Tygry dusí střelecké sucho: dlouhá série, nejhorší přesilovka i ofenziva
V zákulisí plzeňské haly klábosili po nedělním zápase liberecký trenér Patrik Augusta a Michal Bulíř, který až do téhle sezony extraligu jinde než za Bílé Tygry nehrál. Potkali se, když jejich kouč vyrazil na tiskovku a on čekal na rozhovor do televize. Nejspíš zabrousili taky na to, v jakém průšvihu se vaří severočeský tým, s nímž ještě na jaře společně vyšplhali do finálových výšin. Šest porážek a jeden bod z posledních šesti zápasů a průběžné jedenácté místo.
Koušou to těžce. Zklamání i vztek se projeví tu šlehnutím hokejkou, tu pohledem. Šesti porážkami vyrovnali rekord této sezony, který vytvořil Litvínov. Ani pro tým jako Bílí Tygři však nejsou série nezdarů ničím výjimečným. Šest proher v kuse utrpěli naposledy v ročníku 2014/15. Před deseti lety prohrál Liberec osmkrát po sobě. „Co si pamatuju, každou sezonu jsme měli nějaký takový výpadek,“ líčil trenér Patrik Augusta, který pod Ještědem působí třetí sezonu.
V obou z předchozích ročníků pokaždé zažil období, kdy jeho tým neuspěl pětkrát za sebou. Ale nikdy ani jednou to nepřišlo takhle brzy. „Na ledě to hrají hráči, my jsme od toho, abychom je nachystali. Každý potřebuje něco jiného. Snažíme se pomoct těm, kterým to nejde, musíme je přesvědčovat, na jiné zakleknout. Je to každodenní práce a jedině tou a někdy i změnami v sestavě se z toho můžeme dostat. Věřím, že sérii zlomíme,“ pravil kouč Liberce po prohře 1:3 v Plzni.
Liberecká smečka herně určitě nestrádá. Jsou pasáže, kdy na ledě dominuje. Dovede si ohlídat zadní pokoj a mačkat soupeře pod tlakem. Co ji nejvíc dusí, je žalostná koncovka. Do finální fáze buď nedospěje, nebo se neprosadí.
