Hrachovina o Finsku, zvláštním návratu i Jágrovi: Nevšímal jsem si ho

K první liberecké nule vám proti Kladnu (2:1) moc nechybělo.
„Člověk na ni nemůže vůbec myslet. Samozřejmě nulu v povědomí máte, ale jakmile začnete přemýšlet, dostanete vždycky gól. Teď jsem nemyslel a stejně jsem ho dostal... Příště budu spíš myslet a doufat. Ale střela byla dobře schovaná, moc jsem toho neviděl a byl jsem rád, že mě vůbec trefila, dorážka už přišla do prázdné brány. Hlavní je, že jsme vyhráli, trochu klišé, ale je to tak.“

Vůbec nic si z toho neděláte?
„Ne, to vůbec ne. Stane se. Nula je třešnička na dortu, ale zápasy, kdy na vás moc střel neletí a pak vám spadne do brány brambora, přichází celkem často. Tentokrát to alespoň brambora nebyla, na nulu si každopádně budu muset počkat. Když přijde, tak super, když ne, tak ne.“

Brambora je, hádám, nahození od modré?
„Takový gól, co sotva doletí do brány, ale vy ho pustíte (směje se).“

Poprvé v kariéře jste si zachytal i proti Jaromíru Jágrovi. Bylo to pro vás nějak speciální?
„Bylo to poprvé, ale speciální ne. Můj otec proti němu (Jágr Teamu) chytal v Brně za Rondo někdy během devadesátek, ale upřímně jsem pana Jaromíra ani moc na ledě neviděl, kluci ho dobře hlídali. Na jednu stranu je dobře, že ještě hraje, na druhou to o něčem vypovídá... To ale nechám bez komentáře. Nevšímal jsem si ho, je to hráč jako každý jiný a myslím, že to tak vnímáme asi všichni. Diváci ho berou jinak, ale pro nás hokejisty je prostě protihráč.“

Máte za sebou ideální začátek angažmá v Liberci, že? Po příchodu tři výhry, klub šlape. Vysnil jste si podobný scénář?
„Ne, člověk tak nějak pokaždé doufá v to nejlepší, nic jsem si ale nepředstavoval. Prostě jdete bojovat. Ať už jste kdekoliv, chcete vyhrávat. Jsem rád, že jsem se s kluky svezl na vítězné vlně. Přišel jsem do pro mě suprového prostředí.“

A prostředí, kde se vyhrálo už pošesté v řadě.
„Vždycky, když se vyhrává, je všechno pozitivní, charakter týmu se ukáže, až přijde těžká situace. Teprve pak bude vidět, jaký tým je, ale kluci to (titul) zvládli už jednou a nevím, proč bychom nemohli podruhé. Vezeme se na vlně, buďme rádi, že na ní jsme a snad se budeme vézt co nejdéle.“

Sledoval jste výsledky Liberce už před příchodem? V zápasech na začátku sezony padalo dost branek na obě strany.
„Až od chvíle, kdy jsme se začali s klubem bavit… Viděl jsem, že padalo třeba i dost gólů, pořád se však vyhrávalo. Ze začátku to nebylo ideální, ale výhry až na jednu sérii přicházely, což o síle týmu také nějakým způsobem vypovídá. Síla byla a tým se akorát potřeboval vrátit k defenzivě, protože tou se vyhrávají velké zápasy.“

Nečekal jste ale přece jen, že se po angažmá ve Švýcarsku bude těžší "chytit"? 
„Upřímně ani ne, ve Švýcarsku to bylo složité, no řekl bych, ze zvláštních důvodů. V rozhovorech už jsem i říkal, že to bylo celé takové zvláštní. Švýcarsko je specifická země úplně ve všem, ještě k tomu jsme byli poslední. Nebylo to ideální ani z mé strany a ani celkově... Zvláštní, složitá epizoda a asi nic, na co bych vzpomínal, zase na druhou stranu jsem ale viděl něco jiného a naučil se brát věci tak, jak jsou. I když nejsou růžové. Každopádně každý zápas začíná od nuly. Ať už jde o jakékoliv angažmá, není ideální přicházet uprostřed sezony do rozjetého vlaku, kde platí hierarchie v kabině a ostatní pořádky. Vše je dané a člověk se tím nějak prokousává: zvyká si na novou ligu, všechno je nové. Každopádně super, že teď vyhráváme, všechno je pak jednodušší.“

A co je v tomto případě lepší? Hodit to celé za hlavu, nebo se poučit?
„Můžete se poučit z jakékoliv situace, za jakéhokoliv dne, stavu, situace… Situaci nějak vidíte přímo v tu chvíli a s odstupem zase jinak, takže poučit se dá opravdu vždycky, ale nakonec stejně nezbývá, než to hodit za hlavu. Minulost, nebo ty tři měsíce, člověk nevezme zpátky, i kdyby chtěl a i kdyby nechtěl, což je stejné jako v životě. Život jde dál, něco bylo a něco zase bude, jen dnes je dnes.“

