Šéfuje hokejové sekci O2 TV Sport, ale jinak je to muž mnoha zájmů. Hrával v divadle, jezdil rallye, vyzkoušel si i práci mluvčího. Pětatřicetiletý komentátor Tomáš Zetek, který několik let prožil jako redaktor v deníku Sport, v rozhovoru pro iSportLife magazín vzpomíná na svoje profesní začátky, zkušenosti za volantem, ale zároveň popisuje novinky, které sportovní stanice nachystala pro probíhající play off .
Známe se dlouho, takže si budeme tykat. Už když pracoval u nás ve Sportu, byl hodně ukecaný a bylo jenom otázkou času, kdy se jednou nastálo usadí v televizi. V kontaktu jsme ale pořád. V rámci spolupráce s O2 TV Sport během mistrovství světa i olympiády moderoval studia iSport TV, v nichž spolu s redaktorem Sportu nechyběly hokejové ikony, jako jsou Vladimír Růžička nebo Martin Ručinský. Teď Zetek ve své mateřské redakci žije play off. Rozmluví se ale i o sobě a svých nejrůznějších aktivitách…
Než se dostaneme k novinkám, co jste nachystali pro play off, zastavme se na chvíli u tebe. Co ty a sport? Věnoval ses nějakému profesionálně?
„Ryze profesionálně jsem se na amatérské bázi věnoval pouze kuželkám. (směje se) Bylo to ještě v Českých Budějovicích, odkud pocházím. Hrával jsem taky jako kluk hokejbal, ale spíš jsem založený tak, že mám rád více sportů a těm se věnuji v podstatě celý život opravdu jen rekreačně, byť často s enormním zápalem.“
A co dnes, máš na sport čas?
„Přiznám se, že bylo období během mojí práce v hokejovém klubu, kdy jsem moc na sebe a sportování čas neměl, takže to poslední roky zkouším dohnat. Jsem tak založený od útlého věku. Patřím ještě do generace, o které se říká ´po škole jsme hodili tašku do kouta a letěli na hřiště´. Snad o sobě můžu říct, že je víc sportů, ke kterým se dokážu postavit čelem. O tom, jestli při nich třeba občas nejsem pro smích, ale radši mluvit nebudu.“
Čemu se momentálně věnuješ nejvíc?
„Díky přítelkyni jsem našel cestu k mnoha dosud nepoznaným aktivitám. Například k něčemu, co jsem nikdy moc nechápal, že lidi dobrovolně dělají. A to je běhání. Vždycky jsem si říkal, že když mám běhat, tak za míčem nebo s raketou v ruce, ale zjistil jsem, že i tohle je moc fajn aktivita. Bydlíme kousíček od velkého parku, hned vedle je Klánovický les, takže se ani nemám moc na co vymluvit. Začal jsem se v posledních letech taky víc zajímat celkově o zdravější styl života a o jógu, protože přítelkyně je lektorka jógy. Jinak mojí celoživotní klasikou je fotbal, hokej, tenis, badminton… Asi nic neobvyklého.“
Pomáhá ti sport k tomu, abys přišel po práci na jiné myšlenky?
„Předně bych chtěl říct, že naše práce je občas náročná psychicky nebo časově, ale určitě bych ji nenazval obecně jako náročné zaměstnání. Přeci jen důležitost hasičů, lékařů nebo i obyčejných řemeslníků je s námi nesrovnatelná. Nicméně aktivní pohyb je podle mě lék na všechny neduhy. Když k tomu přidá člověk nějaké zdravější jídlo, myslím, že se každý musí cítit lépe fyzicky i psychicky. Ale abych nevypadal jako kazatel, po běhání stejně zvedne člověku nejvíc náladu pivečko.“ (směje se)
Říkáš, že sport tě provází od dětství. Jaká byla vůbec cesta k tvé současné pozici?
„Docela dlouhá. (směje se) Díky rodičům a dědovi jsem měl odjakživa pozitivní vztah ke sportu. Bohužel trochu víc pasivně, protože ze zdravotních důvodů jsem se nemohl žádnému sportu věnovat naplno s vidinou třeba profesionální kariéry. O to víc jsem ale dbal na tu pasivní stránku, takže jsem v Budějovicích chodil od šesti let pravidelně na hokej, fotbal a volejbal. Snažil jsem se sledovat každý sport, co tehdy běžel v televizi, poslouchal jsem legendární pořady S mikrofonem za sportem a velmi rychle se tohle všechno stalo automatickou součástí mého života.“
Kdy sis poprvé řekl, že se vydáš na sportovně žurnalistickou dráhu?
