Květoslav Šimek
15. dubna 2021 • 16:14

Bonk o trénování v Kanadě i tažení Třince za titulem: Růža je pořád stejný

Autor: Květoslav Šimek, Radim Sajbot
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Byl historicky prvním kapitánem, který dovedl Oceláře k titulu. Radek Bonk (45) svůj bývalý klub bedlivě sleduje i z Ottawy, kam se s rodinou po ukončení kariéry přestěhoval. „Internet je úžasná věc, když mi to vyjde, dívám se i v přímém přenosu,“ říkal v rozhovoru pro Dračí studio. „Mladá Boleslav je velice nepříjemný tým, jsem překvapený. Vyletěla a je jedním z nejlepších týmů v Česku. I tak věřím, že kluci mají kvalitu trošku větší a poslední krok do finále udělají.“



V pondělí to bylo deset let od okamžiku, kdy Radek Bonk zvedl nad hlavu mistrovský pohár pro vítěze extraligy. V play off 2011 šéfoval Ocelářům coby kapitán i jako lídr nejúdernějšího útoku. Na křídlech tehdy měl Václava Varaďu a Martina Růžičku. První už Třinec trénuje, druhý za něj stále sází branky. „Když se na Růžu dívám, tak on je skoro pořád stejný,“ usmívá se Radek Bonk.

Oceláře dnes čeká sedmá bitva o postup do finále. Bonk takové zápasy zažil v třineckém dresu dva. Oba vítězné. První v semifinále mistrovské sezony 2011 se Slavií (5:2), druhý ve čtvrtfinále 2013 se Spartou (5:0).

Ve Stanley Cupu měl naopak bilanci opačnou. Sedmé zápasy hrál s Ottawou čtyři a všechny Senátoři ztratili. V bitvách o všechno padli v letech 1997 s Buffalem (2:3p), 2001 s Torontem (0:3), 2003 s New Jersey (2:3) a 2004 s Torontem (1:4). V posledních dvou případech u toho byl Radek Bonk společně i s Václavem Varaďou.

Pojďme hrát, co umíme

Co je v takových zápasech podle bývalého útočníka klíčové? Zachovat si víru a zdravou míru sebevědomí. „Nejlepší je samozřejmě se sedmým zápasům v play off vyhnout,“ komentuje Bonk s nadhledem. „To jsme si říkali v mistrovské sezoně během čtvrtfinále s Litvínovem, který byl vždycky nepříjemný. Hlavně u nich se nám hrálo špatně. Chtěli jsme tam vyhrát alespoň jednou, abychom se vyhnuli sedmému zápasu, ve kterém se může stát cokoliv. Tehdy se to povedlo.“

Když už sedmý zápas přijde, je podle Bonka důležité zachovat chladnou hlavu. Nepodlehnout tlaku. „Se Slavií jsme v semifinále 2011 prohráli třikrát za sebou, tlak na nás dolehl,“ přidává další zážitky z mistrovské sezony. „Museli jsme vyhrát, nic jiného. Buď vyhrajeme, nebo to bude ohromné zklamání.“

Právě v takové chvíli se musí ukázat lídři. „Seděli jsme v kabině ještě ve staré hale,“ popisuje Bonk. „V klubovně, kde jsme si dávali kafe. Něco jsem řekl já, něco Petrovka (Jan Peterek), něco Venca (Václav Varaďa). Prostě starší kluci. Měli jsme tehdy nejlepší kádr v lize, věděli jsme, že jsme nejlepší. Přesto na nás padla tíha. Protože být favoritem a prokázat to i na ledě, je těžké. Říkali jsme si – kluci, pojďme hrát, co umíme! To, co hrajeme celou sezonu. Pak vyhrajeme.“

Oceláři tehdy byli nad propastí, v sérii se Slavií prohrávali 1:3 na zápasy. Postupně se vyhrabali, otočili i šestý zápas v Praze (z 1:3 na 5:3). Varaďa v něm navíc ve spektakulární bitce naložil Jiřímu Vašíčkovi a před sedmým zápasem už v týmu nepochyboval nikdo.

„To už jsem věděl, že doma neprohrajeme! Tohle byl náš rok,“ přitakává Bonk. „Jen jsme to potřebovali v play off dokázat. Tlak z nás spadl, uvolnili jsme se. Ve finále proti Vítkovicím bych klidně vsadil všechno, co mám, že vyhrajeme. Už tam byla vidět lehkost, s jakou jsme se prezentovali celou sezonu.“

Trénuji naplno, jako Venca

Bývalým parťákům Bonk v aktuálním play off věří. Fandí na dálku. Sám už se podobně jako Varaďa vydal na trenérskou dráhu. Ani ne tak kvůli ambicím a výhledům na velká angažmá, jako spíš kvůli dětem. S kanadskou manželkou Jill vychovávají čtyři potomky a tři z nich se hokeji věnují. Včetně čtrnáctileté dcery Kennedy Grace. Nejvýrazněji má zatím nakročeno šestnáctiletý Oliver, kterého Bonk vede v juniorském týmu Ottawy.

