Dva góly nepomohly. Děláme strašný koniny, štvalo Nahodila po Hradci
Dal dva góly, ale pardubický útočník Lukáš Nahodil si stejně nadával, že měl dát třetí. „Měl jsem prostor, vystřelil jsem moc brzy, špatně jsem to celé vyhodnotil. Je to moje chyba, tohle musím řešit mnohem lépe, v první řadě trefit bránu,“ litoval promarněné šance za stavu 3:3. Jeho Dynamo nakonec s Hradcem padlo 3:4.
Bylo to kvůli tomu, že na straně Hradce je větší kvalita?
„To je spíš otázka pro trenéry, nebo generálního manažera. Nejhorší je, že my takové zápasy hrajeme pořád, prohrajeme o gól, o dva. To nás pak strašně sráží a ubíjí.“
Dotáhli jste z 1:3 na 3:3. Bylo to moment, kdy jste si říkal, že všechno dobře dopadne?
„Hradec najednou nebyl v takovém laufu, to se dalo říct o druhé třetině, kdy nás držel Brandon Maxwell. Jemu patří velký dík. Jenže my už po tom třetím gólu nic nepřidali.“
Jak se pak kousalo, že Hradec má ve vaší hale opakovanou děkovačku, zatímco vy sedíte v kabině?
„Je to strašný, takhle jsme tam měli šaškovat my, hlavně kvůli těm lidem, co přišli. Vezměte si, že jsme dole a na nás přijde 10 tisíc? To je strašně krásný. My jim můžeme teď akorát poděkovat, ale body jsme jim nedali.“
Upínali jste se k reprezentační přestávce, že po ní nastane konečně nějaký zlom?
„Makali jsme o pauze i dnes v zápase, myslím, že snaha a bojovnost se nám nedají vytknout. Ale děláme hrozný chyby, třeba před druhým gólem. Ale to je o osobní zodpovědnosti nás hráčů.“
Kdyby se ale takové kiksy děly jen v jednom zápase, člověk to asi přejde. Ale tohle se opakuje několikátou sezonu po sobě, je úplně jedno, kdo stojí na lavičce...
„Přesně tak, nevím, kde je chyba. Děláme strašný koniny a nesmí se opakovat. Říkáme si to pořád dokola, ale přijde to pak zase.“
Vnímáte, jak se mění postavení Pardubice? Dřív titán, kterého se bojí. Dnes se k vám jezdí vyhrávat...
„Asi se nás už nikdo nebojí, to je pravda, když jim doma body necháváme. Tohle ale ani tak nevnímáme. Spíš mě štve, jak prohráváme často o gól, to je hrozný.“
