Rulík o Boleslavi: Do fabriky jsme nešli, Vondrka neřekl poslední slovo

Někdejší kouč František Výborný mluvil o přežranosti hráčů, Radim Rulík to nazývá specifiky. V Boleslavi museli najet na tvrdší režim. Majitel Jan Plachý v rozhovoru pro Sport uvedl, že by hráčům otevřela oči noční směna v místní automobilce. Trenéři zapnuli běžící pás na ledě. Vyhlásili nulovou toleranci volnějšímu přístupu a věří, že tým začne dohánět, co zameškal.

Vzali jste během přestávky hráče taky do Škodovky? Jak o tom mluvil majitel?
„To ne. Soustředili jsme se na trénink, do fabriky jsme s hráči nešli. Určili jsme si jisté priority v naší hře a v tom, co nám dělá největší problémy. Vím, že se vyjadřuju hodně obecně, ale dá se říct, že potřebujeme zlepšit všechno, jenže to se nedá zvládnout najednou. Jedná se o záležitosti období od července do začátku extraligy, což je nějakých šest týdnů. Takže jsme si vyhodnotili, s čím začít, a věnovali se trošku víc obraně. Uvidíme, jestli se to zlepší.“

Na druhou stranu Mladá Boleslav ani nedávala moc gólů, nejvíc zatím čtyři za zápas. To vás trápí taky?
„Koncovka je špatná, nebo přesněji, není pohotová. Myslím, že to souvisí s rozpoložením mužstva. Zakončení se objevuje v každém tréninku, a kdybychom při zápasech byli všude o krok dřív, byla by naše koncovka lepší a úspěšnější. Jak říkám, pracovat je potřeba na všem.“

Vaše zkušenost s týmem není zatím dlouhá, nicméně jak ji hodnotíte?
„Každé mužstvo má svoje specifika. Boleslav není výjimkou. Chtěli bychom to malinko postupně měnit. Ale je otázka, jestli to půjde. To nedokážu odhadnout. Nechci to zase nějak konkretizovat, ale řeknu to asi takhle: když jsme přišli do Litvínova, tvrdilo se o něm, že nechce trénovat, a vůbec to nebyla pravda. Naopak, když jsme tam v sezoně 2013/14 přišli, odezva hráčů byla úplně jiná než třeba teď. Tím jsem naznačil ta specifika.“

Naznačujte klidně dál...
„My jsme do toho šli s tím, že se pokusíme to zvednout. Ale sezona už se rozjela, a kdo si myslí, že určité věci se dají zvládnout během čtrnácti dnů nebo měsíce, tak to prostě nejde. Je to dané právě zažitými specifiky a určitými zákonitostmi. A změnit je, je záležitost na delší dobu. Tím si tady v žádném případě nedělám alibi. Když to vezmu historicky, trenéři se u mužstev mění vždycky proto, aby došlo k nějaké rapidní změně. Ve většině případů to však vyžaduje delší čas.“

Souvisí vaše náznaky právě s tou fabrikou, nebo s tím, co říkal někdejší mladoboleslavský kouč František Výborný, když vyprávěl o přežranosti a pohodlnosti hráčů?
„No, tak něco pravdy na tom bude.“

Probírali jste situaci i s ním?
„Ne, ne. Mužstvo se od té doby taky změnilo, i když pár hráčů tam zůstalo. Ovšem líbilo se nám, jakým hokejem se Boleslav prezentovala, když ji ještě trénovali Franta Výborný a Marian Jelínek. Klademe důraz na určité prvky ve hře a chceme, aby se to tam zase objevilo.“

Co si tedy říkáte na to, že jste do toho šli? Je to lepší, horší, než jste čekali?
„Každý do toho jde s nějakým očekáváním. Ale za sebe musím říct, že já nic takového neměl, chtěl jsem počkat, až jak to bude vypadat v reálu. Všichni tři jsme se předtím podívali na pár zápasů a shodli jsme se, jak vnímáme projev mužstva. Udělali jsme si na něj určitý názor. Tím víc jsem rád, že jsme u něj v tomhle složení, v téhle trojici, protože všichni tři máme obrovskou chuť mužstvu pomoct a prokopat se z toho ven, dostat ho do jiné pozice, než ve které se teď nachází.“

V jakém stavu jste mužstvo přebírali? Co zavinilo současný stav?
„Myslím, že to vyplývá především z psychiky. Viděl jsem třeba fyzické testy hráčů po letní přípravě. Dopadly výborně, takže kondicí to nebude, nedomnívám se, že by ji hráči za tak krátkou dobu ztratili. Daleko větší podíl na tom všem má hlava.“

Jak se rodil váš nástup do Mladé Boleslavi?
„Pozadí úplně neznám, ale myslím, že to probíhalo mezi majitelem a Milošem Hořavou. Ten měl zřejmě představu, s kým by to chtěl v Boleslavi dělat, a vlastník klubu mu vyšel vstříc. Takže to vznikalo asi nějak takhle.“

