Spadlo to z něj. Na lídrovi karlovarské Energie byla po postupu do extraligy patrná obrovská úleva a štěstí. Jako kapitán dovedl před devíti lety klub k mistrovskému titulu. Teď s ním oslavil návrat mezi elitu z druhého patra tuzemského ligové scény. „Už jsem zažil všechno. Můžu v klidu umřít,“ usmíval se po prohře s Litvínovem 0:1 v prodloužení. Jeden uhraný bod totiž Varům stačil k radosti.

Zápas se hrál hodně opatrně a defenzivně. Bylo vaším cílem uhrát ten jeden potřebný bod?
„Ano. Řekli jsme si, že musíme ukopat ten bod. Zápas asi nebyl pro diváky nic moc, to uznávám. My jsme hráli jen dozadu. Chtěli jsme to uhrát, povedlo se nám to. Jsme za to hrozně rádi. Teď můžu v klidu umřít.“
Nebáli jste se scénáře, kdyby dal Litvínov první gól?
„Kdybychom dostali branku, tak bychom to museli víc otevřít. Pak se nám tam povedl i gól dát. Nevím, jestli tam byla vysoká hůl nebo ne, na kostce se mi to nezdálo. Pak by to musel otevřít Litvínov a pro nás by to bylo jednodušší. Ale teď už je to jedno. Jsme šťastní, jak to dopadlo.“
Jaké budou oslavy?
„To nevím, to se takhle dopředu těžko říká. Uvidíme!“

Jak důležité je, že se vám návrat do extraligy povedl hned rok po pádu?
„Už když jsme sestoupili, tak jsme říkali, že vždycky je to nejlehčí ten první rok. Pak je to těžší a těžší. Odcházejí hráči a sponzoři, všechno se lepí. Když je tým pohromadě ještě z extraligy, tak je nejjednodušší to doplnit vhodně o pár hráčů. Jsem rád, že se nám to povedlo.“
V čem podle vás tkvěla největší síla týmu?
„Celou sezonu jsme se připravovali a měli jsme jediný cíl - jít do baráže a pokusit se o návrat. Už od začátku jsme měli nějaký styl, abychom se naučili útočit, byli hbití. Někdy od prosince jsme začali líp bránit, soustředili jsme se na oslabení. Všechno se sešlo jak mělo a uhráli jsme to.“
Tušíte, jaká bude teď vaše další budoucnost?
„Vůbec nevím. Uvidíme.“

