Nestrašil o Třinci, olympiádě i hudbě: Nohavicovy texty jsou geniální

Čistá hlava, špičkový tým, exkluzivní zázemí a oblíbeného zpěváka Jaromíra Nohavicu si místo nekonečného přehrávání cédéček může poslechnout naživo. Andrej Nestrašil (30) je v Třinci maximálně spokojený, po třinácti letech v zahraničí si užívá pohody českého prostředí. I když pohody v uvozovkách. Trenér Václav Varaďa vede třinecké Oceláře pevnou rukou. Což je znát i ve chvíli, kdy Nestrašil mluví o koncertu, který během pauzy navštívil.
Přišel za vítěznou mentalitou. A také ji v Třinci našel. Oceláři jsou na špici Tipsport extraligy, Andrej Nestrašil se okamžitě zařadil mezi klíčové hráče a opory. Trenéři ho využívají na křídle i v centru, za elitní formací Petra Vrány si skvěle plní roli secondary scoring. Po Martinovi Růžičkovi je druhým nejproduktivnějším borcem, v 25 zápasech nasbíral 18 bodů (7+11). V rozhovoru pro iSport Premium mluví mimo jiné o své olympijské šanci, nebo výrocích bouřliváka Martina Ševce, který po poslední vzájemné bitvě Třince s Mladou Boleslaví (5:0) pokřikoval, že se v Třinci hraje do kopce.
Jak jste se sžil s novým prostředím?
„Zatím všechno v pohodě. Velkou roli hraje, jak se nám daří, máme spoustu bodů do tabulky. Za posledních čtrnáct let jsem si moc nezahrál s českýma klukama, toho si moc užívám. Máme dobrou partu, i tripy jsou fajn. Všechno je obrovský rozdíl proti Rusku, kde musí člověk furt přemýšlet, co bude říkat a jak to bude říkat. Pořád si v hlavě překládat je strašně psychicky náročné. Tady je to takové přirozené. Mám jen pozitivní zážitky.“
V Rusku vám to v hlavě „šrotovalo“ jen překladatelsky, nebo jste si musel hlídat i význam řečí?
„Ne, to ne, jen překladatelsky. (usmívá se) Neumím rusky tak dobře, navíc v KHL je každý Čech tak trochu zodpovědný i za ostatní importy. Kanaďani nebo Fini neumí rusky ani slovo, takže Češi tam jsou většinou překladatelé. Funguje to tak, že skupina cizinců si je hodně blízká, snaží se držet spolu, ačkoliv je součástí většího celku. Tím, že máme k Rusům jazykově blízko, a je pro nás jednodušší se naučit jazyk, se často stávalo, že mi ostatní psali: Co se děje? Co říkali? A tak dál.“
Dá se to využít po kariéře? Třeba manažersky?
„Nevím, jestli manažersky, ale je to skvělá zkušenost do života. Nejenom v Rusku. I v Americe, když se tam dostanete, poznáte kulturu a můžete tam pracovat, vás to posune nejenom jako hokejistu, ale i jako člověka. O kluky v Americe, co skončí jako hokejisti, je pracovně velký zájem. Samozřejmě to nesmí být úplní pitomci. Ale lidi ve firmách to berou tak, že sportovci jsou psychicky odolní, rychle se snaží najít řešení, nesloží se jen tak z něčeho, umí pracovat pod tlakem, jsou komunikativní, dokážou vycházet s lidma. Není divu, v šatně máte každý rok dvacet jiných hráčů. A když člověk zažije víc štací, víc se toho naučí a má i víc zkušeností.“
Říkal jste, že v Rusku jste byl spojkou pro hráče ze zámoří. Fungovalo to v Americe naopak? Že jste byl pro změnu spojkou pro ruské spoluhráče?
„První rok v zámoří jsem měl v týmu ruského obránce – Kirill Tulupov se