„Postupně to ve mně uzrávalo. Každý den cestou do školy jsem si kupoval noviny, které jsem pak četl pod lavicí, a pravidelně mi byly zabavovány. Například dějepisář na gymplu, mimochodem později můj kolega v Deníku, mě dokonce často při hodinách po zabavení periodika zkoušel z výsledků nejrůznějších lig a sportů, aby si ověřil, jestli aspoň něco dělám pořádně, když studiu se mi moc věnovat nechtělo.“ (směje se)
Vybavuješ si první opravdu profesionální krok kariéry?
„Docela přesně. V prváku na gymplu v nějakých šestnácti letech to se mnou šilo, v tu dobu jsem si už pár let psal pro sebe různé články, kompletoval všemožné výsledky, údaje o hráčích a podobně. Rodiče tehdy vyhráli jakousi tipovačku v Deníku a mamka si šla do redakce pro výhru. Domů kromě nějaké knížky, nebo co to vyhrála, přinesla i vizitku tehdejšího šéfredaktora jihočeské sportovní redakce. Protože jsem od přírody docela nerozhodný, tak jsem ji pár týdnů různě nosil po kapsách a žmoulal v ruce, až jsem se zašel domluvit, že bych zkusil něco uveřejnit. Můj první článek byl o hokejovém dorostu Budějovic a pak už to na sebe nějak všechno začalo navazovat.“
Kudy vedla tvoje cesta až do O2 TV Sport na pozici šéfa hokejové sekce?
„Od šestnácti jsem psal pravidelně do Deníku o jihočeském sportu, do toho začala éra zakládání webových stránek ve sportovních klubech. Dostal jsem se do kontaktu s klukama z firmy eSports, která weby rozjížděla, a s pár dalšími nadšenci jsme pečovali o webovky HC České Budějovice. Jakmile se člověk dostane do komunity sportovních novinářů, už jsou šance na nějaký kariérní posun docela vysoké, když nejste úplně k ničemu.“
Takže nejsi?
(smích) „Snad ne! Takže když jsem přešel do Prahy na vysokou, oslovil mě deník Sport a šel jsem pracovat k vám. Po zhruba čtyřech letech na mě dostala doporučení hokejová Sparta, která sháněla člověka, co by vzal do ruky klubovou komunikaci, web, rozjíždějící se sociální sítě a všechno kolem PR, akcí s hráči a sponzory, fanoušky a podobně. Tam jsem strávil osm sezon, než mi kamarád Honza Homolka zavolal, že se na O2 TV rozjíždí extraliga a chce do toho jít se mnou.“
Ty už jsi ale v tu chvíli měl zkušenosti s komentováním, že?
„Ano. V tu dobu to bylo už skoro deset let, co jsem dělal komentátora na Sportu 1, kde jsem se hodně věnoval právě hokeji, ale vyzkoušel jsem si i jiné sporty. K tomu se přidala i zkušenost, jak já říkám, z druhé strany, tedy z klubu, a celé to do sebe tak nějak zapadlo a jsem tady.“
Snil jsi někdy přímo o práci v televizi?
„Těžko říct. Určitě mě lákalo komentování, ale přišlo mi to tak strašně utopické, že jsem o tom reálně snad ani nepřemýšlel. Postupně se ale všechno začalo vyvíjet tímhle směrem, snažil jsem se na sobě pracovat, využít příležitostí, které se mi naskytly, a nakonec se to povedlo.“
Jiné zaměstnání tě nelákalo?
„Lákalo. Když jsme si na gymplu s kamarády založili ochotnický divadelní spolek, tak jsme tomu všichni propadli. Začalo to ve školní tělocvičně a během pár měsíců jsme měli plný divadelní sál. Samozřejmě hlavně našich rodičů a kamarádů, ale i tak to bylo moc fajn. Někteří z nás se tomu stále věnují dokonce i na profesionálnější úrovni. Já si před pár lety musel vybrat a volba padla na práci u hokeje a v médiích.“
Tiskový mluvčí ve Spartě a rallye
Zmiňoval jsi dlouhou etapu práce v klubu. Jaké největší rozdíly jsou mezi ní a prací v televizi?
