Šťastný Pletka v Klubu Střelců. Mamka mi vede kroniku, přiznal
Elitní společenství Klubu hokejových střelců deníku Sport vítá svého 66. člena. Po nedávném vstupu slávisty Jaroslava Bednáře přichází se vstupenkou další známá hokejová ikona. Plzeňský útočník Václav Pletka se dočkal v pátečním extraligovém duelu s Libercem, dvěma trefami se dostal na kótu 250 za góly v domácí lize a reprezentaci. K výhře 5:3 nad Bílými Tygry pomohl proměněným nájezdem (na 3:1) a závěrečnou brankou do opuštěné liberecké klece.
Co vám říkal na střídačce Tomáš Vlasák, s kterým jste uháněl na prázdnou branku?
„Já se hlavně musím Vlasymu omluvit. Mohl jsem mu to ještě dát do lepší pozice, ale byl jsem trochu hamoun, viděl jsem tam tu dvěstěpadesátku. Trochu jsem se bál, že kdybych mu přihrál, skočí mu to, a kdo ví, jak by to ještě dopadlo. Vlasy mi říkal, že by mi to ještě jednou vrátil. Já to chtěl dát takhle, tudíž se mu ještě jednou omlouvám. On tam na mě pak ještě v kabině vyřvával, že to budu mít drahý. Uvidíme, kolik mi jako pokladník vyměří. Něco určitě budu muset zaplatit.“
Připomínali vám spoluhráči, že se blížíte Klubu?
„Kluci se mě pořád patli, kolik gólů mi ještě schází. Dudák (Radek Duda) mi po proměněném nájezdu ukazoval, že už jenom jeden a že všechno budou hrát kluci na mě. Jsem rád, že mi to tam spadlo a na poslední gól nemusím čekat delší dobu. Hlavní ale je, že jsme zápas zvládli. Teď se můžeme nachystat na Spartu.“
Vybaví se vám první ligový gól?
„Shodou okolností to bylo tady v Plzni, když jsem přijel s Třincem. Sezona 1999/2000. Přihrával mi Braňo Jánoš, v bráně byl Dušan Salfický.“
A který byl ze všech nejdůležitější, na který nikdy nezapomenete?
„To těžko takhle rychle najdu… Každý gól se totiž počítá.“
Vedete si podrobné statistiky?
„Stará se mi o ně mamka. Od prvního extraligového zápasu, píše mi všechny góly a asistence, vede mi kroniku. Dřív do ní vystřihávala i fotky. Mám to založené doma. A táta mi od té doby, co v televizi běží Dohráno, vytváří sestřihy. Jsem rád, že to dělá. Občas, když mám slabou chvilku a nedaří se mi, tak se na to podívám a hned se mi zlepší nálada. Třeba kdysi v Českých Budějovicích, kde mě trenér úplně odepsal a já jen trénoval. To jsem si nebyl jistý, jestli jsem nezapomněl hokej. Vysvobozením bylo, když mi zavolal Jirka Vykoukal, protože Plzeň měla zájem. Tady jsem ožil, užívám si to tu. Splnil jsem si tu i sen výhrou titulu. Děkuju Plzni, že mi důvěřovala.“
Jakou další metu v sobě nosíte?
„Pokračovat dál v tomhle duchu. Podstatné je, aby se dařilo mančaftu a udělali jsme zase nějaký úspěch. Petra Tona dohánět nebudu, ten je někde jinde.“ (usmívá se)
Jak se z vás zrodil střelec?
„Góly jsem dával odmala, s tímhle talentem se musíte narodit. V pozdějším věku jsem měl štěstí na tvořivé centry. V Třinci jsem hrál s Králem, v Liberci s Podkonickým. Vždycky jsem měl kvalitní spoluhráče, tady Vlasyho, Dudáka. Jsou to páni hokejisti.“
Také jste spolupracoval s Danem Landou…
„Ten mi pomohl. Skamarádili jsme se, naučil mě házet za hlavu věci, které člověk neovlivní. Oprostil jsem se od negativních myšlenek, to mě právě on naučil. A já mu za to děkuju. Kdykoli na mě spadne splín, zavoláme si, nebo si sejdeme a podebatujeme.“
