Chce se po nich, aby v dubnu zvedali nad hlavu Masarykův pohár. Aby cestu za titulem režírovali, táhli tým. Jaroslav Bednář (41) a Radek Smoleňák (31) – zavedený lídr Mountfieldu a ten, který do role jednoho z vůdců rychle spěje. Oba útočníci s bachratou kariérou, haldou zážitků a pevným názorem na kontroverzní témata. S řadou z nich se netajili v rozhovoru pro Sport.
O deset let mladší borec o svém parťákovi mluví s maximální úctou. „Pan Bednář,“ vykládá Radek Smoleňák. O dekádu let zkušenější Jaroslav Bednář zase v čerstvé posile vidí klíčovou ingredienci v cestě do finále. Co je pro Mountfield klíčové, ti dva si báječně rozumí. Jak na place, tak mimo. To vám asi rychle vyplyne i z povídání na hradeckém stadionu.
Pánové, pojďme začít netradičně. Povězte, co by zajímalo vás na tom druhém?
Smoleňák (po chvilce přemýšlení): „Jardo, když jsi byl mladší a nezadaný, měly o tebe ženské velký zájem?“
Bednář: „Třeba v pěti letech, jo?“
Smoleňák: „Řekněme v osmnácti. Na stupnici od jedničky do desítky, desítka je megazájem. Byla o tebe sháňka?“
Bednář: „Hele, nebyla. Táta se musel shánět a já taky pěkně se otáčet. Já nebyl populární, byl jsem tichej, skromnej kluk. Domácí typ. Na tvý stupnici tak dva a půl.“
Smoleňák: „Tak dík, jsem rád, že to vím. A tebe by na mně něco zajímalo?“
Bednář: „Hrál jsi jako mladej bago na Kladně? Protože co jsi přišel do Hradce, já ho ještě nevyhrál… Takhle nadupanýho frajera jsem v životě neviděl.“
Smoleňák: „Zamlada jsme báčko hrávali, proto jsme jako mladý s Kladnem pořád vyhrávali tituly. Dej mi týden a ještě se zlepším.“
Jardo, jak tady v Hradci Radek Smoleňák jako nováček zapadl?
Bednář: „Jak do největší jámy. Dvakrát mu utekl puk a byly z toho dva vítězný góly. (usmívá se) A hlavně, jeho paní zůstává na Slovensku, takže tu má každé ráno připravenou snídani, zařízený oběd, musí se tu cítit jako doma. Ale vážně: asi si nemohl představovat lepší start. Správně však sám podotkl, že výkon může být ještě lepší. Věřím, že v Davosu na Spengler Cupu nabereme tempo jako loni a po Vánocích nám to bude parádně jezdit.“
Smoleňák: „Jestli můžu doplnit, cítím se tu jako v peřince. Hlavně proto, že asi rok a půl nepamatuju, že bych vyhrál dva zápasy po sobě. Se Slovanem jsme moc bodů nepobrali. Pro mě bylo klíčové při rozhodování, co dál, že Mountfield disponuje obrovskou silou, má nejvyšší cíle, to mi ulehčilo roli. Kluci jsou v laufu, začít tu je stoprocentně jednodušší. Ale musím se zlepšit, to jednoznačně.“
Jardo, vybavujete si svůj první start za Hradec?
Bednář: „Hele, to vůbec nevím. Fakt ne. Bylo to za Drátka (kouče Petera Draisaitla), ale už to jsou skoro tři roky. S jistotou vím, že taková pohoda jako teď v týmu nebyla, výsledkově nám to skákalo nahoru dolů, atmosféra nebyla tak uvolněná. My si ji tady postupně šperkujeme. Už loni to bylo v pořádku a teď tu panuje ještě lepší klima. Každý den se těším do kabiny, nejvíc na ty nálože černýho humoru, který kluci schytávají. Takhle jsme to měli ve Slavii během čtyřleté éry, v níž jsme třikrát hráli finále. Samé prdelky, až brutální. A já to miluju. Těší mě, že se postupně přidávají i ti, co dřív prakticky nemluvili. Pěkně jeden za druhým.“
Smoleňák: „Jsem tu sotva dva týdny, ale dlouho jsem nezažil, aby každý hráč jako tady odložil svoje ego, osobní ambice na stranu a podřídil se týmu. To je ohromně důležitý. Ano, máme spoustu individualit, ale nikdo si tady nehoní svoje triko. To je hlavní síla tohoto týmu. V klíčových zápasech sezony právě tohle může rozhodovat.“
Bednář: „Jádro týmu, šest sedm kluků, na sebe nabaluje další hráče, držíme pohromadě. Nepustíme sem nikoho, kdo by nezapadl, nebyl na jedné vlně. Jeden pomáhá druhýmu. Jsem přesvědčený, že bez party se úspěch neudělá.“
Smoleňák: „Jádro ukazuje směr, a pokud někdo novej nebo mladší vidí, jak pětatřicetiletej frajer udělá zákrok vyloženě pro tým, ostatní zjistí, že se hokej dá hrát i jinak než střílením gólů. A začnou fungovat podobně.“
Radku, schvalovali vám vaši velcí kamarádi Voráček s Pavelcem nové angažmá?
