Skalický je zpět: Finsko? Poctivá, tvrdá práce. V Česku se hraje více rozumně
Vrátil se na známé místo. Slovenský útočník Pavol Skalický po tříletém angažmá ve Finsku přijal nabídku Mladé Boleslavi, kde už dříve úspěšně působil. Měl by patřit k lídrům obměněného týmu. Sám si je toho moc dobře vědom. „Jsem tu v jiné pozici než předtím. Určitě na mě bude větší tlak,“ přiznává. V rozhovoru porovnává finskou Liigu s českou extraligou, vrací se k minulé nepovedené sezoně a také k reprezentaci, kde už více než dva roky čeká na pozvánku.
Bez pěti centimetrů dva metry, téměř metrák váhy. Pavol Skalický je typickým powerforwardem, kterému není cizí ani černá práce. Zároveň ale zvládá pravidelně bodovat. Před třemi lety na jaře táhl rozjetou Mladou Boleslav vstříc úspěchu v play off, který ovšem zarazila covidová pandemie. Teď je rodák z Gelnice zpátky, v pondělí absolvoval první trénink na ledě.
Jaké bylo vyjet po třech letech zase na led v Mladé Boleslavi?
„Super, oživily se mi vzpomínky. Ani se to nezdá, ale už to jsou tři roky, co jsem byl pryč. Hodně kluků se v kabině změnilo, ale některé tváře zůstaly. S některými dalšími se znám, s novými kluky jsem se už seznámil během měsíce, co už jsem tady byl na letní přípravě.“
Předpokládám, že jste měl více nabídek. Co rozhodlo pro návrat?
„Nabídky jsem měl. Hlavně rozhodlo, že to tady znám. Cítil jsem se tady fajn, s rodinou jsme měli už předtím dobré zázemí. Chtěl jsem jít někam, kde to znám, kde se mi dařilo a cítil jsem se fajn.“
Znalost prostředí je určitě pozitivní, na druhou stranu vás znají také všichni tady. Vedení i fanoušci od vás budou čekat body. Počítáte s tlakem?
„Uvědomuju si to. Jsem tu v jiné pozici než předtím. Sám jsem si to tak vybral, určitě na mě bude větší tlak. Věřím, že když budu zdravotně v pohodě a všechno bude klapat, tak z toho bude povedená sezona.“
Změnilo se tady něco během tří let? Zaskočilo vás něco při návratu?
„Hm, nic, všechno při starém. Kluci v kabině, kustodi, zázemí… Všechno je v pořádku. Něco se zrekonstruovalo, ale jinak všechno při starém.“
Výrazně se ale obměnil kádr. Ze sezony 2019/20, po které jste odešel, zde zůstala čtveřice Jan Stránský, Martin Pláněk, David Bernad a Jan Růžička. Plus Martin Ševc v nové roli sportovního ředitele.
„Ano, ale znám se také se Slováky, dva nové Finy zase z ligy. S dalšími se známe alespoň od vidění. Se seznamováním nebyl problém.“
Z finské ligy společně s vámi dorazili dva další zkušení útočníci: Juhamatti Aaltonen a Matti Järvinen. Co o nich můžete říct?
„Jsou to výborní bruslaři. Celá liga je založená na bruslení a dobré práci s pukem. Jsou to poctiví kluci, budou pracovat pro tým, protože oni jsou tak naučení. Určitě to jsou dobří hráči. Uvidíme, máme dlouhou přípravu, když si to sedne, tak to může vypadat dobře.“
Jak hodnotíte své tříleté působení ve Finsku?
„Určitě mi to dalo dost, po životní i hokejové stránce. Trochu jsem se naučil i jazyk. Ale nastal čas se vrátit blíž k domovu, protože tři roky takhle pryč venku je dlouhá doba. Je lepší, když to má člověk blíž domů, k rodině. Nebo rodina může přijet za vámi.“
V první sezoně ve Finsku jste s Lukko Rauma vyhráli titul. Byl to pro vás největší úspěch v kariéře?
