Dres s číslem 1000 je pro Jana Výtiska přichystaný. Zástupci vítkovického klubu už mu ho chtěli slavnostně předat před zápasem se Zlínem (pátek 17.30). V součtu s šestnácti barážovými zápasy o udržení v extralize už Výtisk na jubilejní metu dosáhl. Nicméně oficiální statistiky soutěže barážové duely nepočítají, takže Výtisk je na čísle 985. „Fakt nevím, proč se baráž nepočítá, ale když to tak je, tak si budu muset na tisícovku počkat,“ mávnul rukou zarostlý bojovník v rozhovoru pro iSport.cz.
Při minulém extraligovém duelu na něj kamarádi z ochozů mávali transparentem s nápisem: Vyply 1000. Jako kus železa. „To je hláška z Rockyho,“ usmívá se sedmatřicetiletý pořízek. „Není to člověk, je jako kus železa. Když mě něco bolí, tak si právě tohle řeknu.“
Kolem vašeho tisícího zápasu byl docela humbuk. Klub už vám k jubileu gratuloval, ale oficiálně vám ještě 15 zápasů chybí. Jak to vnímáte?
„To otázka na svaz nebo na ty, kteří ligové zápasy počítají. Prý se tam baráž nepočítá, i když jsem ji hrál za extraligový klub a hrálo se v rámci extraligy o udržení nejvyšší soutěže. Fakt nevím, proč se baráž nepočítá, ale když to tak je, tak si budu muset na tisícovku počkat. Já to zase až tak neřeším.“
Netěšil už jste se na dres s tisícovkou a oslavu, co pro vás klub chystal?
„Tak oslavu...prostě se to odloží. Doufám, že se nic nestane, žádné zranění nepřijde a tu tisícovku letos udělám. (klepe na stůl) Nejdůležitější stejně je, aby se nám dařilo jako týmu.“
Tisícovka je blízko, jak vám to zní?
„Moc hráčů ji nemá. Já si toho, teda až ji překonám, strašně vážím. Protože to je kus kariéry. Letos mám dvacet sezon. Možná to někdo neřeší, ale pro mě to je významná meta.“
Navíc při vašem stylu hry. Potěšil vás transparent v ochozech, kde stálo, že jste jako kus železa?
(usměje se) „To byli dva bráchové, mí velcí kamarádi, motorkáři. Nachystali to pro mě. Potěšilo mě to, heclo na zápas. Pak jsem se teda dozvěděl, že tisícovka neplatí, ale od nich mi bylo řečeno, že u nich tisícovka platí. A vlak přes to nejede!“
Co vás to bude stát?
„Určitě něco dáme, ale až po sezoně, teď na to není čas. Po sezoně mě to nemine, řeknou si o to.“
Přirovnání k železu sedí?
„To je hláška z Rockyho. (pousměje se) Myslím, že ze čtyřky, když Rocky boxoval s Dragem v Rusku. Není to člověk, je jako kus železa, říkal Lundgren, který Draga hrál. Když mě něco bolí, a že to bolí čím dál tím víc, tak si právě tohle řeknu. Kamarádi ví, že mám tuhle hlášku rád, tak mi ji schválně na transparent dali.“
Takže když dostanete ránu pukem, řeknete si hlášku z Rockyho a je to v klidu?
(zasměje se) „Spíš mě tím kluci hecují. Když si postěžuju, že mě něco bolí, tak hned říkají, že to přece nemůže bolet, vždyť jsi kus železa.“
Jenže nejste...
„Je čím dál horší bolest rozcházet. Ale když není nic zlomeného a dá se s tím hrát, tak se bolest dá překonat. Někdy už toho mám plné zuby, protože dostávám z každé strany a bolí to čím dál víc.“
A nejenom v zápasech, je to tak?
„Přesně. Zrovna teď ve středu jsem dostal pukem do kotníku, druhý den do kolena. Už toho bylo moc, trošku to ve mně ruplo, zanadával jsem si. Časem se ale uklidním a bude to zase dobrý.“
Není čas nechat skoky do střel mladším?
„Na tréninku tohle samozřejmě nedělám, jen tak tam stojím. Ale jestli ty puky nějak přitahuju? V zápasech rozhodně nic měnit nebudu. Do konce kariéry to dohraju takhle.“
Baráž už nechci zažít! Byl to masakr
Zmínil jste Rockyho, k němu patří bitky. Vy jste se popral hned při svém prvním derby proti Třinci ještě jako junior s Jozefem Daněm. Ale jinak rvačky moc nesbíráte, souhlasí?
„Já nejsem bitkař, to řeknu na rovinu. Když se to semele, tak se to semele, ale bitky nevyhledávám. Alespoň teď už ne. Když jsem byl mladší, tak jsem takovou zkušenost měl hned z prvního zápasu proti Třinci, to je pravda. Se Zbyňou Irglem jsme přišli jako tajtrlíci z juniorky, hned jsem se chytil s Jožkou Daněm a okamžitě jsem si říkal: ‚Ty vogo! Tohle už je něco jiného. Stokilový chlap, to už je kumšt.‘ Ale bitky nevyhledávám. Zrovna tohle v mém věku nechám mladším.“
Právě váš bývalý spoluhráč Zbyněk Irgl vám vysekl poklonu v tom smyslu, že každý jiný, kdo by schytal tolik ran, už by byl v hokejovém důchodu. Co na to říkáte?
