Divočiny v extralize: Pozor, ze Zlína jde strach! Po krku si šly i hvězdy NHL
Strhující akce, nebo krásné góly, to vše jde stranou. Dokonce i výsledek zápasu vlastně nikoho nezajímá. Když se hokejisté změní ve rváče a z ledu se stane válečná zóna, víc křičí skóre v kolonce trestů. Ve srovnání s okolím sice česká extraliga vždy patřila k „mírumilovným“ soutěžím, přesto se některé souboje zvrhly v hromadné běsnění. Jedna bitka se dokonce ocitla mezi TOP světa... Pojďme se podívat na desítku největších divočin, ve kterých se do sebe pustili nejen do té doby málo známí zlí muži, ale také zámořská esa.
Pokračování 2/12
Světová top a česká stopa
Nejšílenější bitky se sice odehrály za hranicemi, nicméně i tady najdeme silnou českou stopu. Totální masakr je téměř deset let starý a nese adresu Čechova. Domácí rváči zaútočili na borce Avangardu hned po čtyřech minutách a byli u toho Jaromír Jágr s Jakubem Klepišem. Řádění ve slovenské lize mezi Popradem a Košicemi zažil obránce Miroslav Jáchym, největší melu v NHL „rozjel“ Martin Havlát, v ottawské sestavě nechyběli ani Karel Rachůnek s Martinem Pruskem.
KHL
Čechov-Omsk nedohráno (9. ledna 2010), 707 trestných minut
SLOVENSKO
Poprad-Košice 3:0 (15. března 2013/6. čtvrtfinále), 476 trestných minut
FINSKO
Lahti-IFK Helsinky 3:6 (26. listopadu 2011), 465 trestných minut
NHL
Philadelphia-Ottawa 5:3 (5. března 2004), 419 trestných minut
Pokračování 3/12
Litvínov-Znojmo (2. 11. 2004)
6:3
20. kolo
186 trestných minut
Kdo chtěl zažít hokejový svátek, nemohl si tenhle zápas nechat ujít. Na ledě se proháněli borci z NHL jako Robert Reichel či Martin Ručinský na litvínovské straně, z kabiny hostů zase vycházeli Patrik Eliáš s Martinem Havlát. A právě dvě z hvězd si hodlaly srovnávat účty. Běžela 39. minuta, na časomíře stav 2:2. Eliáš se u mantinelu ohnal po Reichlovi a způsobil mu šrámy na krku. Jako mstitel se přiřítil Ručinský, který parťáka z reprezentace svalil na zem a přidal pár ran pěstí.
„Byl to likvidační faul. Eliášovi asi přeskočilo,“ nadával Reichel. „Kluci by měli mít vzájemnou úctu, ne se likvidovat,“ přidal se litvínovský kouč Josef Beránek starší. A co Eliáše tak vytočilo? Hrubé fauly přece nikdy nepatřily do jeho sbírky zbraní. „Balázs zezadu několikrát sekl naše hvězdy do slabin, z toho to možná vzniklo,“ vysvětloval znojemský asistent Rostislav Dočekal. „Co ten tam dělal! Dva až tři zákroky na zranění,“ doplnil Havlát.
Další hektolitry nervozity a zloby do litvínovské arény přitekly ve třetí třetině. Hosté ztratili vedení, navíc dostali pořádnou nálož. Po utkání tak neměli na nějaké podávání rukou náladu. Místo „díky a ahoj“ se házela jiná slovíčka. Nejpeprnější si schovával vytočený Radim Bičánek pro Davida Balázse, kterého považoval za hlavního provokatéra.
Když se chystal, že přidá i tvrdší argument, skočil mezi ně v roli bodyguarda litvínovský hromotluk Zbyněk Sklenička. „Čekal jsem, že by se něco mohlo stát,“ vyprávěl Balázs. „Havlát mi nejdřív nepodal ruku, pak mě chtěl Bičánek udeřit. A Sklenička mě zachránil.“ To bylo štěstí, na ledě totiž chyběl Jiří Šlégr. Dva dny před tím se porval na Spartě a musel zůstat na tribuně.
Arbitr Martin Homola úterní show sečetl: 105:81.
Pokračování 4/12
Znojmo-Pardubice (9. 3. 2007)
0:3
3. čtvrtfinále
191 trestných minut
Žádné nevyřízené účty, ani sporné momenty, přesto to na znojemském ledě vypadalo jako někde v podzemní garáži při nelegálních zápasech. Po zahřívací strkanici v závěru první části vydržel klid téměř čtyřicet minut. V 57. minutě do sebe zajeli Jan Švrček s pardubickým Františkem Mrázkem, opodál se přidal Radim Kucharczyk s Miroslavem Hlinkou.
