Zase čněl vysoko nade všemi, zářil jak maják nad mořem. Milan Gulaš v extralize opět dominoval, třikrát po sobě se stal Hokejistou sezony. Potřetí vyhrál produktivitu, podruhé nastřílel nejvíc gólů. Ovšem plzeňský fantom umí být platný na tucet dalších způsobů. „Ohromně komplexní hráč, chce rozhodovat, vyhrávat a strhne ostatní,“ tvrdí další snajpr Dominik Kubalík. S Gulašem se v západočeském týmu potkal před svým odchodem do Švýcarska a následně do NHL. Útočník Chicaga 34letého borce dokonale zná a považuje ho za svůj vzor. Pro deník Sport vylíčil tajemství úspěchu útočníka, který bude patřit i v novém ročníku k ozdobám nejvyšší soutěže.
Frajer, co se nespokojí
„Všichni víme, jak výborný střelec a nahrávač Guli je. Ale českou extraligu si už pár let podmaňuje taky díky tomu, co hokeji podřizuje. Od životosprávy, přes letní přípravu. Trénuje sám a pokaždé přijde extrémně dobře nachystaný, vyhrává fyzické testy. Když se člověk podívá na pětadvacetileté kluky a na Guliho, který do toho dává maximum a ve 34 letech přijde na sezonu tak neskutečně připravený, napadne ho, proč to tak nedělají všichni. Ať hrál kdekoli, ve Švédsku, v Rusku, v Česku, všude si vedl dobře. Je to frajer, který by se mohl uspokojit. Jenže to on ne. A v tom taky vyniká. On už ví, jak to v hokeji funguje a jak by k tomu měl přistupovat. V Chicagu tohle má Jonathan Toews. Nechci moc srovnávat, ale v Plzni je přesně takovou osobností Guli. Člověk k němu taky vzhlíží, může se od něj spoustu věcí přiučit.“
Když boduje, tým vyhrává
„V kabině jsem s ním nezažil problém. Na ledě chce, aby šlo všechno přes něj, aby přesilovka stála na něm. Milan chce být hráč, který rozhoduje, a kdo jiný by to měl být než on. Na někoho může působit sobecky, když jedou dva na jednoho, může přihrát, ale raději vystřelí. Jenže on zkrátka chce vzít na sebe zodpovědnost, což spousta jiných hráčů zase neudělá. Mně se tahle mentalita hrozně líbí a Guli to dělá z úplně jednoduchého důvodu. Chce vyhrávat, a když bude dělat body, mužstvo vyhrávat bude. Chce to tedy provést co nejlíp a v tu chvíli je taky přesvědčený, že zvolil nejlepší řešení. Hrozně si věří a nenajde se nic, co by dělal, aby si nevěřil. I mně vždycky povídal: ‚Hlavně nepřemýšlej, věř si a střílej.‘ Když se necítím dobře, snažím se někdy zkoušet něco jiného. Jenže Guli mi řekl: ‚Dělej to, co umíš nejlíp.‘ Tohle jsem slyšel od víc lidí, ale on byl asi první, od kterého jsem to vzal za své.“
I hole musí být perfektní
„Žádný hráč nechce urazit štěstěnu, chce tomu jít naproti. K tomu pomáhají různé metody a postupy a Guli taky dělá všechno, aby to vycházelo. Například se mu nemůže stát, aby hokejka nebyla ve stavu, v jakém potřebuje. Proto hole často mění. Úplně zbytečně by se pak dostal do situace, kdy si řekne, proč si nevzal novou. Nevím, jestli je úplně perfekcionista, ale chce mít všechno dokonale připravené. Tyhle věci dělá proto, aby podal co nejlepší výkon.“
Co je správná soutěživost
„Nedokážu úplně říct, co je na Gulim nejlepší. On je velice komplexní hokejista. Umí parádně poslat puk, hraje se s ním výborně, protože vás najde. A pokud se dostane do gólové situace, dovede zakončit. Z blafáku, příklepem, zápěstím. Ví, jak to vyřešit, stejně jako se do takové situace dostat nebo si najít správné místo. Trefí to, má prudkou a přesnou střelu, ačkoli se zrovna nemusí nacházet v ideální pozici. V Plzni chodí na přesilovky, oslabení, hraje úplně všechno, z útočníků toho zvládá asi nejvíc. Hokejista, jakého se nebojíte nasadit do jakékoli situace. A on do nich taky chce chodit. Chce být na ledě v důležitých momentech. Tuhle vlastnost on prostě má a tím pak pohlcuje i ty ostatní.“
Zvládne úplně všechno
