Krejčí otevřeně: Na luxus si nepotrpím. Spousta kluků z extraligy má na NHL

Elitní soutěž po roční odmlce vítá zpátky Kladno v čele s Jaromírem Jágrem. Ale liga bude mít tentokrát jiný hit. Číslo 46 v dresu s nápisem: Všeci spolu! Z Mory se stává klub v popředí zájmu.

Z nejslavnější scény v zámoří si vítěz Zlaté hokejky z roku 2013 odskočil tam, kde s hokejem začínal. „Vynikající hokejisty najdete všude na světě,“ hlásí vítěz Stanley Cupu s Bostonem. Z jeho slov pro Sport Magazín +PLUS je zřejmé, že kvalitu extraligy rozhodně nesnižuje.

Zpracovala vaše hlava ten prvotní humbuk po návratu?
„Dá se říct, že jo. Hokeje je docela dost, ale ještě víc bylo zařizování rodinných záležitostí. Sháněli jsme bydlení, školu pro malou. Měli jsme hodně papírování s Amerikou. Bylo toho na můj vkus dost. Řešilo se pojištění, posílalo se dost papírů, spousta telefonování s pojišťovnou do Států. Já ani pořádně nevěděl, co všechno musím obstarat pro život v Česku, ale v tom mi pomohla moje mamka. Hodně malých věcí, které zabraly dost času. Taky jsme sháněli nábytek, protože ve vyhlédnutém bydlení žádný nebyl. Museli jsme honem vyrazit a všechno sehnat, nešlo si skříně a další věci objednat. S malou jsme kvůli umístění do školy potřebovali navštívit lékaře, takže jsme je obvolávali a řešili všechno možné.“

A u všeho musíte být jako překladatel, že? Ve Státech jste byl zvyklý na svou rutinu, tady se musíte postarat.
„Je to tak. V Americe jsme měli všechno zařízené. Byt i další věci. Přiletěli jsme, druhý den jsem šel na trénink a všechno hned běželo. Tady si to nejprve musíme zařídit. Ale dává to logiku, s tím jsem do toho šel. Co jsem v Bostonu nestíhal, zařídila manželka. Tady to samozřejmě nejde.“

Startuje extraliga: jiný formát, Kladno Canadiens a nejlepší posily • iSport.tv

Kdo to neví, paní Naomi je rodilá Američanka. Umí už česky nadávat?
„To ne. Ale pozor, dokáže být celkem soběstačná. V restauraci si česky objedná červené víno, zeptá se, kde je záchod, umí poděkovat. Pár českých slov pochytila během výluky 2012/13, kdy jsem hrál za Pardubice. Po osmi letech jsme tu zase, před týdnem o víkendu jsme byli na první takové větší večeři a manželka se hned servírky suverénně česky zeptala: Kde je záchod, prosím vás? (smích) Upřímně, česky skoro neumí, ale má pamatováka. A ráda se učí nové věci, pořád studuje.“

Což je fajn, v Olomouci a okolí nebude mít ostych. Těšila se sem?
„Ano. Dá se říct, že máme víc míst, kde jsme doma. V Bostonu žijeme přes sezonu, už je to patnáct let, ale ani já, ani ona tam nemáme své rodiče. Po sezoně se stěhujeme do Jižní Karoliny, kde má rodiče manželka a my tam máme své vlastní sídlo.“

Přijede za vámi někdo z Ameriky během sezony?
„Bavili jsme se s řadou přátel a kamarádů. Uvidíme, co nastane v reálu, nakolik do toho promluví covid. Když jsme se se všemi loučili, říkali jsme, jak by bylo super, kdyby za námi dorazili a my jim to tu všechno ukázali. Zvlášť Vánoce jsou tu krásné, osvícená náměstí, nazdobené centrum. V Olomouci, v Praze, ale i přímo u nás ve Šternberku. To v Americe moc neznají. Někdo za námi určitě dorazí, uvidíme, kolik návštěv bude.“

Žít budeme v Americe

Jak to zvládnou vaše děti? Chápou, že tu nebudou jen na léto, ale minimálně na celý rok?
„Malému je dva a půl roku, ještě tu nikdy nebyl. Zatím to moc nevnímá. Ale dceři je šest, loučení s Bostonem prožívala smutně. Zvlášť s naší chůvou, která hlídala děcka při mých zápasech, se docela sblížila, stala se de facto součástí naší rodiny. Malá brečela, když ji poslední večer před odletem došlo, že ji rok neuvidí. Plus pár dalších kamarádek.“

Nenapadlo vás v tu chvíli, že to celé rušíte a zůstáváte?
„Druhý den ráno už to bylo lepší, děti si rychle zvyknou na nové věci. My Boston stejně jednou opustíme, jsme tam jen kvůli mé práci. Samozřejmě se tam budu rád vracet za přáteli, ale klasické rodinné zázemí máme už sedm let v Jižní Karolíně. K životu potřebujeme mít kolem rodinu, což tam z manželčiny strany máme.“

Říkal jste, že si vaše žena česky objedná víno. Co ratolesti, jak jsou na tom?
„Česky nevládnou vůbec. Na malou jsem mluvil česky první dva, tři roky, rozuměla mi hodně dobře. Ale ono stačí odjet na dvoutýdenní trip, vrátíte se na pět dnů, letíte zase jinam - a doma už je všechno jinak. Když jste doma chvilku, na pár dnů, chcete si malé co nejvíc užít, aby vám hned rozuměla, rozvíjet vztah s ní, a ne ji učit druhý jazyk. Proto se mi časem začala honit hlavou myšlenka, že bych se jednou vrátil hrát domů. Minimálně na jednu sezonu. Ideálně ve chvíli, kdy by tady v Česku šla do první třídy. Sice bude chodit do anglické školy, ale všichni její spolužáci budou Češi. Doufám, že o přestávkách a tak vůbec mezi sebou něco pochytí... (smích) A uvidíme, co se stane za rok.“

Jak velká šance je, že zůstanete déle? Co by se muselo stát?
„Šance je, ale