Trličík s Vítkovicemi pokosil Hradec. Ale nevím, co bude dál, netuší kouč
V pátek večer po debaklu Vítkovic 1:9 v Karlových Varech dostal zprávu od klubového majitele Pavlíka, že v neděli jede s áčkem do Hradce Králové. Mojmír Trličík, kouč vítkovické juniorky, uspěl na východě Čech na výbornou a domů přivezl výhru 2:0, první tříbodovou týmu od 18. října… Zůstane u týmu?
Jak to vidíte dál?
„Nevím nic. Opravdu nevím. Není to otázka zrovna na mě. Byl jsem požádaný, abych odkoučoval zápas, než se celá situace vyřeší. Což se stalo.“
Přál byste si zůstat do konce sezony?
(přemýšlí) „Nejde to říct. Situace, která nastala, je pro mě absolutně nečekaná. Ale absolutně. Vůbec by mě nenapadlo, že k tomuto může dojít. Když to přišlo před 48 hodinami, moje myšlenky směřovaly jenom a pouze k nedělnímu utkání, na které jsme se domluvili. Nepřemýšlel jsem vůbec, co dál, bylo to zacílené na jediné utkání, v hlavě se mi nic jiného neodehrávalo.“
Takže ani nevíte, jestli půjdete s áčkem na trénink?
„Půjdu na něj v pondělí v 6:50, kdy začínáme s juniorkou. Podle původního plánu mají hráči áčka do středy volno.“
Co jste během jednoho a půl dne stihl s týmem udělat, že se úplně změnil obraz jeho hry?
„Vítkovické trápení bylo především o velké psychické dece a pořád je to především o tomto aspektu. Tímto směrem jsme na hráče působili. A sice, že síla týmu je veliká. Vždyť ze začátku sezony dokázali otáčet zápasy, síla tam musela být. Šlo jen o to ji probudit, vrátit se k ní. Věřit, že každým střídáním se posunu o kousek k většímu sebevědomí a takhle pracovat po celých šedesát minut. Rozdělit si to ne na třetiny, ale jako kdyby každé střídání byl jednotlivý zápas.“
A co se organizace hry týče?
„Absolutně jednoduchá hra, její rychlé otáčení, maximální tlak do brány. Plus víra, že soupeř udělá chybu, my z ní dáme gól a tímto způsobem zvítězíme. Samozřejmě, že bez stoprocentního gólmana, kterého jsme dnes měli, by to nešlo. Je to překvapivé vítězství, které se zrodilo po jednoduché hře, stoprocentním výkonu brankáře a velké vůli po vítězství, která se projevovala v obětavosti, v blokování střel. Šli jsme štěstí naproti a to se přiklonilo na naši stranu. Chtěli jsme dobře pokrývat střední pásmo, neztrácet kotouče na modrých čarách, věděli jsme, že domácí mají velice rychlý obrat do útoku a jsou z toho strašně nebezpeční.“
Jak jste si rozložil spolupráci s asistentem Rostislavem Kleslou?
„V sobotu odpoledne jsme se sešli, pět šest hodin v kuse jsme debatovali, Rosťa byl u týmu, je to bývalý obránce, takže si vzal na starost beky, já útočníky. Využili jsme i konzultaci s některými hráči, vytvořili jsme sestavu a plán hry. Tak, abychom zvítězili.“
Vrátil jste se do extraligy po sedmi letech, bylo to v něčem specifické?
„Už je to dlouhá doba. Musím říci, že napětí bylo, chvíli před utkáním to ovšem spadlo. Samozřejmě, že v některých věcech jsem plaval, úplně všechno mít dotažené, kdo bude hrát oslabení a kdo čtyři na čtyři, to nešlo z hlavy hned. Po tak dlouhé době to bylo hodně náročné.“