Smoleňák: „Bavil jsem se s oběma, v kontaktu jsme pořád. Voras i Ondra znali moji v podstatě směšnou situaci ve Slovanu a věděli, že chci jinam, konečně něco vyhrát. Proto jsem tady.“
Je vám parťák Bednář i průvodcem po Hradci Králové?
Smoleňák: „Jarda je spíš průvodcem po ledě. (směje se) Zatím si tu zařizuju spoustu věcí okolo bydlení, ale ano, určitě čekám, že mě pozve někam do cukrárny.“
Bednář: „Zrovna po tomhle rozhovoru tam jedu, kamaráde. Manželka si tady objednala v jedné speciálce stoprocentní čokoládu.“
Smoleňák: „Stoprocentní polskou, jo? (směje se) Kluci z kabiny mi už pár tipů dali, s manželkou jsme si zašli. Musím uznat, že Hradec je krásné město, spousta věcí k poznávání. Nicméně na to bude čas. Já jsem sem přijel hlavně kvůli hokeji, ne kvůli památkám.“
Bednář: „Přitom ty seš zrovna památkovej typ, viď? (usmívá se) Kam se přijede, hned do kostela, do galerie na obrazy, jasný.“
Smoleňák: „Ano, hrady, zámky, lušťovky, křížovky, zahrádka a pejsek.“
Už vás kolega, vášnivý nimrod, zasvěcoval do tajů lovu?
Smoleňák: „Jen to ne, já se těchhle věcí docela bojím.“
Bednář: „To říkal Kouky taky, pak tam fackoval jednoho bažanta za druhým!“
Smoleňák: „Ba ne, já mám k tomuhle velký respekt. Stačí mi zajít si na pouť, vystřelím čtyři růže a jsem spokojenej.“
Bednář: „No jo, ale to musíš říct, kolik na ně vystřílíš nábojů.“
Smoleňák: „Tak těch patnáct set za růže tam nechám.“ (směje se)
Bednář: „A já bych to měl s tou pouťovou flintou stejně. Ohnutá do pravýho úhlu, to znám… Musel bych mít svoji, s tou bych si věřil.“
Napadlo vás, že jste oba hráli na Floridě NHL, potom v Novgorodu, teď se scházíte v Hradci Králové? Kruh se pomalu uzavírá.
Bednář: „Tak já toho na Floridě moc neodehrál. Byl jsem tam častěji na golfu než na ledě.“ (směje se)
Smoleňák: „A já nahoře v press boxu s hotdogem.“ (usmívá se)
Bednář: „No, je otázka, jak tady Radek dlouho vydrží. S touhle fazonou půjde po sezoně do Švýcarska. Nebo do Ruska. Hele, šel bys ještě do Ruska?“
Smoleňák: „To nevím. Hlavně se nedívám tak daleko, žiju současností. Konečně po delší době hraju hokej s radostí, toho si chci užít. Co bude po sezoně, se uvidí. Já měl v hokeji tolik plánů, býval jsem docela snílek, nakonec vyléčenej. Soustředím se vyloženě na to, co ovlivním. Ostatní neřeším.“
Vy, Jardo, končíte kariéru druhým rokem po sobě, ale když vás člověk vidí na ledě, balit to je nesmysl, ne?
