Po dlouhých třinácti letech vyrazil Zbyněk Irgl uličkou kolem vítkovické střídačky k ledu. A přestože byl v civilu, kolem jen prázdné tribuny, šero a klid, neubránil se nostalgii. „Jdu k ledu, nadechnu se a cítím...úsměv,“ popisoval devětatřicetiletý matador. „To je pro mě nejdůležitější. Vím, že jdu správným směrem.“
Trénuje individuálně, své nové vítkovické parťáky zatím Zbyněk Irgl po návratu z Olomouce pozdravil jen při zahájení přípravy a při fasování výbavy. Nové brusle si vzal i na rozhovor. Na každé noze měl jinou. „V mém věku už je to prý jedno,“ žertoval Irgl. „Říkají, že v nových bruslích budu rychlejší. Přivezli i nové hokejky a prý s nimi budu dávat víc gólů. Tak jsem zvědavý.“
Do Vítkovic jste měl našlápnuto už na konci přestupního termínu v lednu, jak se váš návrat po třinácti letech zrodil?
„Jednou nohou už jsem byl zpátky v lednu, ale nebylo to na mě, ale na vedení Olomouce a Vítkovic. Nedopadlo to. Pak byla nějaká odmlka, Vítkovice se soustředily na záchranu, já na hru v Olomouci. Pak se Aleš (Pavlík) ozval, že má zájem, začali jsme komunikovat. Zvažoval jsem, měl jsem nabídku i z Olomouce a jiných klubů.“
Co rozhodlo?
„Byly tam i nabídky z Čech, ale já už jsem chtěl zůstat doma. Zúžilo se to na Olomouc a Vítkovice a majitel Aleš Pavlík mě přesvědčil, ať jdu do Vítkovic. Vyrostl jsem tady, o tom to bylo. Každý si asi přeje skončit tam, kde začal. Nabídka přišla, rozhodování to uspíšilo.“
Může před vámi být poslední sezona?
„Uvidíme, jak to bude vypadat, jak si mužstvo sedne, jak nám to bude šlapat. Ta varianta tady je, že to pro mě bude poslední sezona. Je na mně, abych se opravdu co nejlépe připravil.“
Jak se vám odcházelo z Olomouce, kde vás fanoušci milovali?
„Těžko. Když to řeknu upřímně, taky to tam miluju. Málokdo by to řekl - starý zimák, zázemí, podmínky na skromnější úrovni, ale opravdu mi to přirostlo k srdci.“
Dá se říct, že jste se v Olomouci nakopnul zpátky mezi špičku, když jste byl v Třinci „nepotřebný“?
„Asi ano. Když to řeknu upřímně, jsem vděčný trenérům i manažerovi panu Fürstovi, že mi dali šanci, věřili mi, podrželi mě, dali prostor. A dali mi vůbec šanci se vrátit na vrchol, kde jsem byl zvyklý hrát celou kariéru.“
S čím přicházíte do Vítkovic?
„S čím? Samozřejmě se nejdříve musíme seznámit. Jakmile se potkáme na ledě, tak si na sebe musíme zvykat a říct si, co je náš cíl. Já do toho půjdu s tím, abychom se v každém zápase rvali o vítězství. Někdy to nevyjde, ale musíme ukázat, že tam necháme všechno.“
Když jste dal před šesti lety při návratu z KHL přednost Třinci, nesli to vítkovičtí fanoušci hodně těžce. Jak jste se s nadávkami vyrovnával?
„Pro mě to byla strašná motivace. Člověk z toho cítí, že lidi by takového hráče chtěli mít na své straně. Samozřejmě to z určitého pohledu brali jako křivdu, ale důvodů, proč jsem si tehdy vybral Třinec, bylo víc. Hlavní ten, že jsem se chtěl ještě vrátit do Ruska a věděl jsem, že k tomu mi třinecký mančaft může pomoct. Že bude hrát nahoře, pomůžou mi spoluhráči. U Vítkovic v té době nikdo pořádně nevěděl, jak to bude vypadat. Kádrem ani ekonomicky. Můj první cíl byl - vrátit se do KHL. A kdyby to nevyšlo, tak hrát celou sezonu tam, kde se bude bojovat o titul. Tím pádem padla volba na Třinec. A že to tak fanoušci vnímali? Jen dobře. Když se o vás i v tomto kontextu mluví, tak víte, že svoji práci děláte dobře a že na vás někde čekají.“
Jaké to podle vás bude, až na sebe znovu obléknete vítkovický dres a vyrazíte před fanoušky?
