Rozebrali jsme hradecký zázrak. Martincovy principy i trefa s Lukešem

Před sezonou i deník Sport psal, že Hradec je tým, který možná prožene favority. Po 12 odehraných zápasech je výsledek ještě lepší, než se čekalo. Mountfield favority neprohání. Jistě, stále jde ještě o malý vzorek, teprve pětinu základní části, ale je druhý, tedy nad nimi. Jeho hlavní specialitou je, že nedostává góly.

Když před hlavním trenérem Tomášem Martincem nadhodíte téma, jak jeho tým šlape, směrem do obrany hraje výborně a dost věcí se jemu i jeho štábu podařilo vyladit, mírně zčervená. Tváří se, že mu taková slova vyloženě nedělají dobře.

„S nějakým velkým hodnocením naší obranné hry bych asi ještě počkal. Je odehráno jen pár kol. Zatím jsme ale samozřejmě spokojení. K dokonalosti to dotažené není, sluší se dodat, že ve spoustě zápasů jsme měli i štěstí. Skvěle chytá Štěpán Lukeš, který má taky velkou zásluhu,“ pronese. „A děkuju za kompliment,“ dodává.

Je zajímavé sledovat, jak Hradec na aktuální dobré období reaguje. Vyhrává, daří se mu zvládat těsné zápasy a umí dupat až do posledních minut. Stejně po utkání slyšíte, že chyby byly tady, támhle, tohle se nepovedlo. Jistě, jednak je za tím náročný trenérský tým, ale stejně mluví i hráči.

„Nemůžeme si říkat, že máme za sebou super zápas, když víme, že nás podržel Luky. Je potřeba si umět chyby přiznat, vidět je. Ukážeme si i dobré věci, co se nám daří, jen je určitě potřeba myslet na věci, které nevycházejí úplně přesně,“ vysvětluje tenhle pohled útočník Lukáš Cingel.

Mountfield v jedné věci nepřekvapil. S návratem Tomáše Martince na pozici hlavního trenéra bylo jasné, že týmu začne okamžitě ordinovat aktivní hokej. Fajn, splněno. Překvapení ale nastalo v kolonce obdržených branek. Sice jich tolik nestřílí, ale s Mladou Boleslaví má vzadu zavřeno, oba dostávají nejméně branek.

Nechceme bránit, chceme útok

Klíčem není, že by se tým soustředil na defenzivní past. Vše vychází z jeho aktivity, napadá soupeře klidně i za brankovou čárou, takže spíš jde o