Na rozlučce Františka Lukeše a Viktora Hübla nemohl chybět. Když před sedmi lety vybojoval Litvínov extraligový titul, patřil Pavel Francouz k hlavním strůjcům historického triumfu. Letos s Coloradem získal Stanley Cup. S Pohárem slavil před dvěma týdny v rodné Plzni, od té doby se trofej toulá dál po světě. A tak gólman Avalanche při Derniéře dvojčat na ledě vzpíral jeho napodobeninu.
Původně jste chtěl Stanley Cup ukázat i v Litvínově. Časově se to nesešlo, nicméně nakonec jste se vytasil s replikou. Vaše práce?
„Ne, to jsem nepřivezl já. Dostal jsem to až na místě. Nevěděl jsem o tom, bylo to překvapení od kluků. Jsem pro každou srandu a tohle bylo peckový. Hezký, úsměvný. Taky si to můžu vzít domů…“
Rozlučku dvojčat a návrat do Litvínova jste si užil?
„Úžasné. Lidi přišli uprostřed léta na takovou akci. Jenom to podtrhuje, co ti kluci pro litvínovský hokej znamenají a jak lidi v Litvínově mají hokej rádi. Klobouk dolů, atmosféra skvělá. Když jsem slyšel chorály a bubny, vybavila se mi spousta hezkých vzpomínek.“
Třeba na titul?
„Když vidím ty kluky zase pohromadě v šatně, vzpomenu si, jak jsme slavili a jak jsme šli společně play off, to se všechno vrací. V Litvínově jsem rád, nechal jsem tady kus svého srdce, zažil tu skvělé roky. Jsem rád, že to šlo letos spojit. Franta a Viky byli jako hráči výjimeční. S tím, co dokázali, jak dlouho tady společně hráli, dávali si to naslepo. Spousta krásných gólů a akcí. Jsem šťastný, že jsem mohl být u toho, když se loučí.“
Jak se proti nim chytalo?
„Franta má výbornou střelu, hrozně prudkou. Věděl přesně, kam pálí. Viky byl technický hráč, uměl chytře, přesně vystřelit, ale hlavně najít Frantu. Ty přihrávky, co si strkali, to bylo někdy až neuvěřitelné. Prostě o sobě věděli, měli skvělou chemii a hráli spolu dlouho. To se všechno sečetlo a byla z toho spousta krásných hokejových momentů.“
Vy jste si je na tréninku přečetl?
„Když jste spolu dlouho, už víte, kdo jak a kam střílí. Jezdili jsme často nájezdy. Měli spoustu zakončení a skoro nikdy se neopakovali. Pro mě to bylo těžké, ale zároveň jsme díky tomu nájezdy většinou vyhrávali, měli jsme hodně natrénováno.“
A jak se chytalo v exhibici?
„Jedním z mých plánů určitě bylo se nezranit. Tyhle exhibice jsou pro gólmany ošemetné. Na led chodím teprve druhý týden, takže jsem na sebe hodně opatrný.“
Neprojevilo se to i při zápase. Při jednom z inkasovaných gólů to vypadalo, jako byste si ho nechal dát. Bylo to tak?
„A to zase ne! Člověk se pořád snaží, ale góly by padat měly, aby si to lidi užili. K exhibicím to patří.“
Stanley Cup na nich ovšem tak část nebývá. Vy jste se mohl vytasit s replikou. Původně jste si přál do Litvínova přivézt taky originál, že ano?
„Jen se to termínově nesešlo. To je logistika, že si to člověk nedovede ani představit. Ale jsem rád, že jsem to dostal poměrně brzy. Čekal jsem, že ho dostanu třeba až ke konci léta. Takhle se to smázlo ještě během července. Přípravy byly složité, řešila se spousta věcí, až mi z toho šla hlava kolem. Vyšlo to na pátek, dopadlo to fajn. Jsem rád, že už jsme to oslavili, spadlo to ze mě, můžu se soustředit na přípravu, na rodinu, na život. Člověk nemůže slavit donekonečna a tak nějak už vyhlížím další sezonu, snažím se co nejlíp nachystat.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