„Je to v podstatě opačná strana barikády, jak se říká. I když já to tak nikdy nebral. Od šestnácti let jsem se pohyboval v podstatě na obou stranách. Když jsem začínal psávat do Deníku a na web v Budějovicích, tak jsem zároveň pomáhal trenérům a kustodům v dorostu, juniorce a později v áčku s nejrůznějšími věcmi. I na Spartě později jsem to tak měl. Sice jsem řešil, kdo má kdy jít na rozhovor a na jakou akci se sponzory, ale zároveň mě Pepa Jandač využíval třeba na výpomoc se statistikami. Často se mě trenéři ptali na nějaký názor, protože jsem byl hodně spjatý s kabinou a měl třeba podobný vztah s hráči, jako mají kustodi.“
Během extraligových zápasů jsi býval i na střídačce, že?
„Ano. Stoupnul jsem si vždycky na kraj, abych nepřekážel, a zapisoval střely, vstupy do pásma, buly a podobné věci. O přestávce jsem pak během televizního přenosu odbavil rozhovor, reportoval trenérům poznatky, co jsem si zapsal, v šatně pomohl roznést ze sušáku rukavice hráčům a zase zaparkoval na kraji střídačky s notesem.“
Šlo všechno hladce?
„Práce v klubu měla i své stinné stránky, a nebylo jich málo, byla občas hodně vyčerpávající fyzicky i psychicky. Ale snažím se vzpomínat hlavně na fajn věci. I díky nim mám trochu jiný pohled na svoji práci i samotné komentování než jiní kolegové z oboru.“
Nechybí ti v roli komentátora emoce? V klubu slavíš výhry, prohry, tituly. Jako komentátor musíš být nestranný…
„Titul jsem bohužel ani v Budějovicích, ani na Spartě neslavil. (směje se) Ale rozumím. S absencí emocí jsem se nijak zásadně nepotýkal, rychle jsem si zvyknul. Je to zkrátka jiná práce a já se ji snažím dělat na maximum jako všechno. Nestrannost je samozřejmě základ. I když já mám naopak problém, že třeba týmům, kde jsem působil nebo kde mám známé mezi hráči a trenéry, spíš nakládám a jsem na ně možná zbytečně přísnější.“
Na O2 TV Sport je sice hokej tvou největší porcí práce, ale také komentuješ přenosy WRC. I k rallye máš speciální vztah, že jo? Co si pamatuju, vždycky tě to k autům táhlo…
„Je to tak. Rallye je moje velká láska tak od patnácti let, kdy jsme s mým nejlepším kamarádem začali jezdit po republice na soutěže jako fanoušci. Postupně jsem se dostal ke skupině lidí, teď už můžu říct kamarádů, kteří se rallye věnují aktivně, a díky nim jsem si i vyzkoušel pár závodů v roli mechanika a pak i jezdce za volantem.“
Jednou si vybavuju, jak jsi se mnou vyparkoval v garáži, a stačilo mi to.
„Taky si to pamatuju. Byla to čistá závodnická práce!“ (směje se)
S jakou úspěšností jsi závodil?
„Pár pohárů doma mám, ale nepřeceňoval bych to. Ale i tady si říkám, že je fajn mít poznatky z obou stran. Nejen o rallye mluvit a předávat teoretické rozumy, ale mít i nějakou praxi za volantem. Byť samozřejmě ve srovnání s tuzemskou nebo světovou špičkou jsou to zkušenosti absolutně mizivé. Přenosy WRC mě hodně baví, prožil jsem ve Finsku, Polsku a na Sardinii i atmosféru soutěže mistrovství světa na vlastní kůži jako divák a novinář a bylo to úžasné.“
Tvůj život je spojený se sportem a prostředím médií. Máš něco mimo obor, čemu se věnuješ ve volném čase?
„Mojí velkou zálibou je divadlo, literatura a každý den si aspoň na pár minut pustím nějakou vědomostní soutěž. Mám taky rád starší české pořady v televizi, různé seriály, filmy, medailonky herců a režisérů… Když občas bývám v určité deziluzi z hokejového prostředí, přemýšlím, že bych se nejraději zašil do nějakého filmového archivu nebo šel vymýšlet, jak oprášit nejrůznější starší televizní projekty pro modernější dobu.“
S tím souvisí i další téma, a to jsou sociální sítě. Máš profil jen na Twitteru, jinde ne. Proč? Chráníš si své soukromí? Neměl by být člověk z televizního prostředí víc aktivní v online světě?