„Musím zaklepat, vážných zranění moc nebylo. Když se o takových věcech mluví, tak se hned něco vysere, takže doufám, že nic nepřivolám. Ale jak měli někteří urvaná ramena, kolena, tak to se mi zatím vyhýbá. Dobře, jednou jsem měl zlomenou nohu, ale kost vždycky sroste. To není nic vážného. Vazy a klouby jsou horší.“
Není při vašem stylu hry malý zázrak, že se vám těžší zranění vyhýbala?
„No tak zázrak... Zatím to tak mám, nedokážu popsat proč. Jsem za to rád, že můžu hrát. A doufám, že to tak bude i pokračovat.“
Od ligové tisícovky vás zatím oficiálně připravilo šestnáct zápasů baráže. Hrál jste ji dvakrát, jaké to pro vás byly duely? Jak na ně vzpomínáte?
„První baráž byla s Vítkovicemi (2000), byl jsem mladý, bylo mi dvacet. Hráli jsme s Jihlavou a Káďa (Roman Kaděra) měl tehdy úžasnou fazonu, v každém zápase dal tři góly a bylo to rychle 4:0 na zápasy. To jsem až tak nevnímal, neprožíval. Ale když jsme hráli baráž v Liberci (2013), bylo to doslova o bytí a nebytí celého klubu a všech lidí v něm. Rozhodoval tehdy až úplně poslední zápas... Tohle už bych nechtěl zažít! Byl jsem už starší, vnímal všechno jinak, byl to masakr.“
Už jste byl v Liberci kapitánem?
„Ještě ne, byl tam Méďa (Petr Nedvěd). Naštěstí právě on dvěma góly rozhodl poslední zápas s Boleslaví. Ale bylo to šílené. Kdo vyhraje, ten se zachrání.“
Tam jste položili základy k mistrovskému titulu s Libercem?
„Ještě to pak dvě sezony trvalo, ale v roce 2016 se to povedlo a já jsem moc rád. Někdo přijde do ligy, odehraje dvě sezony a má titul. Já na něj čekal šestnáct let. A pořád doufám, že se mi ještě nějaký významný úspěch podaří udělat i s Vítkovicemi. To by bylo perfektní.“
Hned na startu kariéry jste získal zlato z mistrovství světa do 20 let (2001), bronz a stříbro s Vítkovicemi (2001 a 2002). Neříkal jste si, že to takhle bude „cinkat“ pořád?
(usměje se) „Je pravda, že v tomhle byl rozjezd kariéry vynikající. Ale neříkal jsem si, že teď budu sbírat medaile každý rok. Jsou horší sezony, lepší sezony. Vždycky to byl boj.“
| zlato | MS do 20 let (2001) Liberec (2016) |
| stříbro | Vítkovice (2002) |
| bronz | Vítkovice (2001) Sparta (2004) |
Mluvili jsme o první ligové bitce, první gól si pamatujete?
„Přesně. I proto, že jsem na něj čekal tři roky... Bylo to v Plzni, dostal jsem přihrávku zpoza brány, nějak si sjel a spadlo to tam. Já gólů moc nemám a moc jich už mít nebudu, tak si je pamatuju. S bývalým spoluhráčem Lukášem Dernerem si vždycky na začátku sezony říkáme, že smažeme ty dvě vajíčka, ty dvě nuly. Dát jeden gól, jednu asistenci a všechno další je nad plán. (usmívá se) On zatím gól nedal (0+5) a já ještě na žádný nenahrál (2+0), takže jedno nulové vajíčko tam každý pořád máme. Myslel jsem, že to bude lehčí, ale asi to bude složité až do konce.“
Přitom jste „gólové vajíčko“ smazal hned v prvním zápase aktuální sezony...
„Jo, to mi hned všichni říkali, že jsem to odšpuntoval a góly se posypou. Ale mám spíš pocit, že jsem to zašpuntoval. Co se dá dělat. Body moc neřeším. Buď další přibudou, nebo ne.“
| Z | V | VP | PP | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Liberec |  |
52 | 30 | 3 | 5 | 14 | 170:125 | 101 |
| 2. Třinec |  |
52 | 30 | 3 | 3 | 16 | 153:117 | 99 |
| 3. Plzeň |  |
52 | 26 | 7 | 6 | 13 | 178:116 | 98 |
| 4. Mountfield |  |
52 | 25 | 6 | 6 | 15 | 147:125 | 93 |
| 5. Brno |  |
52 | 23 | 7 | 5 | 17 | 149:133 | 88 |
| 6. Olomouc |  |
52 | 24 | 3 | 7 | 18 | 127:136 | 85 |
| 7. Vítkovice |  |
52 | 24 | 4 | 3 | 21 | 142:131 | 83 |
| 8. M. Boleslav |  |
52 | 25 | 3 | 1 | 23 | 128:118 | 82 |
| 9. Zlín |  |
52 | 22 | 3 | 5 | 22 | 143:144 | 77 |
| 10. Sparta |  |
52 | 20 | 7 | 2 | 23 | 140:140 | 76 |
| 11. Litvínov |  |
52 | 20 | 5 | 1 | 26 | 128:147 | 71 |
| 12. K. Vary |  |
52 | 13 | 4 | 6 | 29 | 125:155 | 53 |
| 13. Chomutov |  |
52 | 13 | 3 | 5 | 31 | 116:174 | 50 |
| 14. Pardubice |  |
52 | 9 | 2 | 5 | 36 | 102:187 | 36 |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
