Třinecký útočník Marko Daňo (28) převzal cenu deníku Sport pro nejlepšího střelce sezony 2022/23. V základní části nasázel 29 branek, v play off k tomu přidal mistrovský titul s Oceláři. „Životní sezona. Zatím tedy,“ usmívá se slovenský střelec. „Z individuální i klubové stránky je to nejlepší sezona v kariéře. Jsem rád, že to neskončilo jen u krále střelců, ale že jsme to zvládli jako mužstvo a dotáhli k titulu.“ Jako bonus pak s manželkou Petrou přidali u poháru snímek z ultrazvuku. Čekají prvního potomka.
Když se během vyřazovacích bojů trápil s bolavým zápěstím a nemohl navázat na kanonádu ze základní části, dostal Marko Daňu unikátní radu od matadora Martina Růžičky. „Bylo mi doporučeno, abych spláchl hokejky v záchodě a začalo mi to zase lepit. Ale já ho trošku tvrdohlavě neposlechl, držel jsem se svého. Naštěstí to pro nás dopadlo dobře.“
Během play off se o zraněních nemluví, co vás trápilo?
„Ne, že by se mi zranění obnovilo, ale ozvalo se mi zápěstí, které jsem měl dva roky dozadu operované. Bojoval jsem s tím, kvůli tomu nejedu ani na reprezentaci. Potřebuji se dát zpátky dohromady, abych mohl fungovat příští sezonu.“
Limitovalo vás zápěstí hodně?
„Na ledě to v adrenalinu zvládnout šlo, ale přestávky a čas mezi zápasy byly nejhorší. Naštěstí máme v kabině k dispozici lokální kryoterapii, to mi pomáhalo celé play off. Drželo mě to nad vodou. Na ledě jsem se zatnul, šel přes bolest. Dalo se to, ale na konci už to bylo omezující hodně.“
Vyhrál jste střelce, obhájil titul. Životní sezona?
„Zatím ano. (usmívá se) Věřím, že minimálně podobnou ještě někdy zopakuji, ale ano. Z individuální i klubové stránky je to nejlepší sezona v kariéře. Jsem rád, že to neskončilo jen u krále střelců, ale zvládli jsme to jako mužstvo a dotáhli k titulu. To jsme si velmi přáli.“
Bylo těžké zlato obhájit? Po základní části jste byli až šestí.
„Když sezona začala, nevypadalo to s námi růžově. V kabině nebylo moc kluků, co by říkali – aha, teď to obhájíme levou zadní. Nějak jsme se zmobilizovali, šlo to líp, jenže na konci základní části zase krize. Řekl bych, že právě ta nás zocelila. Play off bylo opravdu hodně těžké. Ale síla a soudržnost byly klíčové. Přes top favority jsme prošli, klobouk dolů před všemi. Jsme šťastní.“
V play off jste odváděl hromadu práce, ale od nejlepšího střelce základní části se čekají góly. Byl jste nervózní, že nepadají?
„Série byly vyrovnané a nakonec pro nás dopadaly dobře, tak jsem se to snažil nevnímat. Pořád jsem byl pozitivní a věřil jsem, že se to zlomí. V play off je to fakt těžké, soupeři se připravují na každý detail. Možná si na mě dávali pozor. Zachytil jsem tátův televizní rozhovor před posledním finále. Říkal, že před bránou to bylo strašně přehuštěné v každém zápase. Prostor, odkud jsem góly dával, byl našlapaný. Dvakrát tak přehuštěný a místo tam nebylo. Možná proto mi to nepadalo, jako v sezoně. Ale třeba se tím otevřel prostor pro spoluhráče jinde. Vyšlo to.“
Jste pověrčivý? Měnil jste rituály?
„Držel jsem se toho, co fungovalo. Nakonec to v klíčovém momentu třetího finále přišlo, jeden gól jsem dal, dalo nám to náskok 3:0 na zápasy. Gól přišel ve správný moment. Já nic neměnil, ale bylo mi doporučeno od Martina Růžičky, abych spláchl hokejky v záchodě a začalo mi to lepit. (usmívá se) Ale já ho trošku tvrdohlavě neposlechl. Říkal mi to po pátém zápase, už jsem nechtěl nic měnit. Naštěstí to pro nás dopadlo dobře.“
Růžička nasázel v play off už 60 gólů, pouze Viktor Ujčík má i s federální ligou o dva víc. Dá se od tak zkušeného parťáka ještě něco naučit, vzít?
„Od každého si můžu vzít něco. Růža je excelentní střelec i nahrávač, velký lídr kabiny. Jsem vděčný, že můžu být poblíž. Na trénincích, i v zápasech. A sledovat jeho zápal pro hru. Velký detailista. Jeho příprava na zápas, to je velká škola. Jsem vděčný za každou radu.“
Růžička míval i železné tréninkové puky po Jágrově vzoru. Vyzkoušel jste si je?
