Málem mě ti smraďoši umlátili, smál se Ton po rekordu
EXKLUZIVNÍ VIDEO | Tohle byl hlavně jeho večer, Petr Ton přepsal sparťanskou kroniku, zbořil rekord, který držel Jiří Zelenka. Ve 22.minutě zápasu s Plzní proměnil trestné střílení a stal se nejlepším střelcem v historii klubu. Skóroval umístěnou střelou k pravé tyči. „Při nájezdu jsem se soustředil hlavně na brankáře. Pak přišla ohromná úleva. Jsem strašně rád, že to mám za sebou,“ přiznal 39letý kanonýr původem z Kladna, který stihl v pražském týmu nasázet rekordních 255 branek za deset sezon.
Byl jste před nájezdem nervóznější než jindy?
„V tu danou chvíli nemám čas o tom přemýšlet. Soustředil jsem se na Lukáše Mensastora, se kterým mám špatnou bilanci. Spíš jsem hledal nějakou skulinku. Jakmile to člověk překoná, hrozně to z něj spadne.“
Mihlo se vám hlavou, že právě tahle akce může vaše čekání na rekord ukončit?
„Ne, ne, měl jsem tam dvě varianty, které zkusím, abych na brankáře vyzrál. Pak přišla ohromná úleva. Tím, že mi v play off chyběl k vyrovnání rekordu jeden gól, ten čas se táhnul a hodně lidí o tom pořád mluvilo, tak jsem strašně rád, že to mám za sebou.“
Když jste po gólu zapumpoval rukama, udělal jste to z radosti nebo spíš proto, že vás překonání rekordu dál nebude pronásledovat?
„Sezona je dlouhá, k vyrovnání mi na začátku chyběl jeden gól, takže jsem ve skrytu duše trošku doufal, že to třeba přijde, i když jsem možná nemyslel, že to bude už po třech kolech. Vždycky mi říkají, že mám špatné začátky. Ale koncentroval jsem se sám na sebe a hlavně si přál, abychom vyhrávali. Když dám vyrovnávací gól jako tentokrát a zvítězíme, tak jsem spokojený.“
Vaše trefa Spartu nakopla, k tomu jste přihrával na třetí gól, který Plzeň zlomil. Takže povedený zápas se vším všudy, co říkáte?
„To jsem jedině rád, od toho jsem tady ofenzivní hráč, abych takhle týmu pomáhal. Kdyby to takhle fungovalo každý zápas, jedině dobře. Ale pokaždé to nejde. Tohle utkání bylo ubojované. Od první minuty jsme šli za vítězstvím, i když hned z první přesilovky jsme inkasovali úvodní gól. Ale aktivitou a pohybem jsme si vynutili fauly nebo si vytvořili příležitosti, které jsme na rozdíl od minulého zápasu v Chomutově proměnili.“
Jste rád, že jste mohl překonání rekordu prožívat před domácím publikem?
„Já na to čekal každý zápas. Minule to nevyšlo, ale mluvil jsem s pár fanoušky a našel na tom aspoň to pozitivní, že si to nechám na Spartu. Jsem rád, že mi to vyšlo. Když člověku aplauduje celá hala, je to nádhera, ocenění, nechci říct celoživotní práce, ale aspoň toho, co jsem ve Spartě odvedl za těch deset let, co jsem tady. Toho si člověk váží, ale asi úplně to ocení až s odstupem času.“
Kdo vám rekord nejvíc připomínal?
„V kabině asi maséři a kluci, samozřejmě kamarádi, který v hale shodou okolností byli. Ten gól věnuju Radku Philippovi a Martinu Štrbovi, kteří mě hodně povzbuzovali. S Martinem jsem hodně dlouho hrál, bylo to jedno z nejlepších levých křídel, se kterými jsem mohl nějaké góly přidat. Neprožíval jsem úplně dobré období, člověk musí trenérovi pořád něco dokazovat. Nebyl jsem úplně spokojený, ale před zápasem mi hodně pomohl i Radek Philipp.“
Jaké to bylo, když vás spoluhráči vzali na středový kruh?
„Málem mě umlátili, strkali mi ty smradlavý rukavice do obličeje (směje se). Ale bylo to doopravdy příjemné…“
Pocházíte z Kladna, snil jste někdy o tom, že jednou budete nejlepší střelec Sparty?
„Těžká otázka. Plno hráčů i fanoušků by na to nevsadilo, když jsem přišel po šesti sezonách z Finska, skoro ve třiceti letech. Přece jen před těmi deseti lety hráči končili v pětatřiceti, čtyřiatřiceti. Přiznám se, že tohle mě vůbec nenapadlo. Musí se vám vyhýbat zranění, mít důvěru, ocitnout se ve správnou dobu na správném místě a narazit na dobré spoluhráče. A ty já jsem kolem sebe měl. Oni všichni mi k tomu rekordu dopomohli.“
Berete to i jako dárek k blížícím se 40. narozeninám?
„Už se to blíží, díky za připomenutí (směje se). Ale ještě věřím, že něco přijde.“
Schoval jste si puk, jímž jste rekordu dosáhl?
„Jarda Hlinka mi nechal oba dva, tedy i ten, kterým jsem rekord vyrovnal (v prvním kole proti Hradci Králové). Takže hned po druhé třetině jsem si ho označil, abych rozpoznal, který je který.“
Co máte v plánu dál?
„Cíle jsou pořád hlavně týmové. Jsem rád, že jsem ve Spartě mohl zůstat, je to tým, který má vždycky ty nejvyšší ambice, ne pokaždé to vyšlo. Hodně se píše, jak se spoustu let trápíme. Víme, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je ve čtvrtfinále. Dostat se co nejdál, to bude ten cíl.“