V čase 59:08, za rozhodnutého stavu 0:3, odšpuntoval další střety faul Jiřího Dopity. Totální blikanec předvedl domácí Jaroslav Svoboda, který si vybral Libora Pivka a pěstmi do něj tloukl jako do gumového panáka. Byl v takovém rauši, že se nikdo neodvážil zasáhnout. „Už bylo pozdě na nějaké krocení. Jarda by se pustil prostě do každého, kdo by tam v tu dobu stál,“ prohlásil Svobodův znojemský parťák Pavel Mojžíš.
Zírali všichni, diváci, hráči i trenéři. „Svobodu nechápu. Hráč se nechce prát a on do něho pořád jde,“ šokovalo pardubického kouče Miloše Říhu. Ten musel za mantinelem držet svého divocha Aleše Píšu, aby do vřavy nevletěl. „Kdybych byl na ledě, tak bych to bránil nebo aspoň roztrhával,“ vysvětlil ostrý bek Píša. „Měl jsem už ale desítku.“ Hlavní Radek Husička a Roman Polák rozdali celkově tresty v poměru 99:92.
Pokračování 5/12
Karlovy Vary-České Budějovice (30. 3. 2008)
3:0
6. semifinále
206 trestných minut
Jihočeši po famózní základní části, kterou ovládli, šturmovali do finále. Tedy alespoň tak si to plánovali. Jenomže výběru vedeného koučem Josefem Jandačem došla v semifinále šťáva, ani gólman Roman Turek na vše nestačil. Budějovičtí sice semifinále s Karlovými Vary skvostně rozjeli, jenže závěr patřil soupeři. A v šesté bitvě ve staré plechárně jim za stavu 0:3 ujely nervy. Po lehké vložce mezi domácím Josefem Řezníčkem a Ondřejem Veselým naběhl na Romana Proška rozzuřený Jindřich Kotrla, aby se přidali další. „Je to lepší, než tady dostat tři nula a ještě přes hubu,“ reagoval českobudějovický obránce Petr Gřegořek.
Hlavní souboj večera pak obstarala dvojice Václav Skuhravý a Filip Novák. „My jsme se na tom domluvili,“ svěřil se karlovarský útočník. „Řekli jsme si, jestli chceš jít, tak říkám: „Pojď.“ A šli jsme.“ Vladimír Šindler s Robinem Šírem pak naúčtovali oběma táborům za zápas téměř shodné tresty 105:101. Bitka k restartu budějovické jízdy stejně nevedla, sedmé rozhodující utkání prohrál Jandačův tým doma 1:2. A šup na dovolenou.
Pokračování 6/12
Vsetín-Vítkovice (18. 1. 2002)
1:4
41. kolo
212 trestných minut
Na Lapači byla vždycky bouřlivá atmosféra, podpořená vůní slivovicí. Tentokrát však k ještě jiskřivější náladě přispěli hráči, obzvlášť ti z Ostravy. Pomalu, ale jistě. Základ obstaral v 8. minutě Pavel Selingr, který kolenem nejprve vyřadil Radima Kucharczyka a po zásahu sudího Součka i sám sebe.
Vítkovičtí měli na Valachy chuť, hravě dovedli i čtvrtý vzájemný souboj v sezoně k výhře a činili se také v hokejovém MMA. Jan Výtisk, Leoš Čermák, či Roman Kaděra vyrazili do akce, nicméně vítězem večera se stal domácí ranař Martin Vašut, který složil hned dva soupeře. Výsledek: 1:4 na skóre a 88:124 v trestech. Vůbec poprvé v historii české extraligy se postihy přehouply přes hranici 200 minut.
Pokračování 7/12
Litvínov-Zlín (2. 11. 2007)
4:2
18. kolo
215 trestných minut
V ten pátek ukázal svaly i sílu Jiří Šlégr. Litvínov v souboji s neoblíbeným Zlínem rychle prohrával, ovšem ve druhé dvacetiminutovce třemi góly stav otočil. Druhou a třetí trefu si navíc schoval do drtivého finiše, do vedení šel v čase 39:20, nášup pak přidal sekundu před koncem prostřední části. A do kabiny chtěl zřejmě poslat „Berany“ i s výchovným výpraskem. Právě Šlégr vrazil do Jaroslava Balaštíka, čímž se boxovaná spustila na plné grády. Hned osm borců, včetně zmíněného Šlégra, si dávalo do těla.
