Tak jako ubývá kvalitních hráčů, nedostává se rozhodčích. Nepříznivý vývoj trvá delší dobu, občas se nad ním někdo pozastaví, ale jinak se o něm spíš nemluvilo. Ale otevřeně už to přiznal i šéf svazové komise a bývalý mezinárodní sudí Vladimír Šindler. „Rozhodčích je málo,“ připustil v rozhovoru pro iSport Premium. Za hlavní problém však stále považuje obecně negativní nálady vůči hokejovým „zebrám“.
Klesající trend je prý nejvíc znát v posledních třech sezonách. Úměrně tomu může klesat kvalita. V extralize přesluhují i někteří zkušení rozhodčí, kteří tam podle znalců nemají co pohledávat. Mladší je potřeba si vychovat, přitom výběr uchazečů se zúžil. Vladimír Šindler však trvalé snižování stavů nevnímá jako záminku, proč arbitry po špatném výkonu obhajovat, nebo k nim být shovívavější a za pruhovanou armádou si stojí. „V elitní soutěži máme dvaadvacet rozhodčích a v současné době je tam nejlepších dvaadvacet rozhodčích v republice,“ tvrdí.
Personální krize zasáhla i rozhodčí. Je to skutečně tak, že se jich nedostává v potřebném množství a potažmo ani kvalitě?
„Rozhodčích je málo. Hmatatelně to pociťujeme na všech úrovních. Klesající trend je nejvíc znát v posledních třech sezonách.“
Takže úbytek trvá dlouhodobě? Berte to s nadsázkou, ale nebylo by teď na místě být k nim místo kritiky shovívavější, už s ohledem na situaci, jaká nastala?
„Já si nemyslím, že je to tím, že se pojmenují chyby, pokud rozhodčí podají špatný výkon. Problém spočívá v celkově negativní atmosféře směrem k nim. Když se rozhodčímu zásadním způsobem nepovede zápas, měl by slyšet kritiku. A taky ji slyší. Pokud se tak stane ve vyšších profesionálních soutěžích, následují další opatření. Rozhodčí jsou součástí hokeje, se všemi klady i zápory. Mělo by se k nim přistupovat jako k jakémukoli jinému týmu. To znamená spravedlivě, jak v tom pozitivním, tak v negativním. Konstruktivní kritika je zcela jistě na místě. Není to o tom, že bych já tvrdil, že se rozhodčí nemají kritizovat, protože jich je málo. Musíme se zamyslet, kde je příčina.“
A kde tedy?
„Zaprvé to souvisí s obecnou situací ve společnosti a za druhé, jak už jsem se zmínil, s negativní atmosférou vůči rozhodčím obecně. A to bez ohledu na jejich výkon. To je prostě zcela zásadní.“
Ovšem nejen znalci a odborníci si všímají chyb, jakých se dřív nebo aspoň v takové míře rozhodčí nedopouštěli. Stává se to zkušeným i mladším, kteří prošli výchovným systémem. Není to v jejich případě třeba tím, že nemají dostatek času se otrkat, jsou jaksi urychlení, poněvadž nikdo jiný se zkrátka nenajde?
„Pokud to vezmu trochu zeširoka, ty takzvaně urychlené programy na výchovu, jak říkáte, se zaměřují pouze na kluky, kteří už mají spoustu zkušeností s vrcholovým hokejem. To nejtěžší na práci rozhodčího, tedy pracovat pod tlakem, už znají z pozice hráče. Jsou to bývalí špičkoví hokejisté, kteří hráli extraligu nebo první ligu. V těchto případech se můžou dostat na vyšší mety poměrně rychle. Mluvím o Jakubu Šindelovi a Tomáši Mickovi.“
Luděk Pilný hrál zase juniorskou extraligu…
„Ano, ale tady se nejedná o urychlený program, protože v něm je čtyři roky. Během této doby se rozhodčí dostanou na počet zápasů, které jiní zvládnou třeba za šest let. Nemyslím, že se rozhodčí víc dopouštějí chyb než dřív. A už vůbec ne, že bychom měli urychlené programy v negativním slova smyslu. Pozornost se na rozhodčí upírá pořád stejná, ale technika, jíž se zkoumají jejich výkony, se nedá srovnat s tou, jaká byla před dvaceti lety. Ani hloubka, do jaké se výkony rozhodčích rozebírají. Tehdy se konstatovalo, že se zápas povedl či nepovedl, vzala se jedna zásadní věc, která případně ovlivnila utkání. Ale rozhodně nikdo nesestříhával šest sporných zákroků s tím, že rozhodčí něco udělali špatně. To je nový trend, který je pro rozhodčí přínosem. Můžou se sami učit z toho, na co je upozorníme.“
Na druhou stranu ubylo osobní komunikace. Poslat video, ano, ale není to málo?
„Schůzky jednou týdně někde v restauraci, jak se to dělo v minulosti, přinášely hezké zážitky. Například Ivo Filip, jehož jste ve Sportu zmiňovali v rozhovoru s bývalým čárovým Janem Padevětem, dělal delegáta v extralize ještě v době, kdy jsem já nejvyšší soutěž ještě ani nezačal pískat. To je opravdu doba kamenná. Z pohledu dnešní doby a dnešní střední a mladší generace rozhodčích takový způsob práce není možný. Na to opravdu není čas, ti kluci to ani nevyžadují.“
Je dnešní doba natolik jiná?
„Je naprosto diametrálně odlišná. Pokud máme na té nejvyšší úrovni potřebu s rozhodčími komunikovat, tak to děláme. Z každého extraligového kola se někdo z komise spojí s rozhodčími minimálně dvou zápasů a rozebere s nimi jejich výkon. Jak říkám, je to jako u hokejových týmů. Třeba dva zápasy se povedou
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
