Jak fungovalo Znojmo. A proč majitel Vlasák nedával přes 300 tisíc
Bílé rukavice Petera Puchera, černá kštice slovenského Jágra Marka Urama, transfer Jiřího Dopity, bronz s koučem Hořavou, trio Eliáš, Havlát, Vokoun při výluce NHL. To jsou klíčové symboly interesantní znojemské dekády v extralize mezi roky 1999 a 2009. Vše pod kontrolou majitele Jaroslava Vlasáka. Ale proč „jen“ deset let? Dozvíte se.
V kanceláři své firmy na kraji Znojma vítá výbornou kávou, hlavně však košatými vzpomínkami. Má co vyprávět. Se znojemským hokejem toho zažil požehnaně. Klub vytáhl z krajského pralesa až mezi tuzemskou smetánku. Byl napěchovaný nadšením, vizemi. Postupně energii poztrácel. „Některé věci mi začaly vadit,“ obrací se zpět. Skvělé chvíle však převládají. „Bylo to nádherné období,“ vzpomíná muž, jenž významně podniká i v Rakousku.
Stálo to za to, nelitujete ničeho?
„Nelituju, vážně ne. Zažil jsem suprové roky. Finančně šlo o náročný koníček, ale do hokeje jsem byl obrovsky zažraný, strašně mě to bavilo. Jezdil jsem všude a užil si to maximálně. Ze začátku jsem tedy netušil, jaké grády to nabere.“ (usmívá se)
To se psal rok 1993 a vy jste vstoupil do klubu, hrající přebor. Za rok přišla druhá liga, za další tři roky první, zanedlouho postup mezi elitu…
„Když mi došlo, že mě hokej živit nebude, dal jsem se na podnikání. Teď musím být hodně stručný, protože jinak by to bylo povídání na hodiny. Přišla nabídka na druholigovou licenci od Tábora za milion korun, pustil jsem se do toho. A já pokud do něčeho jdu, tak naplno, musí z toho něco pořádného být. Přišel jsem do znojemského hokeje a propustil na klubu všechny lidi.“
Proč?
„Nechtěl jsem mít u sebe lidi, kteří do toho nepřinesou nic svého a budou utrácet cizí.