„Dostal jsem ránu zezadu, nezbylo mi nic jiného než se bránit,“ popsal Balaštík. „Naštěstí mi přišli na pomoc spoluhráči.“ Neférové jednání ovšem litvínovský svalovec odmítl. „Není pravda, že jsem ho napadl zezadu, jak mi po zápase tvrdil. Když nedokáže nést následky, nemá provokovat,“ štvalo Šlégra. Rozhodčí Martin Homola měl plný notes jmen, po utkání odevzdal zápis s 119 minutami pro domácí a 96 pro hosty.
Nevídaná událost ovšem tehdy zapadla, celé Česko tehdy řešilo jinou kauzu. Zběsilou jízdu fotbalisty Milana Baroše, který se po dálnici mezi Lyonem a Ženevou řítil v černém ferrari rychlostí 271 km/h...
Pokračování 8/12
Plzeň-Pardubice (13. 3. 2009)
3:1
6. čtvrtfinále
221 trestných minut
Že je pátek 13. nebezpečné datum? V případě šestého čtvrtfinále v Plzni roku 2009 to skutečně platilo. Až do samotného závěru utkání sice panoval na ledě relativní klid, domácí směřovali k vyrovnání série. Jenže při power play Pardubic vteřinku před sirénou unikal Martin Straka, jehož na mantinel přišpendlil Petr Čáslava. A oheň se rozhořel.
Na opovážlivce se vrhla trojka Tomáš Vlasák, Pavel Vostřák a Peter Smrek. Pak se přidali další. Nejtvrdší bitku svedl plzeňský Radek Matějovský s Jiřím Cetkovským, po níž odcházel domácí borec se zkrvavenou tváří.
Dvojice hlavních Pavel Mikula a Milan Minář rozdala kupu trestů. Celkový účet zápasu se zastavil na skóre 93:128. „Měl jsem si dávat většího bacha, nahodit puk do pásma a vyhnout se už dávno,“ řekl faulovaný Straka. „Podle mě to faul nebyl. Určitě jsem tam nešel s tím, že budu faulovat,“ přidal se „zlý muž“ Čáslava.
Zápasnickou pasáží to ale neskončilo. Několik vyšinutých diváků Plzně chtělo vpadnout na střídačku hostů, povolaná ochranka měla co dělat, aby zabránila dalším střetům. Přesto do sektoru vlétla sprška lahví a jiných odpadků.
Pokračování 9/12
Zlín-Vítkovice (21. 3. 2005)
4:2
2. semifinále
225 trestných minut
Play off nabídlo skvělou podívanou, k čemuž díky výluce přispěli hlavně borci za zámoří, a také hodně emocí. Nejvíc byly cítit právě v sérii Vítkovic se Zlínem, během níž padaly rány i ostrá slova. Pořádná divočina se rozpoutala hned ve druhém semifinále. Po 59 vteřinách na sebe nastoupili domácí Petr Mokrejš a ostravský pořízek Daniel Seman, ve druhé se to mydlilo průběžně, aby se vše zvrhlo 44 sekund před koncem třetí části. Hosty naštvala předchozí situace, kdy Roman Hamrlík odehrál puk brankářskou holí a následně padl čtvrtý gól Zlína.
Frustraci si pak vybil Petr Hubáček, který udeřil do zátylku ležícího Jaroslava Kristka. Okamžitě byly obě party v sobě a rozešly se poměrem 95:130 trestných minut. „Jsem přesvědčen, že Vítkovice vyprovokovaly bitku v konci zápasu záměrně. Moc dobře vědí, že nás je málo,“ reagoval bek Martin Hamrlík. „Zubíček mě tahal za vlasy, na finále se asi budu muset ostříhat,“ vzkazoval zase Šimíček.
Na led k bijícím se hráčům nalétaly lahve, nemohlo se hrát, ani prát. „Byl to hnus,“ ozval se vítkovický trenér Vladimír Vůjtek. Na hnus doplatila i dvojice hlavních, Milan Minář a Tomáš Turčan, komise rozhodčích jim škrtla delegace na další zápasy.
