Porazit Spartu je vždycky příjemné, říká její bývalý kapitán Šimíček
Hokejový bojovník Roman Šimíček si v minulosti dokázal získat fanoušky na obou stranách minového pole – ve Vítkovicích i ve Spartě. Před deseti lety dovedl Spartu coby kapitán k ligovému bronzu. V neděli si z Prahy odvezl s Vítkovicemi historicky první tři body v roli asistenta trenéra (6:4). „Porazit Spartu je vždycky příjemné,“ nezastírá Šimíček.
Pevně věří, že Ostravané na dobré výkony ze Zlína (3:1) a ze Sparty naváží i v dnešní předehrávce 11. kola s Libercem (online sledujte od 17 hodin ZDE).
Je sladší porazit Spartu jako hráč, nebo jako trenér?
„Chutná to úplně stejně (usmívá se) Ale v naší situaci je jedno, jestli porazíme Spartu nebo Zlín, body jsme nutně potřebovali. Samozřejmě těší, že to je Sparta – tým takového kalibru. Já si podobná vítězství užíval jako hráč, i teď jako trenér. Teď je v tom ještě víc emocí a nervů, protože to svým způsobem nemáte až tak možnost ovlivnit. Jen něco říct, změnit pětky, ale vždycky je to na hráčích. V tom to bylo emotivnější. Obrovský dík patří klukům, jak se k tomu postavili.“
Říkáte, že to nemůžete ovlivnit. Kdo tedy přišel s nápadem dát do první formace k Burgrovi dříče Húževku (2 góly ve Zlíně) a Strapáče (3+1 na Spartě)?
„Po první třetině ve Zlíně jsme si říkali s trenérem Oremusem, že takhle to nejde. Že je třeba zkusit nějaké oživení. Tak jsme nad tím sedli a společnými silami to dali dokupy. Nechci to zakřiknout, zatím to šlape a splňuje, co má. Výkon Petera Húževky i Petra Strapáče šel u Jirky Burgra hodně nahoru, takže to vyhovuje všem. Jen ať jim to vydrží co nejdéle.“
Ve Spartě jste dva roky hrál (2002-2004), máte s ní dva bronzy. Hecoval jste vítkovické hráče?
„Samozřejmě! Nechtěl jsem do nich hučet moc, ale domluvil jsem se s kapitánem Jirkou Burgrem, že jim udělám svačinku. Ale jen za tři body! Dva body, nebo bod neberu. Jen výhru. Nevím, jestli jim to Jirka řekl ještě před zápasem, nebo až po, to mi je jedno. Ale svačinka mě čeká.“
Co připravíte?
„Jsem v pořadníku, je jich přede mnou ještě hodně, byly tam nějaké narozeniny, takže mám čas. Až na mě přijde řada, něco donesu. Klasika je kýta, kuřata, tvarůžky, bůčky... Aby se to neopakovalo, tak si kluci řeknou sami, na co mají chuť. Až na mě nějakou středu, kdy bývá rehabka, přijde řada, něco navezu.“
Po výhrách ve Zlíně a na Spartě jste se odlepili ze dna tabulky. Jak vám bylo, když jste doma padli s Chomutovem 0:2 a od posledního místa vás zachránilo jen lepší skóre oproti Varům?
„Vůbec ne veselo, to je jasné. Ale hokej jsem nějaký pátek hrál, tak vím, že takové zápasy přijdou. Že se na to nedá dívat. Na co sáhnete, to nevyjde a vypadá to, že do toho nedáváš všechno. Já vím, že kluci do toho všechno dali, ale nešlo to. Pak ze všech stran slyšíte, že se na to nedalo dívat, že to bylo hrozný… Věřím, že jsme si s Chomutovem sáhli na dno a snad jsme se malinko odrazili. A postupně to bude lepší a lepší. Mužstvo má svou sílu, jen to z něj dostat. Kluci musí do hlav dostat, že hokej hrát umí – a musí to pak i ukázat.“
Hráči šli po zápase s Chomutovem na pohovory za vedením klubu. I vy trenéři jste byli?
„Já se přiznám, že jsem hned po tom zápase odjížděl do Prahy do školy (Šimíček studuje trenérskou A licenci). Minulo mě to. Vím, že Peter (Oremus) tam byl. Všem nám bylo jasné, že musíme zabrat. Proto jsem moc rád, že to vyšlo. Teď to musíme s Libercem potvrdit i doma. A Liberec bude ještě těžší, než Sparta, budou bojovat, rvát se. Musíme do toho jít zase zodpovědně a makat.“
