VIDEO | Titul! Když Jaromír Jágr mluvil o tom, jak by měla dopadnout sezona jeho Rytířů, nebál se vyřknout i tu nejvyšší metu. Nedostane tím ale hráče zbytečně pod tlak? „Pokud by je tohle mělo stresovat, tak to by neměli hrát žádnou soutěž,“ pousmál s kladenský majitel v rozhovoru pro iSport.cz a Rytíř.TV. Teď už je 41letá legenda v zámoří, kde se chystá na sezonu s Devils, svým novým týmem. Kladnu bude ale mačkat palce na dálku.
To, o čem mluví ostatní šéfové klubů potajmu, se nezdráhal říct naplno. Titul! „Pokud hráč nemá osobní zájem být nejlepším hokejistou nebo sportovcem, jakým on může být, tak těžko může něco dokázat. A těžko bude prospěšný pro naše mužstvo,“ říká Jágr. Rozhovor pro iSport.cz a Rytíř.TV proběhl minulý týden po tiskové konferenci Rytířů, jejichž je hvězdný útočník většinovým vlastníkem.
Čekají vás dvě sezony najednou. Ta vaše osobní v NHL, pak ta kladenská. Jak rozmělníte vaši pozornost?
„Těším se pochopitelně na obě. Rozdíl je v tom, že jednu můžu trošičku ovlivnit, to je to moje působení v Devils. Tu druhou ne. Takže v extralize budu akorát fanda. (usměje se) Věřím, že mužstvo je dobře připravené a budeme lepší než v předešlé i v té předminulé sezoně.“

Výsledky v přípravě byly poměrně povzbudivé. Je to tak?
„Těžko se to srovnává. Každý tým má jiný styl přípravy, jinak trénuje. Někdo má hodně volna, někdo méně. Navíc spousta mužstev hraje i European Trophy. Takže ty výsledky v přípravě moc neříkají.“
Mluvíte o titulu. Je to věc, která vás dostala v kariéře tak vysoko? Vždy si klást ty nejvyšší cíle?
„Lidé by se tohle měli naučit. Pamatuju si na úplně svůj první rozhovor, myslím si, že to tehdy bylo v časopise Stadion. A když si to teď přečtu, musím se smát... Když mi bylo osmnáct a někdo se mě zeptal, co bych chtěl dokázat, odpověděl jsem, že chci být jednou nejlepší hokejista na světě. Aniž bych o tom tehdy nějak moc přemýšlel... Prostě to ze mě vyšlo. A myslím si, že lidé by tak měli přemýšlet. To je jediná cesta, jak se dostat někam dál. Pokud si budeš dávat malé cíle, nikdy nemůžeš nic dokázat. Jasně, když si dáš nejvyšší cíl, nikde není zaručeno, že se ti to splní. Na druhou stranu – to, že si ho vysníš a jdeš za ním, tak z toho plyne větší šance, že se ti to splní. Než když si ten cíl vůbec nedáš...“
Nedostanete ale tím hráče a trenéry trochu pod tlak?
„Pokud by je tohle mělo stresovat, tak to by neměli hrát žádnou soutěž! (usměje se) Věřím tomu, že všichni hráči by si měli dávat osobně ty nejvyšší možné cíle. A každý by měl být pod maximálním tlakem. Pokud hráč nemá osobní zájem být nejlepším hokejistou nebo sportovcem, jakým on může být, tak těžko může něco dokázat. A těžko bude prospěšný pro naše mužstvo.“