Není pro vás zvláštní se vracet do Česka?
„Je...“

Byl jste pryč dlouho.
„Teď by to byl už desátý rok. Je to zvláštní, člověk si hodně zvyká… Hlavně na lidi. Dlouho jsem v Česku nebyl, za 10 let se toho dost změnilo. Pořád jde ale o můj domov, jsem tu rád a mám blízko kamarády. Má to své výhody i nevýhody. Beru to jako velkou životní změnu, tak to holt někdy je a někdy to tak bývá.“

Nemusel jste ve svém domově tak trochu hledat?
„Samozřejmě, každá země funguje jinak. Dlouho jsem byl ve Finsku, kde jsem se cítil také jako doma, vyrostl jsem tam jako člověk i jako sportovec. Jde o můj domov a když neberu Brno, mám ho k srdci úplně nejblíž. Člověk si zvyká, stávají se nové věci a pořád si tak nějak hledáte svou zónu.“

Je Finsko z hlediska návyků jiné?
„Lidi se chovají trochu jinak, jsou pozitivnější, tady řídíme na silnicích jako blázni a v obchodech do sebe skoro narážíme košíky… My Češi jsme jiní, specifičtí. Ve Finsku je vše klidnější, umírněnější a vláčnější. My jsme takoví stresmani. Naše společnost je jiná, což umocnilo, že tu něco 30 let bylo a pak se věci otočily. Teď to ale, podle mě a podle toho, co v naší krásné zemi je, k tomu co bylo, stoprocentně nemá daleko. Je to smutné, bohužel. Jak ale říkám, člověk si zvyká a snaží se proplouvat.“

Probíhaly oslavy 30 let od sametové revoluce. Jaké to pro vás bylo?
„Neslavil jsem je, samozřejmě jsem je ale vnímal… Mám na to svůj názor, chápu lidi, kteří jsou naštvaní na systém země a že máme takového pana premiéra a pana prezidenta, jaké máme. Lidi jsou naštvaní, ale do pozic si je sami zvolili. Chápu, že se jim to nelíbí, mají na to právo, ale když se podíváme na politické statistiky, vyhrávají ti samí a lidé by volili stejně. Rozumím nelibosti, určitě je v naší zemi něco špatně a něco se tu děje – to je jasné – ale demonstrují za něco, co je proti demokracii. Někoho zvolíme a pak jdeme demonstrovat, že to tak není... Oslavy každopádně vnímám, nikde jsem nebyl a nikam bych ani nešel, ale vnímám to.“

A mimo to, už jste si v Liberci našel byt? Minule jste ho ještě neměl.
„A nemám ani teď, stále hledám. Není to lehké, už jsem z toho takový… Za chvilku si možná půjdu s klukama pod mostem udělat nějaký ohýnek a dáme buřty. Stále jsem bezdomovec a bydlím po hotelech v Liberci.“

Není těžké zařizovat něco s tím, že po sezoně půjdete do Finska?
„Neřeším to. Ve Finsku mám spoustu kamarádů v hokeji i mimo něj, vím, že můžu zavolat a vše bude vybavené. Neřeším to, protože vím, že až se za půl roku vrátím, vše bude nachystané. Upřímně jde o poslední věc, na kterou bych myslel. Mám v hlavě jen to, abychom v Liberci udělali úspěch, tým na to máme. Je to vážně jediná věc, na kterou myslím, co bude za půlrok, je strašně daleko.“

Před příchodem jste o Liberci mluvil v superlativech, potvrdila se očekávání?
„Na sto, sto deset procent. Vše, co lidé říkali o tom, jak to v Liberci vypadá, jak hráči fungují a jak je organizace nastavená, se potvrdilo. A jsem strašně spokojený, že tu můžu být. Možná zase mluvím v klišé, ale je to prostě tak. Dalo mi to do života nový impuls a jsem za něj strašně rád.“

		Z	V	VP	PP	P	Skóre	B
1. Liberec		52	30	5	2	15	179:131	102
2. Třinec		52	27	4	4	17	163:125	93
3. Sparta		52	21	14	1	16	174:145	92
4. M. Boleslav		52	22	10	6	14	155:124	92
5. Plzeň		52	27	2	7	16	162:142	92
6. Brno		52	21	5	6	20	143:156	79
7. Olomouc		52	20	5	7	20	123:129	77
8. Mountfield		52	19	5	7	21	130:136	74
9. K. Vary		52	16	9	5	22	174:168	71
10. Zlín		52	19	4	5	24	151:151	70
11. Pardubice		52	16	3	10	23	121:160	64
12. Vítkovice		52	14	8	5	25	134:175	63
13. Litvínov		52	16	3	9	24	153:173	63
14. Kladno		52	16	3	6	27	130:177	60

• Generali Play-off
• Předkolo Generali Play-off
• Baráž

Tipsport extraliga

22. listopadu 2019 • 16:03

SESTŘIHY: Brno proti Hradci nakopl Zaťovič hattrickem. Plzeň padla 0:3

Kryštof Rossmann

18. listopadu 2019 • 11:41

Liberec nejlepší akademií. Dobrá mládež má ale i nevýhody, projevují se v A-týmu

Jaromír Jágr smutní po porážce v Liberci

• 
• 
• 
• 
• 10 zobrazit galerii