Litvínovské finále před 19 lety? Titul byl nadlidský úkol
Litvínov je v nejvyšší československé a české hokejové soutěži 56 let, ani jednou však nezískal titul. Naposledy k němu měl blízko v roce 1996, ale finále proti Vsetínu prohrál 1:4 na zápasy. „Vsetín tehdy neměl v naší lize konkurenci,“ zavzpomínal pro iSport.cz tehdejší trenér Josef Beránek starší. Nyní má Litvínov další šanci proti Třinci, který získal zlato před čtyřmi lety. Finále začíná v sobotu na ledě Ocelářů.
Litvínov si v sezoně 1995/96 čtvrtým místem v základní části zajistil přímý postup do čtvrtfinále, v něm 4:1 na zápasy vyřadil Zlín, a pak si v šesti zápasech poradil i se Spartou. „Ta měla také výborné mužstvo, my ji ale vyřadili 4:2 na zápasy, byl to obrovský úspěch. A stříbro jsme slavili víceméně jako titul, protože v tomhle období byl totiž Vsetín suverénní,“ přidal brankář Petr Franěk.
Pro něj to byla první sezona na postu jedničky. „V hlavách jsme měli, že Vsetín je rozjetá mašina, ale nepřipouštěli jsme si to. V kabině jsme si řekli, že nemáme co ztratit. Každý se dá porazit, ale v té době porazit Vsetín čtyřikrát byl až nadlidský úkol. Ale bojovali jsme, neměli jsme co ztratit a mohli jen překvapit, to se nám v prvním utkání povedlo, ale pak už to měl Vsetín pod kontrolou a vůbec nás do ničeho nepustil,“ připomněl průběh série.
Sám však podával výborné výkony, které ho vynesly až do národního týmu. S ním jako trojka slavil titul mistrů světa ve Vídni stejně jako litvínovský útočník a současný generální manažer Robert Kysela. „Sezona Petrovi vyšla perfektně,“ potvrdil Beránek.
V celém Litvínově vládla euforie. „Byl jsem mladý a moc jsem ji nevnímal, ale každé město, jehož tým hraje finále, je na nohou a Litvínov nebyl výjimkou,“ potvrdil Franěk.
V podobné pozici jako on byl tehdy i Josef Straka. „Vzpomínám na to rád, byla to moje první sezona v extralize, takže jsem byl rád, že mi trenéři dali důvěru a sezonu jsem odehrál skoro celou, bylo to úžasné. To finále se Vsetínem jsme projeli jasně, i tak druhé místo bylo velkým úspěchem,“ vzpomínal nynější kapitán českobudějovického Motoru.
Ten si zájem fanoušků užíval. „Město tím žilo a fanoušci nás podporovali. Nebyl to ještě takový boom, který přišel až po Naganu, ale i tenkrát to bylo skvělé a já jako mladý kluk jsem si to užíval. Navíc jsem mohl hrát s takovými hráči jako Honza Alinč, Robert Kysela či Vláďa Jeřábek, takže jsem byl za to rád, že jsem v tom týmu byl.“
Stříbrno ocenil i Hlinka
Finále mezi Vsetínem a Litvínovem mělo jasného favorita a prognózy se naplnily. V semifinále ale tehdejší Chemopetrol přešel přes pražskou Spartu, vítěze základní části. „Byly to výborné zápasy, ve kterých jsem dal i nějaké góly. Na to vzpomínám víc,“ přiznal Straka.
„Postup přes Spartu jsme vnímali hodně prestižně, ale tým se úplně vydal, hráči toho měli plné zuby a měli jsme dost zraněných. Kluci se vydali natolik, že už jim ve finále asi došly síly. Vsetín však disponoval nesmírně silným týmem, přesto jsme odehráli dobrou sérii,“ ohlédl se Beránek. „I Ivan Hlinka, který byl tehdy generální manažer, byl se sezonou velice spokojený. Sám viděl, že ve finále už byl tým vyždímaný, tak jsme stříbro řádně oslavili,“ přidal s úsměvem Beránek.
Podle něj lze najít paralelu mezi tehdejším litvínovským týmem a tím letošním. Společným jmenovatelem je útok. Litvínov byl před 19 lety nejofenzivnějším týmem základní části, když ve 40 zápasech nastřílel 155 gólů – nejvíc z celé soutěže. Současný tým pod trenéry Radimem Rulíkem a Miloslavem Hořavou byl v tomto ohledu třetí za Spartou a Třincem.
„Měli jsme útočné mužstvo, v sérii se Spartou padlo i dost gólů, ale dnes je tým vyrovnanější. Mají kvalitní obranu v čele s brankářem Pavlem Francouzem,“ srovnal oba výběry Beránek.
Přetrvala i základní filosofie klubu – sází na odchovance. Navíc z klubu sálá rodinná atmosféra stejně jako tehdy. „Nějaký rok už jsem pryč, ale jak jsem tam byl, tak se vždy hrálo na odchovancích, mládež tam byla výborná. Když se podíváte, kolik hráčů z Litvínova hrálo v NHL, tak je to neskutečné. Určitě tam muselo být něco specifického a myslím, že i teď tam je spíš rodinná atmosféra,“ pravil Straka.
Litvínovští hráči v čele s legendárním Martinem Ručinským neustále opakují, jak moc chtějí titul pro město vyhrát. „Je to vesnice na hokejové mapě, nemůže konkurovat Praze nebo třeba Plzni. I fanoušci by si to zasloužili, chodí v hojném počtu a sjíždí se to sem z okolních měst,“ podpořil jejich touhu Franěk, jenž v klubu působí jako trenér u mládeže.
Sám stále chodí na domácí zápasy a povedenou sezonu si užívá. „Klukům to strašně přeju, po gólu si i plácnu s dalšími trenéry, ale atmosférou už se strhnout moc nenechám. Je to krásné, ale už jsem starší a sám jsem něco podobného zažil, teď mi jde spíš o hokej jako takový. Ale atmosféra je krásná, když tleská celý zimák, běhá mi po zádech husí kůže,“ popsal Franěk.