„Twitter jsem si založil po nástupu do O2 TV Sport z pracovních důvodů, leccos se tam člověk dozví. Snažím se občas prezentovat i své názory, ale ty se zase týkají hlavně práce. Nejsem příznivcem sdílení soukromých věcí na sociálních sítích. U mě to je třeba tak, že mám okruh nejbližších přátel a rodiny a s nimi sdílím zážitky a pocity trochu jinak. Řekl bych, že maličko lidštěji. Obecně mám jiný pohled než asi většina populace. Ne nadarmo mi moji blízcí říkají, že jsem se možná narodil do jiné doby, než kam patřím. Ale úplný asociál snad nejsem.“ (směje se)
Jaké jsou podle tebe předpoklady pro práci v televizi?
„Asi nebýt takový asociální introvert jako já. (směje se) Ale ne, já myslím, že u jakékoliv činnosti je nejdůležitější mít nějakou základní erudici a hlavně zájem a snahu pracovat na sobě a zlepšovat se. Nic nejde hned. Když si vzpomenu, kolik záznamů druhé fotbalové ligy z Portugalska nebo tenisových utkání hráčů z páté světové stovky jsem po nocích odkomentoval, tak si říkám, že člověk by si měl asi projít vším, co dělá, takříkajíc od začátku. Jinak si pak vážíme toho, co máme.“
Co bys poradil začínajícím kolegům?
„Aby byli trpěliví, naslouchali zkušenějším a hlavně na sobě chtěli pracovat. Doba je taková, že každý chce všechno hned. Ale i když to náhodou dostane, nejde si to přeci ani pořádně užít, natož považovat takovou souhru okolností za správnou. Je potřeba mít v sobě touhu dělat všechno na sto procent. A opravdu spíš ty věci dělat, než o nich jen mluvit.“
Pracuješ například nějak se svým hlasem?
„Je to jedna z věcí, se kterou nejsem spokojený. Snažím se pracovat na lepším dýchání a samozřejmě hlasu obecně. Ale každý člověk má fyziognomicky dané nějaké parametry hlasu a projevu. Dabér Bohdan Tůma mi například říká, ať začnu kouřit. Aspoň krabičku denně, že budu mít hrubší hlas a bude to dokonalé. No, nevím. V životě jsem nevykouřil jedinou cigaretu, tak to radši ještě promyslím.“ (směje se)
Šéf hokejové redakce O2 TV Sport
Jsi v pozici, kdy vedeš hokejovou redakci. Tak jaké to má pro tebe plusy, naopak minusy?
„Neberu to jako nijak dramatickou okolnost, že něčemu nebo někomu velím. To vůbec ne. Máme dobrou partu lidí, a to je důležité. Na každém z nás se něco najde. Někdo umí být náladový, jiný pohodlnější na práci, další zase ukecaný, někdo nemluvný… Je to v každém kolektivu stejné a my nejsme ničím výjimeční. Snad jen tím, že táhneme všichni opravdu za jeden provaz.“
Kam bys chtěl posunout hokej na O2 TV Sport v budoucnu?
„Hodně dám na charakter lidí, jejich vlastnosti a pracovitost. Řídím se myšlenkou, že je lepší něco pořádně udělat, odpracovat, nežli mluvit o tom, že jsem něco udělal, a přitom to stojí za starou belu. Myslím si, že hokej na O2 TV Sport rozhodně neposouvá Tomáš Zetek jako jedinec, ale posouváme ho všichni jednotně v našem týmu.“
Čím bys nalákal diváka, aby sledoval hokej právě na vaší stanici?
„Snažíme se, aby program před zápasem a v přestávkách byl pestrý. Nemám rád termín, že někdo něco ´dělá jinak´. Vždycky si říkám, jak jinak? Jinak než kdo? Než už je dávno vymyšlené? Takže si myslím, že základ je udržet diváka u obrazovky zajímavými informacemi, pestrostí studií a během zápasu samozřejmě precizně odvedenou prací na všech pozicích od režiséra a komentátorů až po posledního technika.“
O2 TV Sport si zatím v každé sezoně pro play off připravila pro hokejové diváky novinku. Je tomu tak i letos?
