Senzační Hrubec zničil Jágrovo Kladno: Pak bavil měsíční chůzí
Potřebuje se vrátit do rytmu, rozchytat. I proto si třinecký brankář Šimon Hrubec (24 let) vyžádal prvoligový start v Havířově. V 6. kole WSM ligy pomohl do té doby posledním AZtu k vítězství nad Jagrovým Kladnem 2:1 po nájezdech. Hrubec pochytal 41 střel, ze tří nájezdů gól nedostal. Při závěrečné děkovačce pak předvedl ukázkový Moonwalk. Ukázal, že kdyby dnes bylo potřeba naskočit do derby Třince s Vítkovicemi (17.20), bude nažhavený.
„Havířovské děkovačky už jsem z hlediště zažil, takže jsem tušil, že když vyhrajeme, v což jsem věřil, budou diváci něco chtít,“ usmíval se Hrubec.
Jak se vaše havířovské angažmá urodilo?
„Vzhledem k tomu, že Peter (Hamerlík) má úplně famózní fazonu a čape jak blázen, v dobrým, tak šance v brankovišti v Třinci není moc velká. Jako každý gólman potřebuju zápasové tempo. V Pardubicích (Třinec tam prohrál 1:4) jsem byl po měsíci na ledě a opravdu jsem cítil, že bych potřeboval mít větší zápasový rytmus. Zašel jsem za naším trenérem brankářů (Jaroslavem Kamešem), ten zašel za trenéry a ti zavolali do Havířova, jestli není možnost chytat první ligu.“
Jak jste byl s premiérou v havířovském dresu spokojen?
„Věděl jsem, že Kladno bude silný soupeř, kvalitní zápas. A byl jsem spokojený. Teď si vzpomínám, že má premiéra v první lize mezi chlapama byla stejná! Celý zápas 1:0, pak jsme dostali v poslední třetině gól na 1:1 a vyhráli na nájezdy, ve kterých jsem nedostal gól. (v prosinci 2009 vychytal Hrubec v prvoligovém Táboře výhru 2:1 po nájezdech nad Olomoucí). Úplně stejný scénář jako při mé premiéře mezi chlapama, který mě pak vystřelil výš.“
V minulé sezoně jste chytal finále extraligy, nakouknul do reprezentace. Teď jste v první lize, jak to nesete?
„Peter je jeden z nejlepších gólmanů v extralize. A já mám paradoxně štěstí i smůlu, že jej mám v týmu. Jen konfrontace s nejlepšími vás posouvá výš. Mám štěstí, že tam takový souboj v brankovišti je.“
V nájezdech jste chytil i pokus Denise Kindla, se kterým jste hrával v Třinci. Měl jste jej přečteného?
„My spolu zůstávali po tréninku. A když jsme si teď podávali ruce, tak se mě ptal, jestli jsem věděl, co udělám. Tak jsem mu řekl, že věděl. Nepřekvapil.“ (usmívá se)