„Nepamatuju, že bych viděl Milana být psychicky dole. Nic ho nesrazí. Možná, když za deset zápasů neudělal pětadvacet bodů, ale jen deset… To možná chodil naštvaně po kabině. Ale od té doby, co ho znám, dominoval v Plzni i celé extralize. Určitě by se našly momenty, kdy jsme si řekli: ‚Hele, není to ono, něco s tím provedeme.‘ Jenže u tak komplexního hráče člověk vlastně nepozná, jestli hraje dobře, nebo ne. Laik postřehne, že třeba ve třech zápasech nebodoval. Jenže kdo tomu rozumí, všimne si taky toho, že byl plus pět, bránil v oslabeních. A pokud tým vyhrává, není takový problém, že se Guli v produktivitě neprosadil. V Plzni toho hraje hrozně moc a tým je na něm závislý. Je to její stěžejní hráč, ovšem jinak to nejde, protože odvede spoustu práce na ledě i mimo něj.“
Nikdy není dole
„Než jsem odcházel do Ambri, nastupovali jsme každý v jiné přesilovkové formaci. Já v jedné, Guli ve druhé. Každý si dokáže představit, jak jsme oba chtěli být na ledě. Přišlo vyloučení, seděli jsme na střídačce a čekali, kdo z nás dostane přednost a půjde jako první. Koukali jsme po sobě, koho tam pošlou, a v duchu jsem si říkal: ‚Půjde asi on, naposledy mu to vyšlo, víc mu věří.‘ Příště jsem šel zase já. Bylo vidět, že trenéři tam chtějí dát oba, nakonec to dopadlo tak, že nás po čtrnácti dnech postavili na přesilovku spolu. Abychom se snad náhodou nepoštěkali… A fungovalo to. Oba v sobě máme tu správnou soutěživost, chceme být co nejvíc na ledě. Ale zase tam vůbec nešlo o to, že když tam půjde Guli, nasbírá body, a já ne. Kdepak. Člověk prostě tu přesilovku chce hrát, chce být na ledě. První lajna hraje minutu dvacet, druhá se v pásmu udrží možná dalších dvacet vteřin. Takže my jsme si vždycky přáli hrát co nejvíc. Ale pro mě on pořád zůstává jedním ze vzorů.“
Musí to klapat
„Čím Guli tak strhává ostatní? Už tím, jak chce, jak maká, ať se mu daří, nebo ne. Lehne do střely, někoho trefí, dohraje a podobně. I v kabině dokáže z pozice kapitána promluvit k mužstvu, umí se o věcech pobavit, rozebrat je. Jako kapitán bývá zároveň spojkou mezi trenéry a hráči. Na ledě se na něj hrozně hezky dívá, ani jinak o něm nemůžu říct špatné slovo. Občas jsme na sebe mívali různé narážky, slovně jsme se pošťuchovali, ale jen v dobrém. Milana mám rád a vážím si toho, že mě taky bere, i když jsem mladý kluk. Myslím, že si docela i rozumíme a máme taky podobný humor.“
Ubránit? To se nedá
„Asi jste si všimli, že za jistých okolností se Milan dovede i rozčílit a vztekat. Hokej je hra emocí, u něj to vyplývá hlavně z toho, jak je zarputilý, že chce rozhodovat zápasy, vyhrávat. Jakmile to člověku někdo znepříjemňuje, není to žádná slast. Ale já si nevybavuju zápas, že by Guliho někdo úplně vymazal, že by se vůbec k ničemu nedostal. S tímhle si umí poradit, ví, co dělat. Taky úplně nejde ho ubránit. Možná maličko rozhodit, to ano, ať je to dotěrný soupeř, rozhodčí, nebo když Milan cítí křivdu. Ale to je normální. On je osobnost, takže i tady bývá vidět.“
Dovede strhnout ostatní
„Každý hráč nemůže být dobrý jen sám o sobě. Dělají ho i ti další kolem něj. S nimi to v útoku musí klapat. Guli samozřejmě není výjimkou. Potřebuje k sobě hráče, s nimiž si vyhoví. Ať s ním hrál Honza Kovář, Tomáš Mertl nebo já, vycházeli jsme spolu výborně i mimo led, což se pak taky přenášelo na led. S Mertlíkem se znají dlouho, oba pocházejí z Budějovic, jsou velcí kamarádi. Rozumí si, od toho se odvíjí všechno ostatní. Na druhou stranu, Milan už je taky v pozici, že sám dělá ostatní hráče lepšími. Rostou vedle něj. Řeknu jeden příklad, Matyáš Kantner. Když jsem z Plzně odcházel, byl to samozřejmě perspektivní kluk, jenže takových prošlo mužstvem víc. Byl jsem tam já, Míra Indrák a tak dál. Vrátil jsem se a Matyáš byl úplně jiný hokejista, s naprosto jinou mentalitou. A právě proto, že mohl hrát s Gulim. Myslím, že se od něj naučil spoustu věcí, tam se mu rozsvítilo, ohromně mu to pomohlo. I kvůli těmhle věcem je Milan Gulaš tak výjimečný.“
Tříletá nadvláda Milana Gulaše
Ochutnávka z pohledu za kulisy hokejové Plzně. Jak se připravují brusle na zápas?Video se připravuje ...Související články