„Ne, ne. Speciální, těžší puky nemám. Když mi to třeba nejde, tak zůstanu po tréninku a ze svých pozic, odkud bych měl góly dávat, se snažím pilovat střelbu. Trefovat rohy a místa, kde góly padají.“
Kdy jste začal věřit, že krále střelců v základní části vyhrajete?
„Až úplně na konci. Bylo to na spadnutí, ale nechtěl jsem to řešit, nechal jsem tomu volný průběh, netlačil na pilu. V předposledním kole v Olomouci se mi povedly dva góly, takové šťastné. Doufal jsem pak v třicítku, proti Bolce jsem bušil hlava nehlava. Nepovedlo se, ale náskok byl.“
Slovenský rekord v počtu branek drží vás spoluhráč Libor Hudáček, v sezoně 2019/20 dal za Liberec 31 gólů. Byl rád, že vydržel?
„On mi už pak nenahrával! (směje se) Pohlídal si, aby rekord zůstal v jeho rukách. Ne, přál mi to. Tenhle závod si budeme muset nechat na další sezony. Byl šťastný, že rekord vydržel, ale říkal, že by mi to přál.“
Slovenský hokejista ještě nikdy v lize králem střelců nebyl, bodování vyhrál Branislav Jánoš v dresu Trenčína v roce 1993. Jaký ohlas měla fotka s Jánošem, Sekerášem a tátou, na které pózujete v třinecké hale jako malý kluk?
„Tatino říkal, že se mu kluci ozývali. Smáli se, jak rychle to utíká. Že ještě před chvílí jsem se jim jako malý motal pod nohama v kulaté žluté helmě a teď už funguju jako člen A mužstva a jdu v jejich šlépějích. Byli rádi, že taková vzpomínka byla vytáhnutá.“
Máte nějaké své oblíbené zakončení, střelu?
„Ani ne. Hodně gólů mi padá z předbrankového prostoru – takže dorážky. Tam moc času na rozmýšlení není, jen se snažíte puk co nejrychleji dostat na bránu. Dokud brankář není v ideálním postavení. Hodně hokejek, nohou, těl, je to těžké. Oblíbený typ střely nemám. Nejméně oblíbený mám asi příklep, prakticky ho nevyužívám, ani to z jedničky moc neumím. Nejsem Erik Hrňa, tohle v repertoáru nemám. Možná střela švihem. Z pravého křídla do protilehlého rohu nad vyrážečku. To je mé oblíbené místo. S tím má i Káca často v tréninku problém. Ale už to tam čeká.“
Je Ondřej Kacetl na tréninku taky tak dobrý, jako v play off?
„I Mazi (Marek Mazanec). Když nejsou kluci po zápasech rozbití a jdou do zákroků naplno, tak je velmi náročné jim dát góly. Oba odvádějí skvělou práci, tu pak přenáší i do zápasů. Oba jsou vynikající. S Kácou po tréninku často hrajeme dorážky, popichujeme se. Rivalita je. Mazi je obrovský, velkou část brány zakryje. Navíc je jeden pravák, druhý levák, i tohle nám na tréninku pomáhá. Opačný gard máme z tréninku zastřílený.“
Zůstáváte v Třinci?
„Smlouvu mám platnou, jediné, co by mohlo zamíchat kartami, je nabídka z NHL. Ta je asi v nedohlednu, takže vše nasvědčuje, že zůstanu. Uvidíme, jestli se něco změní. Smlouvu mám každopádně ještě na dva roky a výstupní klauzuli pro Evropu až příští rok. Tento rok je zasmluvněný, měl bych zůstat. Jen NHL je v tomto specifická, kdyby nabídka přišla.“
Oliver Okuliar říkal, že má pět šest nabídek z NHL. Vy jich musíte mít tak dvanáct, ne?
(zasměje se) „Oli je trošku mladší, fakt šikovný. Sezona mu vyšla, je jiný typ hráče. Lepší bruslař, nebojí se do brány. Přeji mu to. Je v repre, věřím, udělá dobrý výsledek a pomůže Slovensku na mistrovství světa. To ho může ke snu posunout. Já se s agentem ještě nebavil, třeba tam jsou i pro mě nějaké nabídky z NHL, necháme se překvapit.“
Střelečtí vítězové z Třince
- Marko Daňo - 29 (2022/23)
- Matěj Stránský - 33 (2020/21)
- Erik Hrňa - 26 (2014/15)*
- Martin Růžička - 40 (2012/13)
- Jan Marek - 32 (2002/03)
*10 gólů vstřelil za Olomouc
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
