Oči Františka Výborného zamířily ke stropu holešovického stadionu, znovu je doma. V neděli převzal mužstvo Sparty a poprvé s ním vyjel na led. „Nádhera. Tahle hala je Národní divadlo hokeje. Tohle mi kdysi řekl Pavel Wohl a od té doby si to pamatuji,“ usmál se. A jal se pracovat.
Na ledě ho vítalo bouřlivé klepání holí o ledovou plochu, pak František Výborný převzal vládu nad Spartou. První trénink v Tipsport Areně se protáhl dlouho přes hodinu a měl řádné tempo. Brzdy u mantinelu, nácviky speciálních situací. A především seznamování se.
Jak jste si to užil?
„Člověk si vzpomene na všechny ty krásné okamžiky, tohle je nádherná hala a já ji miluji. Snažil jsem se, aby ten trénink nějak vypadal. Řeknu vám, že je na čem dělat.“
Objevila se i nějaká nostalgie?
„Vždycky jsem tady měl takový rituál podívat se nahoru, na strop. Tak jsem to udělal. Vjelo mi to do hlavy, nějaké chvilky vám tam proběhnou. Ale teď není úplně čas dívat se zpátky, naopak je potřeba myslet dopředu. Nebude to snadné, čeká nás hodně práce.“
Na čem konkrétně?
„Na hráčích. Musíme začít na úplných základech. Zpracování, přihrávka, brzdy. Sparta vždycky hladová, chtěla jít po kotouči, rvát se do branky. Teď to není úplně to pravé ořechové, takže to musíme nějak oživit. Chci ty tréninky ve velké intenzitě a kvalitě.“
Budete chtít nějaké změny v kádru?
„Jsem tady od sedmi ráno, už jsem stihl nějaké kolečko prvního seznamování se. Ale abych teď narychlo vyjmenoval, kdo a jak s kým… Na to máme relativně dost času. Hrajeme až v pátek na Kometě, zkusíme nějaké věci a uvidíme.“
Jak jste Spartu sledoval? Máte o ní přehled?
„Díval jsem se na její zápasy, samozřejmě. Ačkoliv to bylo spíš z pozice diváka, určitou představu mám. Pochopitelně některé kluky budu muset poznat po charakterové stránce, ale hokejovou kvalitu máme. Teď ji ti hráči musí ukázat. Je především na nich, aby se předvedli.“
Vrátíte do sestavy Jaroslava Hlinku?
„Zatím jsme se o tom nestihli ani pobavit. Musím se zeptat na podrobnosti, vím, že teď měl mít nějaký kondiční cyklus. Rozhodně není z mužstva odkloněný, je s týmem a navíc si z vlastní vůle přidává s juniory. Rozhodneme se, uvidíme. Není to jenom on, komu se úplně nedaří. Víc kluků se musí nastartovat. Je to spojené i s hlavou, ale všechno musí jít do rychlosti, dynamiky.“
Pořád s vámi trénuje i vyhozený bek Petr Zámorský. Existuje varianta, že by v mužstvu zůstal?
„Nevím. Potřebujeme dva tři dny se na všechno podívat a vyhodnotit to. V pátek by už měl každopádně nastoupit Zbyněk Michálek, to je pro nás ta jediná jasná změna. Jsem rád, že jsem se stihl se všema klukama pozdravit, poznat gólmany a tak dále. Alespoň že doktoři tu jsou pořád stejní a parádní.“ (směje se)
Musel jste nad nabídkou na trenérský návrat hodně váhat?
„Musím říct, že v Boleslavi jsem byl spokojený. Našli pro mě roli konzultanta, sejmuli trenérské břímě. Jenže najednou jsem v září zjistil, že mi chybí vůně kabiny. No, vůně. Smrad. Tohle mi hrozně scházelo, táhlo mě to dolů k ledu. Ale zvykl jsem si. Začal jsem se hokejem bavit, přestal být nervózní. A pak přišla tahle rána. Volal Petr Bříza.“
Co jste mu na první dobrou pověděl?
„Povídám mu, co blázní. Už jsem byl skálopevně rozhodnutý, že končím. Jenže Sparta je Sparta. Prožil jsem tu dvanáct let, nějaké vzpomínky člověk má. Nechal jsem si krátký čas a vzal to. Pořád to mám v sobě. Do konce sezony to zkusím. Na druhou stranu Boleslav se mi opouštělo těžko, vždyť jsem tam také našel takovou tu svou další rodinu.“
Na Spartě jste zase našel své bývalé svěřence v roli kolegů.
„Hned dostali za uši! Ne, mám z nich radost. U Michala (Broše) mi bylo líto, že už končil. Ještě mohl hrát. Ale čte hokejový parket výborně, má to v sobě. A Jarda Nedvěd si tu u mládeže udělal velké renomé. Líbilo se mi, jak teď mluvil v kabině uvážlivě. Hráč to byl emotivní, že jsme ho museli držet, ale je vidět, že jako trenér by mohl být výborný.“
Cítíte se mezi nimi pořád mladý?
„Starý jsem. Ne starší, normálně starý. Vždyť už jsem s tím taky skončil, mohl jsem dělat konzultanta klukům, s jejichž otci jsem hrál a oni se po kabině batolili jako malí caparti. Ale ne, teď mám velkou chuť. Odpočinul jsem si a na trhu asi také nebyl moc výběr. Doba cizinců na střídačce ještě neuzrála, ač se podle mě blíží. Takže teď je to na mně. Odevzdám maximum.“
Co fanoušci? Přišly vám zprávy s gratulacemi? Vypadá to, že se na vás velmi těší.
„Teď jsem na zápasech Sparty sedával mezi nimi… To víte, pouto mezi sebou máme. Přeci jen se nějaké tituly udělaly, lidi jsou rádi při úspěších a pamatují si je. Ale hlavně si cením, jak jsou loajální. Chápou, že to mužstvo prochází přestavbou, jsou trpěliví. Je vidět, že Spartu vážně milují. A to je krásné.“
Co jim budete chtít nabídnout?
„Chci Spartě pomoct. Opravdu. Není to o ničem jiném. Nekladl jsem si nějaké podmínky, je mi jasné, že to je do konce sezony a konec. Ať to dopadne, jak to dopadne. Udělám maximum a věřím, že to se to zvedne. Ti kluci se musí ukázat. Mají parádní zaměstnání, žijí v krásném městě. Musí dělat radost lidem i sobě.“
Kdy jste měl na Spartě největší radost vy?
„Asi v roce 2000. To byl tak dobrý tým, že už asi lepší nikdy mít nebudu. Jasně i ty další dvě titulové sezony byly super. Ale tohle bylo něco výjimečného. Také jsme do toho šli z výsledkové mizérie, ale zvedli jsme to a věděli, že neprohrajeme. To byla krása, byli jsme neporazitelní.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