Smoleňák: „Já ho vidím jako Jardu Jágra, může hrát do sedmačtyřiceti. Proč ne?“
Bednář: „Jo, nechám si narůst vlasy.“
Smoleňák: „Anebo začneme trénovat. V létě jsme si dělali trenérské béčko, třeba se naše cesty někdy spojí. Že bys mi dělal asistenta, co?“
Bednář: „To bys nechtěl. Věř tomu, že by sis nepřál, abych ti dělal asistenta!“ (směje se)
Radku, počkejte, a co vaše herecká dráha? Nebo Babovřeskami skončila?
Bednář: „Čím že?“
Smoleňák: „Babovřesky. To neznáš?“
Bednář: „Jo, tohle. Aha…“
Smoleňák: „Počkej, ty z toho máš srandu, ale tenkrát jsme v návštěvnosti porazili Avatar. To jen, abychom si rozuměli.“
Bednář: „Tak to je smutný.“ (směje se)
Smoleňák: „Počkejte, ale když jsem poslední měsíc nehrál, říkal jsem si, jestli neskočit na casting, abych domů přinesl nějaké maso.“
Bednář: „Já bych tě viděl jako pornoherce. Neztratil by ses. A já budu doma prodávat slepice, kuřata.“
Když to blbě řeknu, Jarda je vlastně také herec. Alespoň podle disciplinárky, která vám nedávno uložila trest za nafilmovaný pád… Bednář: „Původně jsem to nechtěl rozebírat, ale když jsme u toho… Já myslel, že v tu chvíli někoho uškrtím! Na videu to vypadá blbě, člověk si hned řekne, že jsem vyskočil a roztočil se. Ale podívejte se na Šticháčka (Davida Šticha) z Bolky. Kdybych se mu nevytrhnul, zlomil by mi vaz. Zápas běžel v televizi, proto jsem volal Robertovi Zárubovi, jestli nemají jiný pohled kamery. Bohužel neměli. Třeba by to z jiné kamery vypadalo jinak. Já nepřifilmoval jediné procento, šlo o instinktivní pohyb, v tom sevření doslova nutnost. Bohužel to vypadalo jako filmování. Sám jsem se zhrozil, když jsem to viděl. Nikdy jsem nesimuloval, proč bych to na stará kolena dělal?“ A jsme u toho. Kolikrát disciplinárka rozhodne dobře, ale kolikrát podle mého ne. Nevidí do hlav hráčů, její pohled bývá kontroverzní.
Smoleňák: „Mně přijde, že disciplinárka jen proto, aby vykazovala činnost, hledá někoho, koho by mohla natřít a sundat mu deset procent z platu. Ať je vidět, že potíráme nešvary.“
Jardo, nechtěl jste se odvolávat?
Bednář: „Nemělo to smysl, proč bych to řešil bez důkazu? Nebudu ze sebe dělat kašpara.“
Ovšem stržených deset procent ve vašem případě jsou desítky tisíc.
Bednář: „Ale co uděláte? Budete se v tom pitvat, stejně budete za klauna a blbečka. To si musí vyřešit kluby, jestli jim to takhle přijde v pohodě.“
Na českých stadionech se od nové sezony nesmí vulgárně nadávat, ztotožňujete se s tímto krokem, jenž má vychovat obecenstvo?
Bednář: „Vždycky se na zimáku nadávalo a vždycky tomu tak bude. Není normální, pokud na vás někdo něco hází, ale nějaký řev? Lidi si jdou na zápas vybít emoce, zaplatí si za to. Ke sportu to patří. Já jako sportovec počítám s tím, že mi venku budou nadávat. Takhle, je strašný, pokud na vás sprostě huláká sedmiletej kluk a otec ho plácá po zádech. To jsem zažil před pár lety v Brně. Říkal jsem si: Hmm, to je dobrý, takhle bych asi svýho syna nevychovával. Ale jak to chcete změnit?“
Smoleňák: „Jarda to říká přesně. Každý, kdo se v hokeji pohybuje, si přeje co největší návštěvnost. Bojím se, aby po těchto krocích nebyli lidi ve finále otrávení a nepřestali na zimák chodit. Přijde mi zvláštní, pokud klub dostane pokutu za transparent fanoušků. To má mít každý divák svého sekuriťáka? Neblížíme se v tomhle náhodou době před devětaosmdesátým?“
Bednář: „Nedovedu si představit situaci, kdy se ve vyhecovaném zápase rozhodčí upískne a fanoušci na něj se zdviženým prstem zvolají: Ty jeden syčáku, ty lumpíku… Nezlobte se na mě, to k hokeji nejde.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
