Sešitý plzeňský bojovník Pitule: Na líbačku to teď vážně není
Tvář Tomáše Pituleho dostává pořádně zabrat.•Zdroj: Archiv Tomáše Pituleho
Čelist má na maděru, během operace mu do ní lékaři vpravili dlahu, kterou museli speciálně objednat. Jako by nestačilo, čím si Tomáš Pitule prošel hned v prvních hodinách poté, co lehl do rány hradeckého René Vydareného. Na zimáku ho provizorně zašili a šup do nemocnice. „Tam mi museli všechno vyndat a dvě a půl hodiny mě zašívali znova,“ líčí.
Umím si tedy představit příjemněji strávený večer…
„No, ty jo, bylo to strašný. Ještě mi tam dávali dráty, aby se to zpevnilo, protože se mi všechno strašně hejbe. Třeba když se špatně otočím na posteli, cítím, jak mi ta čelist úplně přeskočí. Nejdřív jsem si myslel, že to jsou zuby, ale ono ne…“
Věděl jste hned, že je něco špatně, když jste vyrazil proti střele Vydareného?
„Já zavřel oči a jen jsem čekal, kam mě to trefí, protože mi bylo hned jasný, že jsem na led šel moc brzy, přihrávka na modrou byla pomalejší, než jsem čekal, a on navíc střílel až od mantinelu, takže křížem. Pak si přesně vybavuju ten moment. Je to jako byste na zimáku, kde je rachot, vypnul zvuk. Jako u rádia. Najednou ticho, neslyšel jsem nic, žádnýho fanouška, buben, nic. Jen mi začalo strašně pískat v uších.“
A co pak?
„Vidím, jak na mě kouká náš fyzioterapeut Míra Liška, třeští oči a ukazuje, ať jedu hned do šatny. Všiml jsem si, jak ze mě kape krev, a bylo mi jasný, že je to na prd. Nejdřív mi tvrdili, že když mluvím, nemusel bych mít nic zlomenýho, ale jakmile se mi v šatně doktor podíval do pusy, z jeho pohledu jsem poznal, že je zle. Hned věděl, že operaci se nevyhnu.“
Řešil jste v tu chvíli bolest?
„Ne, mě to v první chvíli ani nebolelo, ani jsem nemusel zůstat ležet. Spíš si myslím, že jsem byl v hrozném šoku a navíc ze mě pořád hodně tekla krev, jak jsem byl rozpumpovanej. Ještě večer jsem jí měl plnou pusu, musel jsem ji furt plivat. Bolest přišla, až když jsem si večer po zápase lehnul na pokoji. Celý to přišlo k sobě a bylo to příšerný. Píchli mi do žíly něco tekutýho na bolest a další dávku jsem mohl dostat až za osm hodin, ale prosil jsem sestřičky, jestli by to nešlo dřív, tak to nějak vyměnily. Jinak bych vůbec nemohl spát.“
Ztlumily vaše muka aspoň reakce od fandů a spoluhráčů, kteří vyzdvihovali vaši obětavost?
„Rozhodně, za to jsem moc rád. Stavil se tady i Martin Straka a chválil mě, což mi obrovsky zvedlo náladu. Byli tu i Tomáš Vlasák, Venca Pletka, Dominik Boháč… Kluků mě navštívilo tolik, že to ani nechci jmenovat, to by vám zabralo půlku stránky. Moc děkuju i Francíkovi (litvínovskému Pavlu Francouzovi), který dal moji fotku na Twitter. Těší mě, že mě někdo ocenil, protože jinak jsem z toho docela špatnej. Přišlo mi, že se mi celkem začíná dařit, a tohle asi nebude na týden…“
Pituleho rozpárala bomba obránce Vydareného. Ránu spravilo 78 stehů
• TV TIPSPORT
Přibrzdí vám zranění jen sezonu, nebo vás čekají těžší následky?
„Řekli mi, že tou roztříštěnou čelistí vede nějaký nerv do rtu, tak v tom místě možná nebudu nic cítit. Není to ale ještě jistý, to teprve uvidí. To jediný by mělo znamenat trvalý následek, jinak to snad spraví ta dlaha, i když to prý taky není nic snadnýho. I jizvu určitě budu mít od pravýho koutku až na bradu, ale stehů mám hlavně spoustu vevnitř. Když mi to doktor šil, ani prý nevěděl, která tkáň kam patří, jak jsem to měl na kaši. Pořád mě to nutí jezdit si po tom jazykem, jak cítím ty nitky. A to jsem prý měl kliku, že mám právě jazyk v pohodě. Kdyby mi natekl, byla by to komplikace.“
Počítám, že vás teď nekrmí zrovna řízky. Je to tak?
„Jo jo. Zatím dostávám jídlo, jedna velká paráda. Všechno brčkem, protože lžící to fakt nejde. K obědu jsem měl polívku, bramborovou kaši a pudink, což má být jedno z nejlepších jídel tady. No, nevím, moc dobrý to nebylo. (lehce se usměje) Jen z domova mi přinesli nějaké nutridrinky.“
A co přítelkyně, může vám aspoň dát pusu?
„No, s tím, jakej mám balon na tváři, to na moc velkou líbačku zatím není. A hlavně mám v puse jak v polepšovně, protože si nemůžu ani vyčistit zuby. Ale nezlobte se, nemůžu se moc smát…“
Hokej teď nenávidíte, nebo už vymýšlíte, jak zpátky na led?
„Já přemýšlel hned v neděli večer, kdy budu moct hrát! Samotná čelist potřebuje šest týdnů, aby se dala trochu do kupy. Kdyby to bylo jen zlomený, mohl bych brzy jít na led s mřížkou, ale jak to mám roztříštěný, je to prý špatný. Třeba potom začnu bruslit, ale do soubojů to ještě nebude.“