Ovšem s tím, že jste se od poslední společné štace v Litvínově zase prohodili...
„Majitel to tak chtěl a já s tím nemám vůbec problém. U nás dvou je úplně jedno, kdo je veden jako první. Přibyl k nám ještě Pavel (Patera), který s Milošem mezitím působil v Kladně. Já ho zažil kdysi v Omsku ještě jako hokejistu. Tam jsem se s ním poznal. Musím říct, že za celou kariéru, co jsem na střídačce, patřil k mým nejoblíbenějším hráčům. Takže jsem jenom uvítal, že pracuje společně s námi.“

S Hořavou jste se spojili už několikrát. Kromě Litvínova, který jste dovedli k titulu, jste spolu byli ve Spartě, ve Lvu Poprad, když vstoupil do KHL, taky u reprezentační dvacítky. Nejste náhodou dvojčata?
(usměje se) „Máme to takhle čas od času, ne vždycky. Nicméně pro mě je to skvělá spolupráce v tom, že se tam nevyskytují žádné rutinní záležitosti, pořád se to snažíme společně někam posouvat. Když to přenesu do hráčské roviny, jakmile zapadnou do určitého stereotypu, už pak nemají takovou motivaci a nechtějí se učit něco nového. Hrají si to tak, jak byli zvyklí, a to má samozřejmě potom vliv i na to, že se někde zastaví a nevyvíjejí se dál. Končí tam, kde se jednou zasekli. U trenérů to bývá dost podobné. Takže mě strašně naplňuje, že se dneska vůbec nevěnujeme věcem, jaké jsme dělali před třemi, pěti roky.“

Rulíkova spolupráce s Hořavou

2007/08	Česko do 20 let	asistent
2009/10	Lev Poprad*	asistent
2010/11	Sparta	asistent
2012-14	Litvínov	hlavní trenér
2018/19	Mladá Boleslav	asistent
* tým nedostal povolení ČSLH k účasti v KHL a sezonu nezahájil

Už jste nakousnul Litvínov, dvakrát jste přišel rovněž do Sparty, když byla dole. Kdybyste měl porovnat situaci v Mladé Boleslavi, čemu se blíží víc?
„Víc se to podobá té Spartě. V Litvínově se nám taky nepovedla první sezona. Když jsme tam přišli, mužstvo bylo poslední, skončili jsme jedenáctí. Ale tým měl motivaci se posunout a zapracovat na sobě. Bylo to dané Jirkou Šlégrem a Martinem Ručinským , kteří se nechtěli smířit s postavením toho mužstva a strašně pomohli v kabině.“

V Mladé Boleslavi se taky najdou zkušení hráči, jenže většinou nejsou místní jako Šlégr a Ručinský v Litvínově. Hraje tohle taky roli?
„Myslím, že není rozhodující, odkud jsou. My jim v tomhle ohledu nemůžeme nic vyčítat. Někdo je prostě otevřenější a jiný víc uzavřený do sebe. A řekl bych, že zrovna tihle hráči patří spíš do té druhé skupiny, jsou tedy uzavřenější. Nikdo nemůže po někom chtít, aby se měnil v něco, co není, když hraje extraligu patnáct nebo kolik let, má plno zkušeností a taky svůj specifický projev. Nemůže se najednou stát někým jiným.“

Třeba Michal Vondrka prožil v předchozích letech super sezony v Chomutově (46 a 43 bodů), přestože tam byly problémy, klub hráčům jistou dobu včas neplatil. V Boleslavi se navíc potkal s Jakubem Klepišem , znají se ještě ze Slavie. Proč se nedaří z něj dostat víc?
„Tohle nedokážu vůbec rozšifrovat. To by byla spíš otázka pro něj, co se s ním dělo. Ale musím říct, že v tréninku teď pracuje výborně, a jsem přesvědčený, že je to otázka času. Netvrdím, že se vrátí do formy, v jaké byl, ale může se jí přiblížit. Sezona zdaleka nekončí, lámat se bude v lednu. Do té doby zbývají dva měsíce, takže Vondrka neřekl poslední slovo. Myslím, že pro tým ještě bude hodně platný.“

Budete podněcovat změny v kádru?
„Samozřejmě, i tahle varianta existuje. Se sportovním manažerem (Jaromírem Látalem) jsme v kontaktu. Kdyby mužstvo mělo tendenci, jak říkáme svatba – pohřeb, to znamená třeba jedno vítězství – porážka nebo dvě vítězství a potom série porážek, tak by se ke změnám určitě přistoupilo. Pokud to mužstvo otočí, může to zůstat, jak to je.“

Takže je teď řada hlavně na hráčích?
„Určitě. Tak to i prezentoval majitel, ale my se zároveň nezbavujeme svojí vlastní zodpovědnosti. Ale pokud by to mělo pokračovat tak, že k žádnému zlepšení výsledků nedojde, tak na to musíme reagovat. Záleží pochopitelně i na situaci, na možnostech, není to tak jednoduché. Ovšem trejdy k tomu taky patří.“