„Určitě. Každý titul v jakékoliv lize je velký úspěch, protože je to velmi náročné. Podařilo se nám to hned v mé první sezoně, ale i další dvě sezony mě něco naučily. Ta minulá nebyla z individuální stránky povedená, ale určitě mi to dalo hodně do života.“
Před rokem jste přestoupil z Raumy do TPS Turku a přišel pád z pětatřiceti bodů na třináct. Proč?
„Nedařilo se mi, byl jsem i víckrát zraněný. Nesedlo si to tak, jak by asi mělo. Ale to k hokeji patří, to je normální hokejový koloběh, že si vždy nesedne všechno tak, jak má.“
| (včetně play off) | |||
| 2022/23 | TPS Turku | 46 zápasů | 13 bodů (5+8) |
| 2021/22 | Lukko Rauma | 56 zápasů | 38 bodů (16+22) |
| 2020/21 | Lukko Rauma | 66 zápasů | 47 bodů (24+23) |
| 2019/20 | Mladá Boleslav | 51 zápasů | 45 bodů (18+27) |
| 2018/19 | Mladá Boleslav | 61 zápasů | 28 bodů (9+19) |
Finský hokej se teď dává všude za vzor, v poslední době sbírají jeden úspěch za druhým. Jak jste ho poznal vy?
„Určitě je to o poctivé práci, člověk musí každý den pracovat na sto procent. Někdy i na víc. Je to tam úplně jinak nastavené než jinde, všechno se dělá společně. Poctivá, tvrdá práce svázaná systémem. Někomu to sedne, někomu naopak ne, to už je na každém hráči. Každému nemusí vyhovovat styl, kdy se stojí ve středním pásmu a čeká se, kdy soupeř udělá chybu. To například nesedlo mně v minulé sezoně. Před dvěma lety jsme v Raumě hráli úplně jinak. Ale to se nevymlouvám. Patří to k hokejovému životu, ne vždy se daří. To je i v normálním životě.“
Dá se nějak porovnat česká extraliga s finskou Liigou?
„Tady v Česku hrají zkušenější hráči. Je tu i více starších hráčů, hraje se tu více rozumně. Ve Finsku je to více bruslařské a vázané na systém.“
Dřív jste pravidelně reprezentoval, máte za sebou i čtyři světové šampionáty. V posledních dvou sezonách ale ani zápas. Proč?
„K tomu se není potřeba vracet. Kdo si to dřív četl, tak ví, proč jsem tam nebyl a proč víceméně nejsem. Je to na trenérovi. Pokud mi zavolají, pojedu. Pokud ne, tak se nic neděje.“
Mrzí vás, že jste přišel i o bronz z olympiády?
„Určitě, ale trenéři se takhle rozhodli. Já už to nezměním, musím se dívat na sebe, na moji cestu. Už to nezměním, čo bolo, to bolo…“
V Mladé Boleslavi jste se teď setkal s Róbertem Lantošim, se kterým se znáte už z mládežnických reprezentací. Celkem se i nabízí, že byste mohli nastupovat spolu v jedné formaci.
„Bylo by to super, ale je už na trenérech, jak to dají. S Lantym se známe hodně dlouho, jsme stejný ročník. Společně jsme vyhráli bronz na dvacítkách, známe se od takových patnácti. Důležité ale je, abychom hráli dobrý hokej a přilákali fanoušky.“
Poslední zápasy za národní tým odehrál Pavol Skalický na mistrovství světa v roce 2021. Tenkrát z Rigy odcestoval dříve kvůli své svatbě. „Oznámil jsem to dopředu, nikoho jsem nenutil mě brát. Souhlasili s mým předčasným odjezdem z Rigy,“ povídal loni v lednu v rozhovoru pro šport.sk. Od té doby se nicméně pozvánky nedočkal, dokonce se neobjevil ani v širší nominaci na olympijské hry v Pekingu, odkud si Slováci odvezli senzační bronz. „Nevím, co si o tom mám myslet, jestli jsem někomu něco udělal, nebo proti mně něco mají,“ mrzelo ho. |
