Do NHL už nakoukl, ale nevešel se mezi 31 vyvolených, které tým Philadelphie odvezl do bubliny na play off. Flyers však chtěli, aby pokračoval v Evropě. „Moje priorita byla hrát blízko domova,“ říká útočník David Kaše (22). Chomutov, za který nastupoval v extralize, utonul v problémech. Ze tří nabídek si vybral Karlovy Vary. Ty skočily rovněž po dalším bývalém Pirátovi, Jakubu Laukovi.
Vedle nabídky z lázeňského města měl ještě Plzeň a Litvínov. Tam už pracovali na příchodu odchovanců Kristiana Reichla a Jana Myšáka. „Třetí hráč by byl hodně,“ přemítá David Kaše, proč tuhle variantu nakonec vyloučil a proč už nějakou dobu vyráží z rodné Kadaně zcela opačným směrem. „Když jsem občas po tréninku unavený, tak bych zůstal. Ale je to kousek, mám to čtyřicet minut,“ líčí. Za Energii už nastoupil ve dvou pohárových zápasech.
Jezdíte s Jakubem Laukem do Karlových Varů společně?
„Ne. Bydlí za Chomutovem, takže občas to bere přes hory. Vyprávěl něco o rallye, ale to spíš, když jsme ještě nevěděli, že budeme hrát. Rozhodlo se to nějakých deset minut před rozbruslením na úterní zápas s Boleslaví. Ale řešit jsme to začali, hned jak jsem se dozvěděl, že nepoletím na kemp Flyers před play off. Za dva týdny se ozvali, že by chtěli, abych dlouho nestál a začal v Evropě.“
Měl jste jiné možnosti?
„Moje priorita byla hrát blízko domova, zůstat někde kolem komína. Litvínov, Vary, Plzeň. Ale kvůli koronaviru to nebylo jednoduché. Finance, všechno. Taky šlo o to, abychom jim to nějak nenarušili. Ve Varech měli velký zájem, nakonec jsem se domluvil s nimi, byla to nejjednodušší cesta. Litvínov má Albyho (Kristiana Reichela) s Myšákem, třetí hráč už by byl hodně.“
Říkáte finance. Už jste dražší hráč?
„Určitě nejsme nejlíp placení hráči ve Varech. O peníze tam úplně nešlo. Spíš o to, abychom mohli hrát a dostali za to nějakou kačku. Ze zámoří je nás tady celkem dost, včetně juniorů. Nebyla taky úplně sranda najít extraligový klub, kde bychom se mohli uplatnit. Týmy navíc mají svoje odchovance. Není jednoduché vzít si hráče s tím, že v listopadu zase odletí. Je paráda, že to ve Varech vyšlo a já mám kde hrát. Jen škoda, že jsou pořád omezené návštěvy na stadionech. Ve Varech lidi vždycky naplnili povolený počet. Kdyby jich mohli být víc, budou chodit.“
O cizině jste nepřemýšlel?
„Je zbytečné chodit někam na dva, tři měsíce. Tedy aspoň myslíme, že to tak bude, a v listopadu začnou kempy. Švédové a Finové mají kromě toho dost svých hráčů.“
Máte za sebou dva zápasy v útoku s Laukem a Jakubem Flekem. Jaký převládá pocit?
„Strávil jsem předtím ve Varech týden, měli jsme za sebou pár tréninků. S Laukičem a Flíčkem jsme do sebe zapadli parádně, všichni tři jsme do rychlosti. Před zápasem si řekneme pár věcí, po každém střídání spolu mluvíme taky, aby to každému vyhovovalo a šlapalo. Ještě se hledáme, ale myslím, že je to na dobré cestě. Vary hrají hokej, který mi vyhovuje, trošku jsem to sledoval i dřív. Neštvat se s pukem vzadu, hodit to dopředu a hrát jednoduše, rychle, vytvářet tlak do brány. To myslím, že v lajně všichni tři máme. Sám jsem hrál naposledy na začátku března a snažil se dostat do herní pohody, rozdýchat se, s kluky se trošku sehrát, zvyknout si zase na velké hřiště, to je taky rozdíl. Hlavně to chtělo neočekávat od sebe hned nic velkého.“
Kdy a jak jste se vůbec dozvěděl, že se nevejdete do bubliny?
„Celou dobu jsem se připravoval a čekal, až dostanu nějakou informaci. Když se mi doneslo, že nikam nejdu, dal jsem si chvíli pauzu a po ní se začal připravovat na hokej v Česku.“
V sezoně jste hrál šest zápasů v NHL. Jak blízko bylo k tomu, aby vás Flyers povolali?
„Těžko říct. Moje sezona byla taková všelijaká. Zápasy v NHL se mi docela vydařily, na farmě jsem si to představoval líp. Doufal jsem, že mě pozvou, což se nestalo. Dozvěděl jsem se to od skautů Flyers, taky od development kouče, který nás mladé má na starost. Možná tam trošku bylo zklamání, ale nedá se nic dělat. Beru to pozitivně, musím prostě makat, aby mě příští sezonu vzali.“
Na druhou stranu jste si předtím v NHL zahrál proti bratrovi Ondřejovi, když byl ještě v Anaheimu, přiletěli rodiče a vy jste zrovna v zápase proti Ducks dal gól. Hezká shoda…
„Sešlo se všechno najednou. Tam byl plán, že naši přijedou na Vánoce a po sedmi letech budeme zase všichni spolu, u mě. Hráli jsme proti sobě, dal jsem první gól v NHL, ještě k tomu tam byli naši. Připadal jsem si, jako by o mně někdo napsal knihu. Parádní zážitek. Pro celou rodinu.“
Sledujete teď víc Flyers nebo Boston, kde Ondřej působí?
(usměje se) „Oba dva týmy. Ale dívám se, jenom když hrají v přijatelném čase. V noci nevstávám. Jezdím do Varů, ráno musím vyrazit dřív, takže abych vyspal. Co jsem viděl, hrál brácha parádně, jen by potřeboval trošku štěstíčko do koncovky. Myslím, že si v Bostonu i cení, jakou odvádí práci, doufám, že se mu bude dařit dál. Nejhorší pro něj bylo, že dlouho stál. Ale ukazuje, že hokej hrát umí, že je výborný hokejista. S Krejčou a DeBruskem si v lajně sednou.“
Vy jste na farmě měl míň bodů než první sezonu, i když jste hrál víc zápasů. Čím to bylo?
„Hrál jsem o hodně míň než v předchozím ročníku. O to větší mám motivaci ukázat v příští sezoně, že na to mám. Občas jsem se divil, nebylo to jednoduché na psychiku. Když mě třeba z Philadelphie poslali dolů, šel jsem do čtvrté lajny a další zápas seděl na tribuně.“
Byla pak pauza hodně dlouhá?
„S bráchou jsme trénovali doma. Koupil rodičům barák, máme teď hezké starosti. Zařizujeme, prohlížíme letáky na internetu, komu se co líbí. Dole máme posilovnu, mohli jsme tam cvičit.“
Proslýchá se, že AHL ani nezačne. Jaké máte zprávy?
„Vůbec žádné. Taky jsem slyšel, že by se farma neměla rozjet, pokud nepovolí diváky. Ale pořád se to mění. Víc toho budeme určitě vědět po play off NHL. Teď jsou to spíš někdy spekulace.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