„Samozřejmě to bude o mé osobě, o tom, jak budu hrát. Chci ukázat, že pořád patřím do topu a že jsem přišel klubu pomoct.“
Když jste z Vítkovic odcházel, tak o vás spoluhráč z útoku Roman Šimíček mluvil jako o fofrníkovi. Jak vám říká teď coby sportovní ředitel klubu?
„Teď? (usměje se) To jsem sám zvědavý, jak mi bude říkat, až začneme hrát. Šimonovi jsem hlásil, že do prázdné góly dávat umím. Jestli mi to tam někdo dá, tak ty góly dám. Ne, jak jsem řekl, bude to o tom, ať si sedneme jako mančaft. Ať máme jeden cíl a jdeme se porvat o výhru v každém zápase. Nejdůležitější bude vytvořit jádro, které bude vědět, co chce.“
S trenérskou trojicí Trličík, Svozil, Stránský jste spokojen?
„To uvidíme, jaký mi dají prostor. (směje se) Všichni se musíme podrobit tomu, ať máme nějaký úspěch. Neříkám, že budeme hrát o titul, ale člověk nikdy neví. Když vytvoříme dobré jádro a půjdeme si za tím, co chceme, může sezona vypadat jakkoliv. Když navážu na Olomouc, kde jsme byli i s tím rozpočetem a podmínkami schopni hrát hokej s každým, potrápit každého. My budeme muset hrát podobný hokej. Olomouc měla skvělé jádro kluků, co do každého zápasu šli s tím, že se jde vyhrát. To souvisí i s fanoušky. Že dokážou ocenit, i když se třeba prohraje. Zůstanou, zatleskají, poděkují. Byl bych rád, kdyby se tohle přeneslo i k nám do arény, do mančaftu. Ať se pereme o každý bodík.“
Do Vítkovic se vrací i Lukáš Krenželok. Na začátku přípravy konkrétně o vás řekl, že jste kondiční gigant a činky prý máte i v autě, je to tak?
„Slyšel jsem to. (usmívá se) Já se na Lukáše těším. Budu jen sedět a poslouchat, co kecá v šatně...“
Když jsme u vzpomínek, nedávno se v televizi připomínalo mistrovství světa v Rize 2006. Vzpomínáte často na váš zlatý gól ve čtvrtfinále proti Rusku?
„Nejsem ten typ, co by žil z minulosti. Hodně lidí mi to připomínalo, když to teď bylo v televizi, posílali esemesky, ale já nežiju z minulosti. A jak říká Martin Falter (bývalý vítkovický brankář) - udělal jsem kariéru na tom, že zakopl gólman.“ (usmívá se)
Mluvil jste o tom, že vás baví a nabíjí bouřlivé reakce fanoušků, hecování. Bude teď pro vás prestižnější zápas proti Třinci nebo proti Olomouci?
„Jak to říct? Na oba tyto kluby mám super vzpomínky. Třinec je gigant, kde funguje všechno na profesionální úrovni. Tak by to mělo všude vypadat. Každému říkám, že bych mu přál, ať si projde třineckým klubem a vyzkouší si to. Je radost v takové organizaci hrát. Na druhé straně je pro změnu v něčem extrémní Olomouc. Podmínky jsou diametrálně odlišné a přitom tam člověk najde pohodu, něco jiného. Vše má svá pro a proti. Nedám dopustit na Třinec, ani na Olomouc. Teď se vracím do Vítkovic, kde to mám strašně moc rád. Fanoušek je tady hodně kritický, ale jak jsem říkal - přál bych si, že jdeme bojovat, necháme na ledě všechno a fanoušek bude s námi. A i když se nějaký zápas nepovede, zatleská nám za to, že jsme to odedřeli.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
