„Bylo by hezké a fajn jej potkat znovu v jednom týmu, ale betony kvůli tomu oprašovat nebudu,“ smál se Kameš. „Já už se na led určitě vracet nebudu!“ S Jágrem v Kladně odehrál na startu jeho kariéry dvě sezony (1988/89 a 1989/90). Přestože je to už hromada let, vzpomínky stále drží.
„Hned na něm bylo vidět, jak je talentovaný,“ říká Kameš. „Okamžitě se začal prosazovat, v zakončení byl výborný. Má dlouhé ruce, potáhne si tě do strany a zasune puk za tebou. Výborná střela zápěstím, těžko se mu chytaly nájezdy. Na něj se špatně chytalo i na tréninku.“
V reprezentaci se Kameš a Jágr nepotkali. Ani v ruském Omsku, kde Kameš chytal tři roky před Jágrovým příchodem. „V Omsku jsme se minuli a v reprezentaci taky. Já na mistrovství světa nikdy nebyl, jenom na olympiádě v roce 1994 a tam Jágr nebyl. To už hrál v NHL.“
Ještě jednu vzpomínku z Kladna si Kameš po letech vybavil. „Když jsme přijeli večer ze zápasu, tak nás pan Jágr vozil od autobusu domů,“ vzpomíná bývalý gólman. „Přijel pro mladého autem a protože to měl cestou do Hnidous kolem bytu, kde jsem bydlel, tak mě taky nabral a vysadil. A já už pak kousek došel.“ Že by to teď případně Jágrovi vrátil? „Všechno je možné, ale já jezdím vlakem, takže mu můžu objednat sedadlo vedle sebe.“
Pokud by se Jágr v Třinci ukázal, byla by to podle Kameše událost. „Klobouk dolů před ním, obdivuju ho, že se mu ještě v těchto letech chce hrát. Bylo by to super, prestižní záležitost. Vždyť on je pomalu jeden z nejlepších hráčů na světě a mohl by hrát u nás! To by byla paráda.“
