Bučko bojuje o místo v Pardubicích: Nejlepší zápas kariéry? Proti Dynamu!
Na Pardubice jste zvědaví hlavně kvůli hvězdám. Co předvede Tomáš Hyka? Jak asi vypadá Lukáš Radil? Zůstane Peter Čerešňák pořád tak produktivní? Jenže v Dynamu se teď odehrává ještě jeden příběh, bitva o místa. Není jich moc, ale je šance je teď přes léto získat. O jedno se pere i slovenský bek Martin Bučko (22), který do klubu přišel už 16 letech z Martina. S humorem popsal netradiční důvod, proč na Dynamo tehdy kývl. „Věřím si, že místo urvu,“ přidal.
Přituhuje už v boji o sestavu?
„Je to tak, všechno začíná mířit k finální sestavě na sezonu. Snažím si místo vybojovat.“
Tlačenice je celkem slušná. Až se uzdraví Jan Kolář, jde o jedno volné místo. Počítáme správně, že o něj usilujete ve čtyřech s Válou, Hrádkem a Zdráhalem?
„Počítáte. (usměje se) Ale beru to pozitivně, aspoň je mezi námi zdravá rivalita. O poslední místo to je zkrátka boj.“
S tím zkušenost už v Pardubicích celkem máte, ne?
„No, jsem tady už od 16 let, rok jsem si odskočil do Košic, na poslední sezonu do Budějovic. Od 18 se točím kolem áčka a o místo bojuju. Doufám, že tenhle rok už to skončí a zahraju si tady celou sezonu.“
Byl zážitek hrát v old boys týmu na jihu Čech?
„Rozhodně a hlavně se vůbec nečekalo, že dojdeme takhle daleko. Nikdo netipoval, že by měl Motor na konci sezony bronz. Pro klub to byl velký úspěch.“
Když se kolem vás pohybovali Milan Gulaš, Lukáš Pech, Michal Vondrka nebo Jiří Novotný, neměl jste nutkání je oslovovat „dobrý den“?
„Poprvé, když tahle jména vidíte, tak určitě. Ale samozřejmě jsme si tykali, respekt k nim máte opravdu velký, dokázali toho hodně. Nakonec pak vždycky poznáte, že to jsou skvělí kluci, srandy jsme si v kabině užili taky dost.“
Posunul vás rok v Budějovicích, jak jste čekal?
„Určitě bylo v plánu, že si zahraju víc (33 zápasů, průměrně 10:57 minut na zápas). Ale v rozvoji mi to celkově určitě prospělo. Věřím si, že místo v Pardubicích urvu.“
A když ne?
„Tak se nic neděje, vybojuju si ho třeba v půlce sezony.“
Proč jste vlastně vyrazil v 16 do Česka?
„Na Slovensku v Martině jsme řešili, že by bylo dobré se posunout. Agent mi navrhl, jestli bych šel do Česka, já hned souhlasil. Nabídky jsem měl z Olomouce, z Pardubic a ze Sparty. No tak jsem vzal mapu a...“ (usmívá se)
A zabodl prst?
„Vlastně ano. (směje se) Zlatá střední cesta mezi Prahou a Olomoucí byly Pardubice, takže tady žiju už od 16.“
Co s vámi dělalo, když jste vyřadili ve čtvrtfinále právě váš klub?
„No, řeknu vám takový můj dojem. Ten poslední zápas v sérii, kdy jsme přes Pardubice postoupili, to byl asi můj nejlepší zápas kariéry. Lepší jsem ještě neodehrál, šlo mi úplně všechno. Potěšilo mě, že... I když potěšilo, Pardubice jsou můj druhý mateřský klub, takže se to ve vás samozřejmě míchá. V tu chvíli jsem nadšený samozřejmě nejdřív byl.“
Co je potřeba udělat proto, aby se takhle vydařených zápasů povedlo za sezonu dejme tomu 52?
„Jaj! (rozesměje se) To by chtělo asi nějakého skvělého mentálního kouče. Víte, že ani nevím, co konkrétního jsem teda den všechno dělal? Nepřehraju si ho v sobě od začátku, takže si musím najít nějakou novou cestu, podle které potřebuju jít.“
Před rokem jste nastoupil za Slovensko na MS, už to vypadalo, že letíte nahoru. Je třeba sebevědomé zatím to, co vás brzdí v tom, abyste měl stabilní místo v extralize?
„Určitě to je sebevědomí, moji situaci jste docela trefil. Bruslit umím, s pukem taky něco dovedu udělat. Ale sebevědomí je ten zásadní bod úrazu. Jakmile udělám chybu, tak za pár minut přijde další, jde to z kopce. Když rozjedu super zápas, je super celý. Pracuju na tom, ale nejde to zase tak rychle. Vím, že tady je moje slabina a musím s ní pořád pracovat, ať ji odstraním.“
