Z Pastrňákova Bostonu přímo do extraligy. A nebo spíš z Kladna, záleží, jak to vezmete. Daniel Vladař (23) chytal poslední zápas v srpnu za Bruins, kdy v play off NHL čelil Tampě. Teď na sobě makal ve svém mateřském klubu, který patří Jaromíru Jágrovi. Ve čtvrtek se poprvé objevil na tréninku Pardubic. Měl by být novým trumfem klubu, který krčí pořád u dna tabulky. Pro iSport.cz rozebírá, proč kývl na nabídku Dynama. Plus přibližuje svůj pohled na mentální přípravu brankáře. Cítíte z něj, jak ho Amerika naučila brát věci z nadhledu.
Proč vám dává smysl se teď zapojit do extraligy?
„Pro každého, kdo začíná hrát hokej, je hlavním cílem NHL. Ale na extraligu si samozřejmě, když vyrůstáte, myslíte taky, sledujete ji, zajímá vás. Chtěl jsem si doma taky zachytat, ukázat se i na českém ledě. Posledních pět let jsem byl pryč. A pak taky mě hodně přitahuje vidina nějakého zápasu.“
Tréninky už jsou nuda?
„Pořád jsou fajn. (usměje se) Ale žádný hokejista nevyroste, když nehraje zápasy.“
S Pardubicemi nemáte žádný bližší vztah. Jak jste na sebe vzájemně přišli?
„Trénoval jsem na Kladně, v mém mateřském klubu, který vede Jaromír Jágr . A on začal komunikovat s majitelem Pardubic panem Dědkem.“
Tak už chápu, ti už spolu bližší vztah mají...
„Po jednom tréninku za mnou Jarda přijel, že mluvil s panem Dědkem a Pardubice by měly zájem, abych k nim šel chytat. A co tomu říkám. Hned jsem odpověděl, proč ne. Potom jsme to řešili s agentem, rychle se všechno domluvilo a jsem moc rád, že mám příležitost hrát.“
Platí tedy, že za Dynamo budete chytat do konce roku?
„Ano, takhle vypadá naše dohoda, že než odletím do Ameriky, budu působit tady. Když jsme se s klubem začínali bavit, hned mi probleskl hlavou jeden starý zážitek. Bylo mi nějakých patnáct a jel jsem se podívat do Pardubic na hokej. Vybavila se mi ta skvělá atmosféra. První myšlenka byla na ten obrovský kotel za brankou a říkal si, jaké asi bude chytat a mít ho v zádech. Ale pak jsem tedy hned přepnul do současného režimu.“
Kotel nebude, místo něj tam uvidíte prázdné židle...
„No právě. Mrzí mě, že tohle nepoznám. Ale je vidět, jak je město hokejové. Šel jsem hned první den na nákup a všude kolem sebe vidím samé Dynamo, Dynamo... Plakáty a hokejové věci vás praští všude. Pro kluky musí být tohle super, když lidi hokejem žijí.“
Vždycky chci udělat maximum
Plán je, že hned v pátek nastoupíte do branky a už z ní nevylezete?
„Plán zatím nevím. Přijel jsem do Pardubic ve středu, kluci měli volno. Potkal jsem se s Dušanem Salfickým, ukázal mi kabinu, zázemí, bydlení a chvíli jsme si povídali. Ještě jsem nemluvil ani s trenéry.“
Asi se dá ale čekat, že vás klub nebral proto, abyste vysedával na lavičce, ne?
„To asi ne. Ale taky jsem pár měsíců nechytal, což je taky jedna věc, na kterou se určitě tady budou dívat. Na druhou stranu, už hrozně chci hrát a chci Dynamu pomoci, aby začalo vyhrávat.“
Vyhlíží někoho, kdo ho vytáhne z bláta. Třeba fanoušci budou vidět spasitele ve vás, v brankáři, kterého si piplá Boston, aby jednou nahradil hvězdy. Na tlak jste už zvyklý?
„Tlak je vždycky takový, jaký si sám připustíte. Každý zápas končím s čistou hlavou, že se snažím dělat v bráně maximum. Vždycky záleží, jak to dopadne, podle toho jsou pozitivní, nebo negativní reakce, ty budou vždycky. Jsem hlavou nastavený tak, že když dostanu šanci, nechám na ledě úplně všechno. Pokud vyhrajeme, budu moc rád. Když ne, tak se prostě nedá nic dělat, slunce vyjde druhý den zase. Jen musíte být sám jistý, že už víc udělat nešlo.“
Takže už jste se naučil tlak úplně vypouštět?
„Samozřejmě, že ho taky vnímám. Ale pořád je to jenom hokej. Když odvedeme za Pardubice všichni stoprocentní práci, výsledky dřív, nebo později přijdou.“
Tenhle přístup jste měl v sobě vždycky, nebo vás k němu dovedlo pět let za mořem?
„Myslím, že Amerika mě v tomhle zocelila hodně. Dřív jsem si věci bral, ale s odstupem času taky pochopil, že máte dobré dny, ale přijdou i ty špatné. Jsou dobré sezony i ty horší, tak to je a každý na světě to má stejně. Nejde jen o sportovce, každý člověk tohle zná i z práce. Jen je klíčové, abyste udělali úplně všechno, co udělat šlo. Chci přijít po zápase domů za přítelkyní, říct, že jsem odvedl maximum, co se dalo a žít dál. Tohle je pro mě důležité.“
V Bostonu jsou jedině rádi
Jen brankář má těžší úlohu možná v tom, že se na něj každý dívá, případná chyba je hned vidět. Tím pádem o sobě nesmí nikdy pochybovat, ne?