„Trénuju kluky do osmnácti let, na stadionech jsem denně,“ popisuje. „Týmů v Ottawě je hodně, jsou rozložené po celém městě, takže cestování mám pořád dost. Ale dělám, co mě baví. Od pěti let jsem hrál jen hokej, takže se snažím předávat mladým zkušenosti a všechno, co jsem se v kariéře naučil.“

S úsměvem říká, že přístup k trénování má podobný jako Varaďa. „Taky to maximálně prožívám a dávám do toho, co můžu,“ usmívá se. „Nic nedělám na padesát procent. Syna mám sice v týmu, ale nedělám výjimky. Ke všem se chovám tak, jako by byli moji synové.“

Právě kvůli dětem s trénováním začal. Chtěl jim vrátit péči a čas, na které nebyl prostor během kariéry. „Dokud nevyrostou, tak se budu snažit motat kolem nich. Jestli odejde Oliver někam dál, budu trénovat dceru. Nebo mladšího syna. Právě proto jsem s hokejem skončil, abych se mohl věnovat dětem. Kdybych trénoval někoho jiného, byl bych zase z domu pryč. Dokud budou děti hrát hokej, budu se točit kolem týmů, kde budou. A budu se jim snažit pomáhat.“

Česko, nebo Kanada?

Nejvýrazněji má našlápnuto šestnáctiletý Oliver Jaroslav, který s hokejem začínal už v Česku. Má zápal i talent, mohl by jít v tátových stopách. Brzy může klidně začít řešit, jakou by případně reprezentoval zemi. Občanství má dvojí – české i kanadské „Tak daleko ještě nepřemýšlíme. Oliverovi se daří, kdyby vůbec mohl reprezentovat jakoukoliv zem, bylo by to fantastické.“

Dcera Kennedy bývalého útočníka naopak zájmem o hokej překvapila. Vrhla se na něj v deseti letech. „Strašně ji to baví, je zapálená. Kdyby takový zápal měli jiní, tak super. Ale na místní poměry začala pozdě. Lepší se, jenže holky tady hrají od pěti, ona až od deseti. Snaží se je dohnat.“

Hokej hraje i jedenáctiletý Cameron Radek. „Miluje hokej, ale zatím nemá takový zápal jako jeho sourozenci. Chodí na stadion, super, hraje, není špatný, ale když přijde domů, úplně hokej vypne a dělá si svoje další věci. I za to jsem šťastný, není jednostranný.“ I v Kanadě pociťují dopad koronavirové pauzy na mladé sportovce. „Pořád je to nahoru dolů,“ popisuje Bonk.

„Začali jsme trénovat, hráli jsme alespoň takové exhibiční zápasy mezi sebou, pak nás na měsíc a půl zastavili. Teď znovu trénujeme, odehráli jsme tři zápasy, měsíc pak byl lockdown. Mentálně je to hlavně pro děcka strašně těžké. Hodně dětí taky s hokejem skončilo. Hlavně ty, co nehrály nejvyšší level. Soutěží je tady opravdu moc, některé se hrají jen o víkendech vyloženě pro radost a právě v nich to hodně dětí odradilo. Je to těžký rok, hokejově to přežíváme v této složité době, jak se dá.“

Z pozice bývalého reprezentanta vnímá i kanadský pohled na české naděje. „Díval jsem se na mistrovství světa do 20 let a jsme už takoví outsideři,“ krčí rameny. „Ne velmoc, které se každý bojí. Aby si řekli, pozor: Češi, čeká nás těžký zápas. Rusy třeba jednou za čas porazíme, proti Kanaďanům odehrajeme dobrý zápas, ale oni už sami nevěří, že takhle jsme schopní zahrát třeba deset zápasů v řadě. Spíš nás vnímají na úrovni Německa, Švýcarska. Berou nás tak, že můžeme jen překvapit.“

Radek Bonk

Narozen: 9. ledna 1976 (45 let) v Krnově
Pozice: bývalý útočník, mládežnický trenér
Hráčská kariéra: Kopřivnice (do roku 1991), Opava (1991/92), Zlín (1992/93 a konec sezony 2004/05), Las Vegas Thunder (1993-95, IHL), Ottawa Senators (1994-2004), Pardubice (část sezony 1999/00), Montreal Canadiens (2005-07), Nashville Predators (2007-09), Jaroslavl (začátek sezony 2009/10), Třinec (začátek sezony 2004/05 a 200914), Kopřivnice (2014/15)
Draft NHL: v roce 1994 si ho vybrala Ottawa jako 3. v pořadí
Bilance v NHL: 969 zápasů/ 497 bodů (194+303)
Bilance ve Stanley Cupu: 73 zápasů/ 27 bodů (12+15)
Bilance v extralize: 319 zápasů/ 217 bodů (78+139)
Úspěchy: mistr světa (1996 Vídeň), dvakrát si zahrál All Star Game NHL (2000 a 2001), mistr extraligy s Třincem (2011), extraligové stříbro ze Zlínem (2005)
Rodina: manželka Jill, děti Oliver Jaroslav (16 let), Kennedy Grace (14 let) a dvojčata Cameron Radek a Maya Rose (11 let)

HC Oceláři Třinec Vše o klubu ZDE

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud