Na sáhodlouhé rozebírání porážky neměl náladu. Jiří Šimánek, kapitán hradeckého Mountfieldu, by stejně nepřišel na moc jiných příčin, než které shrnul do pár trefných vět. Porážka od Zlína bolela… „Jsme zklamání, věřili jsme, že to zvládneme,“ štvalo útočníka, který si po přestěhování z Českých Budějovic zařídil životní sezonu.
Oba góly v šestém utkání jste dostali i kvůli diskutabilním verdiktům sudího Husičky. Cítíte křivdu?
„Ne. Musíme se soustředit sami na sebe, svádět to na něco jiného nemá cenu. Máme čisté svědomí, dali jsme do toho všechno a bohužel to nevyšlo.“
Co tedy scházelo?
„Musím říct, že vážně štěstí. To, které jsme měli ve Zlíně ve druhém zápase, kdy jsme dali nějaké haluze ze vzduchu. Něco podobného bylo potřeba i tentokrát, ale nepřišlo to. Bohužel. Tohle nebyla jednoznačná série. Kromě minulého zápasu, který se nám nepovedl, jsme prohráli nijak velkým skóre. Bylo to o pár chybách a my jich udělali víc.“

Který moment sérii rozhodl?
„Určitě byla škoda prvního domácího utkání. To jsme měli dovést do vítězného konce a v sérii se ujmout vedení, což se nám ostatně nepovedlo ani jednou, a to bylo důležité.“
O Zlínu se říká, že je týmem pro play off. Ukázal to třeba tím, že vyhrál všechna tři prodloužení?
„Ono všechny góly v prodlouženích pramenily spíš z našich chyb… Určitě ale mají dobrý mančaft, jen my jim k tomuhle pomohli.“
I přes vyřazení jste ale první rok v Hradci zvládli výtečně. Dá se sezona hodnotit jako úspěšná?
„Možná když si k tomu sedneme po nějakém čase, budeme to celé hodnotit kladně. Ale úspěch znamená nějaký výsledek. Čtvrtfinále je pro nás málo. Jo, loni jsme v podobné sestavě hráli předkolo, teď play off, tímhle směrem to nějaký pokrok je, ale teď je tohle pro nás zklamání.“
V součtu s budějovickými sezonami váš tým šest let nevyhrál jedinou play off sérii. Co vám chybí?
„Myslím, že možná něco málo… Nějaký gól, který by měl přijít od někoho v důležitých chvílích. Tam nás tlačí bota.“
Osobně za sebou máte životní sezonu. Cítíte alespoň v tomhle ohledu spokojenost?
„Teď určitě ne.“
A časem?
„No… nevím.“
Čekáte pozvánku od Vladimíra Růžičky do národního týmu?
„Ne, to vážně ne. Myslím, že kluků, kteří by měli hrát na mistrovství, máme daleko víc.“