Celá série se ovšem dohrávala i po jejím konci. Vítkovice ztratily vedení 3:1 na zápasy a padly 3:4, což neunesl Pavel Kubina. Slovně zaútočil na sudího Petra Bolinu, který rozhodoval poslední dva souboje. „Dovoluji si tvrdit, že pan Bolina byl dneska podplacený. A říkám to už naprosto bez emocí,“ pronesl těsně po vyřazení. Trest pro borce z Tampy: 200 tisíc Kč a 15 zápasů stop.
Pokračování 10/12
Litvínov-Sparta (2. 11. 2003)
5:2
20. kolo
227 trestných minut
Na severu bylo v neděli 2. listopadu pořádné dusno a to přitom jela nedaleká chemička ještě na víkendový provoz. Domácí měli souboj celý zápas pod jasnou kontrolou, jenomže 21 sekund před třetí sirénou si domácí Ivo Prorok neodpustil zbytečný faul, navíc hrubý. Krosčekem do obličeje Romanu Vondráčkovi nejen zlomil nos, ale přivodil i otřes mozku. „Pokud budou hrát hokej takoví srabi jako je Prorok, který za jasného stavu někomu přivodí takové zranění, nemá to se sportem nic společného,“ zlobil se asistent sparťanského trenéra Kamil Konečný.
Na ledě se pak pobili vedle Proroka také Vojtěch Kubinčák, Martin Ťupa a Lukáš Havel s Josefem Řezníčkem, Romanem Šimíčkem a Jaroslavem Kasíkem. V zápase navíc létaly i desítky, jednu z nich slízl třeba gólman Petr Bříza. Arbitr František Rejthar napařil domácím 118 minut, hosty poslal na zpáteční cestu se 109.
Pokračování 11/12
Zlín-Vsetín (29. 10. 2004)
2:3p
18. kolo
248 trestných minut
Nejvypjatější derby, které oba rivalové sehráli. Paradoxně přišlo v době, kdy o „nic“ moc nešlo. V pátek 29. října se sezona pomalu dostávala do fáze „autopilota“, Zlínští tehdy vládli extralize, Vsetínští naopak trčeli na úplném dnu. Možná proto úřadujícím mistrům tolik vadilo, že s outsiderem padli v prodloužení. V okamžiku, kdy si oba týmy podávaly ruce, měl domácí bek Martin Hamrlík napadnout Rostislava Kleslu. „Ranami pěstí ho knockautoval,“ stálo v zápisu o utkání.
Do rvačky se dále zapojili zlínští raubíři Petr Mokrejš, Martin Erat a Petr Čajánek, na opačné straně stáli Ladislav Gengel, Tomáš Frolo a Martin Vašut. Švédský hlaví sudí Thomas Andersson ocenil domácí 130 minutami, na Lapač se vezla zásilka 118 trestných minut.
Pokračování 12/12
Zlín-Sparta (31. 1. 2010)
4:1
46. kolo
439 trestných minut
Jako by se člověk ocitl v divokých dobách NHL. Takové běsnění v české extralize ani ve federální lize nikdo nikdy neviděl. A nejspíš ani neuvidí. V osudnou neděli 31. ledna u toho navíc byla armáda televizních kamer ČT. První střety se odehrály již v první třetině, což odstartoval faul domácího Romana Vlacha na Karla Hromase. Ve druhé přiložili pod kotel Tomáš Linhart a Martin Podlešák, aby totální výbuch nastal na začátku třetí části. Ve 42. minutě to Hromas přehnal s důrazem před Murínovou brankou a reakce byla drsná. Zlínský bek Jiří Kučný okamžitě vystartoval, na ledě se během chvíle strhla obří mela.
Nejvíc to odnesl David Výborný, jehož srazil pěstí právě Kučný. „Vyprovokoval mě řečmi, které jsem neustál a dal jsem mu ránu, za kterou bych se chtěl omluvit. Jsem rád, že není zraněný a zápas dohrál,“ kál se Kučný. Hlavní sudí Roman Polák a Robin Šír rozdali 439 trestných minut (234 domácím, 205 hostům), největší postih padl právě na Kučného, za boxerský výstup vyfasoval rovných padesát.
„Byla to ostuda českého hokeje, všeobecně se ví, že ve Zlíně jsou typy provokatérů,“ prohlásil po zápase tehdejší kouč Pražanů Miloš Holaň. „Nelíbilo se nám to. Další takový zápas bych si nepřál,“ poznamenal zlínský trenér Zdeněk Venera.
Mimochodem, zlý muž ze Zlína v létě 2011 přestoupil do Sparty...