„Jasně, to je pravda. Psychika je hrozně důležitá. Ale všichni jsme jenom lidi, nenaprogramujete se. Každý gólman se na tomhle snaží určitě pracovat, když dostanete gól, hned se potřebujete oklepat, zvednout se. Občas to samozřejmě úplně příjemné není. Já ale třeba vážně věřím, že maximální nasazení vede k tomu, že se všechno obrátí postupně k dobrému.“
Tohle jste viděl v Bostonu u Tuukky Raska a Jaroslava Haláka? Že přijdou do brány, jedou na vlně, hlava vypne, chytají s maximálním úsilím a zároveň jsou připraveni nebláznit, ať se něco ultra povede, nebo naopak zápas moc nevyjde?
„Je to tak. Hokejista tohle musí pochopit, vždycky jsou daleko důležitější věci než hokej, takže vás nesmí svazovat. Tohle je nádherná hra, máme štěstí, že může být zároveň naší prací. To je přece skvělá věc. Když se dobře připravíte, k utkání přistoupíte ve stoprocentní koncentraci, tak není pak prostor nic vymýšlet, ať dopadne jakkoliv.“
Jde o sílu světa kolem NHL, že umí nejen zlepšit individuální dovednosti hráče, ale taky ho psychicky zocelit?
„Rozhodně, taky jsem měl hodně divoký začátek. Po juniorce jsem chytal dva roky v ECHL, bylo tam dost dní, nebo spíš nocí, kdy jsem si říkal, že na všechno prdím a chci jít zpátky do Česka. Do Ameriky jsem odcházel z Kladna, kde jsem byl vždycky strašně spokojený. Ale když se přes nějaké ty problémy dostanete, naučíte se všechno zvládat lépe. Je to i dobrá škola do života.“
Boston se vlastně tváří jak, že budete chytat v extralize?
„S generálním manažerem to řešil agent, já napsal trenérům gólmanů z farmy a z Bostonu, co si o tom myslí. Dostali jsme zpátky odpověď, že budou jedině rádi. Trenéři mi říkali, abych měl i dobrý trénink a byl připravený, až všechno začne i za mořem. Tahle štace v Pardubicích pro mě bude obrovskou školou, budu se snažit dělat maximum, abychom vyhrávali a já týmu pomohl. Ale taky se chci pořád zlepšovat, musím na sobě dál pracovat. A musím i poznat, jaké to je chytat v únavě. Teď je přesně prostor pro trénování a zdokonalování, který pak už v Americe nebude. Sezona se může zkrátit třeba na pět měsíců, ale třeba počet zápasů se moc nepohne.“
V pátek hrají Pardubice s Litvínovem, který dlouhé roky táhnou veteráni Hübl s Lukešem. Přemýšlel jste, co vás vlastně čeká za hokej? Bude určitě pomalejší, ne tak přímočarý do branky, třeba i gólman bude muset reagovat jinak...
„Možné to je, styl asi bude trochu jiný. Ale pořád je to pro mě stejná hra, všichni budou chtít dát gól a moje práce je, abych to zastavil. Nemá cenu si s tím ani lámat hlavu. Ve čtvrtek mě čeká první trénink, trenéři se pak po něm asi i rozhodnou, koho dají do branky, jestli půjdu já, nebo kluci.“
HC Dynamo Pardubice 
Vše o klubu ZDE
| Z | V | VP | PP | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Sparta |  |
52 | 32 | 3 | 6 | 11 | 194:116 | 108 |
| 2. Třinec |  |
52 | 31 | 4 | 5 | 12 | 187:130 | 106 |
| 3. M. Boleslav |  |
52 | 26 | 6 | 7 | 13 | 167:126 | 97 |
| 4. Liberec |  |
52 | 24 | 8 | 5 | 15 | 152:118 | 93 |
| 5. Plzeň |  |
52 | 24 | 6 | 7 | 15 | 170:128 | 91 |
| 6. Mountfield |  |
52 | 26 | 4 | 3 | 19 | 144:127 | 89 |
| 7. Pardubice | |
52 | 21 | 7 | 4 | 20 | 141:146 | 81 |
| 8. Vítkovice |  |
52 | 20 | 4 | 6 | 22 | 130:142 | 74 |
| 9. Brno |  |
52 | 19 | 5 | 6 | 22 | 144:152 | 73 |
| 10. K. Vary |  |
52 | 17 | 8 | 6 | 21 | 145:176 | 73 |
| 11. Litvínov |  |
52 | 17 | 8 | 5 | 22 | 133:146 | 72 |
| 12. Olomouc |  |
52 | 14 | 6 | 5 | 27 | 105:156 | 59 |
| 13. Zlín |  |
52 | 11 | 3 | 4 | 34 | 108:178 | 43 |
| 14. Č. Budějovice |  |
52 | 6 | 4 | 7 | 35 | 128:207 | 33 |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
