Je nejmenším mužem čtvrtfinálové série Generali ČP play off mezi Třincem a Spartou (2:3, 3:2p, 2:4, 3:1). Se 174 centimetry si třinecký obránce Lukáš Kaňák může připadat jako mezi sparťanskými mrakodrapy. Na brankovišti a u mantinelů se například několikrát střetl s finským obrem Olani Vauhkonenem, který má 194 centimetrů a o 35 kilogramů víc.
„No... o malinko je to jiná figura,“ usmíval se Kaňák po čtvrté bitvě, kterou Oceláři vyhráli 3:1 a drobný bek k tomu přispěl dvěma gólovými asistencemi. „Musím být chytřejší, zarputilejší a být všude před nimi o krok v hlavě, i tělem. Stavět se před ně a věřit, že jim vezmu puk.“
Jak takový souboj diametrálně rozdílných váhových kategorií v reálu vypadá? Kaňák ho sám se smíchem popsal: „V televizi to možná bude vypadat, že ten velký Fin na mě trošku vyskočil před bránou. Ale asi si mě nevšiml... Já se do potyček a přestřelek moc nepouštím. Je na nás, abychom udrželi nervy na uzdě a zvládli to.“
Série proti Spartě je podle Kaňáka především boj. Každý zápas těžký. „Válka na ledě. Tohle je play off. Věděli jsme, že to tak bude vypadat, jedeme do Prahy za stavu 2:2 na zápasy. Zase půjdeme s montérkami do války.“
Šestadvacetiletý Lukáš Kaňák přišel do Třince těsně před uzávěrkou přestupů. Výměnou z Plzně za defenzivního dříče Jana Jaroměřského. „Bylo to pro mě překvapení,“ neskrýval Kaňák. „Ale v poslední době se mi v Plzni... No, občas jsem udělal nějakou chybu, přestávalo se mi dařit. Trenéři zřejmě chtěli tým oživit, chtěli silnějšího defenzivnějšího beka, což v Honzovi Jaroměřském mají. Tak jsem si sbalil věci a vyrazil.“
V základní části za Oceláře odehrál šest zápasů, připsal si 2 body (1+1). V play off má ze sedmi zápasů 3 body (1+2). Ukázal, že směrem dopředu umí být kreativní a rychlý. Ostatně rychlost předvedl i při první brance Ocelářů. Martin Marinčin se trefil hned při prvním střídání po 48 vteřinách hry. A s první pětkou už byl v té době na ledě i Lukáš Kaňák z druhé formace. Bleskově prostřídal Adama Smithe. Na vzdálenější straně obrany.
„Chceme střídat rychle, protože i zápasy jdou rychle za sebou,“ popisoval. „Skočil jsem tam, Marci (Marcinko) mi to skvěle dal z rohu nahoru, přehrál jsem to na Mariho (Marinčina) a ten parádně vystřelil.“
Když pak Lukáš Kaňák ve 48. minutě napálil puk od modré a Daniel Voženílek ho umnou tečí přetavil ve vítězný gól, obránce radostí několikrát vyskočil vysoko do vzduchu. Skoro to vypadalo, že přeletí mantinel. „Měl jsem radost,“ usmál se. „Věděli jsme, že druhý gól je nesmírně důležitý. Že když ho dáme, tak budeme blízko vítězství.“
Voženílkovu práci před bránou ocenil. „Věděl jsem, že tam kluci budou, tak jsem se snažil puk poslat na bránu. Letělo to vedle, dva tři metry možná, naštěstí tam Vožuch byl a tečoval.“
Těsné, urputné a vyrovnané budou podle beka i následné zápasy. „Jdou rychle za sebou, už se tam tvoří dvojičky, jak na sebe chodí lajny. Náročné to je, psychicky i fyzicky. Do Prahy jedeme vyhrát! Bude to zase o jednom gólu, o soubojích, o zblokované střele. Musíme hrát jednoduše. Dostat k nim puk do pásma a tam se o něj poprat. Kdo bude jednodušší a bude to chtít víc, vyhraje.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
