůstal doma. V neděli si pak ani nechtěl zapínat televizi.
„Myslel jsem, že nebudu mít nervy ten zápas sledovat, ale nakonec mi to nedalo. Moc jsem to klukům přál, i přes to, co se stalo, hlavně Martinu Strakovi,“ tvrdil odevzdaným hlasem.
„Když se to pak povedlo, bylo mi až do pláče, že u toho nemůžu být a užít si s pohárem. Štvalo mě, že se věci takhle udály, myslím, že se všechno dalo řešit jinak…“
Jenže neřešilo. Zlatou medaili by měl Vampola dostat, je ale téměř jisté, že v Plzni končí. Vysněným titulem s pořádně hořkou příchutí.