„Ano. Do přímých přenosů z play off nasazujeme speciální typ kamery, jež ponese název O2 TV Inside Cam. Ta přinese nové unikátní záběry z ledové plochy i tribun. Jedná se o speciální kameru, která přiblíží dění na ledě i mimo něj netradičním pohledem.“
Kamery na helmách rozhodčích budou běžet dál?
„Jasně. Díky nim lze sledovat výjimečné záběry. Hodně si zakládáme i na čisté prezentaci komunikace sudích prostřednictvím mikroportů přímo na ledové ploše. Oba tyto prvky dohromady přinášejí velmi atraktivní pohled na dění během celého přenosu.“
Jsou technologie cesta, jak se v dnešní době odlišit od konkurence?
„Neustále se snažíme zážitek při sledování hokeje posouvat. Využíváme toho, co nám O2 TV jako internetová televize umožní. Ať už je to multidimenze, díky které lze přehrát cokoliv až sedm dní zpětně nebo sledovat několik sportovních přenosů současně, cokoli si zastavit, přetočit nebo nahrát. Nebo jsou to speciální pohledy kamer. S obsahem se snažíme pracovat i v online světě, úspěšně jsme rozjeli spolupráci s ambasadory v kampani My jsme sport, která měla u diváků odezvu.“
Jak si na tom stojíte ohledně sledovanosti? Promítla se do ní covidová doba, kdy na stadiony lidi chodit nemohli?
„Sledovanost hokejových přenosů na O2 TV Sport kontinuálně roste, to nám samozřejmě dělá radost. Je to motivace a svým způsobem i ocenění naší práce. Ty nejlepší zápasy ze základní části sledovalo okolo 170 tisíc diváků. Věřím, že v play off se dostaneme přes 200 tisíc.“
Setkáváš se s kritikou od diváků? A jak se s ní vyrovnáváš?
„Samozřejmě, nespokojenost je matkou pokroku a kritika je na světě od toho, aby pomáhala. Kdo nechybuje, nezlepšuje se. Otázkou je, jak potom s chybou nebo kritikou naložit. To už je asi na každém člověku individuálně. Slušný názor, třeba i zahrnující konstruktivní kritiku, si vždycky beru k srdci a jsem za něj rád.“
Nejsledovanější zápas? Kladno – Olomouc |
| V základní části Tipsport extraligy odvysílala stanice O2 TV Sport celkem 41 zápasů v nejvyšší kvalitě. Nejsledovanějším hokejovým přenosem se stal duel Rytíři Kladno - HC Olomouc (30. 09. 2021), který si nenechalo ujít 166 tisíc diváků. Průměrná sledovanost základní části se pak vyšplhala na téměř 100 tisíc diváků. A je tomu tak, že je divák náročnější, když si za obsah platí? „Těžko říct, jaký je manuál na posuzování náročnosti diváka. Já mám se svými kolegy na starost, aby hokejové přenosy na O2 TV Sport byly atraktivní a s co možná nejméně chybami na všech frontách. Věřím, že svoji práci neděláme špatně. Dostává se ke mně hodně indicií a názorů přímo z hokejového prostředí, že lidi naše přenosy baví, tak snad se tenhle názor bude hojně rozrůstat do všech stran,“ tvrdí šéf hokejové sekce Tomáš Zetek. |
Aktuální podoba hokejové redakce na O2 TV Sport
Komentátoři a moderátoři:
Jan Homolka, Tomáš Zetek, Jan Velart, Libor Basík
Reportéři:
Tereza Kubíčková, Jakub Koreis
Redaktoři:
Jan Hrabal, Jiří Vítek
Experti:
Roman Málek - někdejší brankář, mistr extraligy se Slavií
Miloslav Gureň - bývalý obránce, který si vyzkoušel NHL, v Česku hrál mj. za Zlín nebo Třinec
Jakub Koreis - přes 800 utkání v profesionálních soutěžích, hrál za Spartu, Plzeň nebo Kometu Brno
Jiří Tlustý - bývalý útočník, v NHL odehrál 446 zápasů (mj. Toronto, Carolina, New Jersey)
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
