Bílí Tygři mají podruhé za sebou titul nejlepší akademie roku. A zaslouženě. Ne snad, že by v Česku neměli konkurenci, pod Ještědem jsou ale poslední roky v záři reflektorů. Vybudovali značku s moderním nádechem, zaujali vlastním stylem. Razí heslo, že nejde vychovávat pouze hokejisty, ale i osobnosti, hokej v Liberci má přesah. Všechno však přináší svá proti, do extraligového A-týmu vede pro mladíky dlouhá cesta, ti nejlepší mizejí za moře. A jakou roli ve všem hraje úspěch?
Když máte v klubu dobrou akademii, mísí se ve vás dva pocity. Přirozeně chcete každoročně posílat co nejvíc hráčů na draft, jde o výbornou vizitku, navíc s finanční odměnou, ze které můžete mládež spolufinancovat. Zároveň ale víte, že vybraní pláchnou bojovat o NHL, v organizaci nezůstanou.
Minulou sezonu za oceán Bílým Tygrům zmizel očekávaný lídr dvacítky na blížícím se domácím šampionátu Jan Jeník, před aktuálním ročníkem dali Liberci sbohem další mládežničtí reprezentanti Lukáš Pařík, Michal Teplý a Jan Cikhart. Těžko budete hráčům v jejich cestě bránit, držet je nemá smysl a to ani klub nechce. Naopak výchovu hráčů odlivu za moře přizpůsobil, počítá s ním. Pak ale musí řešit, kým vlastně doplňovat kostru Áčka.
Filip Pešán dlouho mluvil o tom, že chce mladé hráče v extralize obouchávat, obehrávat je. I po jeho opuštění lavičky snaha v Liberci zůstala, nic se nezměnilo. Jeník s Teplým za A-tým před odchodem do kanadské juniorky pár zápasů odehráli, teď dostávají šanci Jan Šír (19), Jakub Rychlovský (18) a Jiří Průžek (21). Ze zámoří už se před časem vrátil Marek Zachar, klub si vychoval i perspektivního beka Tomáše Hanouska. Oba patří k ose týmu, spoléhá se na ně. Oběma je jednadvacet.
Právě Zacharova cesta se stala v posledních letech pro Liberec typickou. Trasa mládež - Benátky - Áčko není ani zdaleka jediná, hráči se do extraligové kabiny dostávají také oklikou přes zahraničí. Výhoda pro klub spočívá v tom, že příchozí už nemusí ničemu učit. Vrátí se jako hotoví hráči, mají zkušenosti z hokeje na nejvyšším levelu a ještě k tomu znají prostředí a kulturu klubu. Ideální varianta.
Příkladů bylo za poslední roky několik: Tomáš Filippi, Ladislav Šmíd , Michal Plutnar, Filip Pyrochta, ten se ale po druhém návratu ze zámoří upsal Kometě, i už zmiňovaný Zachar. Vracejí se také hráči, kteří přímo neprošli libereckou mládeží, na Michalu Birnerovi zanechalo fungování klubu natolik výraznou stopu, že se po švýcarském úseku kariéry domluvil s vedením na dlouhodobé smlouvě.
Už teď v A-týmu nehraje málo mladíků. Kromě výše zmiňovaných před sezonou přišli z kanadské juniorky Adam Musil (22) a Daniel Bukač (20), kteří sice nemají libereckou minulost, ale u Bílých Tygrů si od nich hodně slibují.
Spoustu talentovaných hráčů dostává tvrdé lekce v Chance lize, což je správně. Nemá cenu borce, kteří hrají v Benátkách slušnou porci minut, tahat do extraligy na pár střídání. Z dlouhodobého hlediska vývoje je to kontraproduktivní.
Šanci v hlavním týmu by ale mladíci, kteří zůstávají v organizaci a vidí před sebou jen sen o kabině s logem Tygra uprostřed, mohli dostávat častěji. Jejich čas, jak je vidět, nakonec přijde, mohl by ale přijít ještě o trochu dřív. Klidně v osmnácti letech, nejvyspělejší by měli být pevnou součástí týmu, i když bude jejich klubová sezona rozsekaná mládežnickými reprezentacemi.
Talentům může škodit ještě jedna rovina. Rovina ctižádosti. V Liberci je neúprosná konkurence a tlak na místo, což dokázal příchod Dominika Hrachoviny po nevyrovnané formě Justina Peterse ze začátku sezony. Klub chce další úspěch, ambice zůstaly vysoké. Hlad po výsledcích je velký, na žebříčku hodnot jsou vysoko. Jde o logickou věc, tým, který se u Bílých Tygrů sešel, patří opět mezi hlavní adepty na titul. Jednoznačně a bez obalu.
V posledních čtyřech letech se Liberec dostal třikrát do finále, jednou bral titul. Třikrát zároveň vyhrál základní část, což je zřejmě ještě obdivuhodnější statistika. Nikdo na severu Čech nechce o auru vítězů přijít, všichni makají naplno a pro úspěch dřou. Porážky neodpouští ani fanoušci, kteří jsou nasyceni předchozími poháry.
Je možné, že v průběhu dalších let přijde pro ryze liberecké mladíky čas i prostor dřív. Na led by tak mohli s reprezentačními útočníky jako jsou Birner, Hudáček a Filippi vyjet třeba hned dvě lajny plné hladových juniorů. Výsledky zřejmě nepřijdou hned, ale transformace bude hotová. Koncepce se dotáhne k původnímu plánu. A Bílí Tygři budou budit trochu jinačí strach než teď. Strach z houževnatosti, bojovnosti a z nejlepší mládežnické líhně novodobé éry.
Témata:
junioři, mládež, dorostenci, sport, hokej, Tipsport extraliga, Filip Pešán, Kryštof Rossmann, Bílí Tygři Liberec, Sport na Heureka.cz
Související články
