Vysněný titul Cienciala získal, těší se na výzvu. Čím ho Boleslav získala?
Jízdu za mistrovským titulem z roku 2011 ještě David Cienciala sledoval zpoza mantinelu. Přes tvrzené plexi jako fanoušek a mladá naděje Ocelářů. „Fandil jsem a oslavoval, ale slavnostní jízdu autobusem jsem tehdy viděl jenom na fotkách,“ popisuje Cienciala. Teď už k zisku Masarykova poháru výrazně pomohl. Zároveň se tím na nějaký čas s rodným městem rozloučil. Odchází do Mladé Boleslavi. „Vždycky jsem chtěl s Třincem něco dokázat, to se povedlo a je to pěkné. Vysněný titul!“
Odcházíte z mistrovského týmu do Mladé Boleslavi, nebude to krok zpátky?
„Já si myslím, že ne. Určitě ne. Moc se na to těším, bude to nová výzva, změna.“
Proč jste se ke změně rozhodl?
„Cítil jsem, že už by to nějakou změnu opravdu chtělo. Hlavně jsem chtěl zkusit zase něco nového. To byla moje prvotní myšlenka. Když se ta možnost naskytla, tak jsem na ni kývl.“
Čím vás nabídka Boleslavi oslovila?
„Oslovila mě jednání, která se mnou pan Vrbata vedl. I celkově stadion. I když je starý, je mi sympatický. Vždycky se mi tam dobře hrálo, takže asi tím.“
Když se Mladé Boleslavi ze začátku sezony nedařilo, hrozil prezident klubu hráčům, že půjdou do provozu. Těšíte se na případné směny ve Škodovce?
„Jo? (usměje se) Tak to nevím, ale tady je to to samé. Kdyby se nedařilo, tak nás taky ženou do železáren. Ale ne, prostě se těším.“
Jak na přestup reagovali spoluhráči?
„To je hokejový život, tak to chodí. Hokejisté to tak mají, v kariéře cestuješ. Hokej nehraješ tak dlouho, abys byl na jednom místě celý život. Aspoň pro mě to tak není. Já se určitě chci do Třince vrátit a bydlet tady, mít tady rodinu, zázemí. Ale teď jsem se rozhodl pro změnu.“
A jak se na změnu tvářili bratři Kovařčíkové, se kterými jste toho odehrál nejvíc?
„No, už si na to pivko asi nezajdeme. (usměje se) Ale na druhou stranu - v kontaktu budeme. Neodjíždím někam do Ameriky. Jdu jen do Boleslavi, to není žádná dálka. Nastoupit proti Třinci bude nový pocit, zajímavý.“
Škodovku už máte?
„No, já mám deset let starou audinu, tak snad mi ještě dva tři roky vydrží.“
