Pavel Bárta
1. srpna 2023 • 11:40

Litvínovský útok z Kadaně? Hrát s Kašouny byl sen, přiznává Gut

Autor: Pavel Bárta, inf
Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Trpišovský poznal strach, Sparta nenašla otvírák. Preciado? Koledoval si
První dojem z filmu o Gabriele Soukalové. "Nabízí naději ostatním"
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na led šel litvínovský tým už ve čtvrtek, v pondělí ukázal trénink médiím. Při posledním faceliftu tým posílili bratři Ondřej a David Kašovi. Další rodák z Kadaně Michal Gut vyrůstal na stejném sídlišti. „Snil jsem o tom, že si s nimi zahraju, ale nečekal jsem, že šance přijde tak rychle,“ usmíval se při rozhovoru s novináři. Ze zámořské juniorky se loni vracel jako ofenzivní hvězda, v extralize se bodově moc neprosazoval. „Musím se zlepšit ve všem,“ přiznává 22letý centr.



Čeká vás druhá sezona po návratu z amerického Everettu. Co očekáváte?
„Chci se dostat s týmem co nejdál. Určitě dál než minulou sezonu, kdy to bylo na začátku trošku rozhozené. Ale pak si to sedlo a věřím, že by tentokrát mohl být vstup lepší. Snad nám to zase neuteče. Tým je silnější, nebudu však vyhlašovat jako cíl nějaké umístění. Jde o to jít krůček po krůčku, postoupit do play off a tam se uvidí.“

Bavili jste se o tom, kam byste se měl posunout vy?
„Jsem mladej hráč, takže se musím přizpůsobit týmu. Jeden den se můžu dostat do první pětky nebo hrát ve třetí, čtvrté, anebo nehrát vůbec. Pořád musím bojovat o místo. Přímo jsme se nebavili o nějaké roli jako bránící hráč, útočník na přesilovku.“

V čem byste mohl být lepší?
„Když to shrnu, tak ve všem. Bylo to náročnější, než jsem čekal. Extraliga je podceňovaná, přitom jsem byl překvapený, jak je dobrá. Moje první sezona v profesionální soutěži, celá mezi chlapy. Musím být silnější na puku, víc se cpát do střel, úplně ve všem se zlepšit.“

V čem je extraliga proti juniorskému hokeji nejtěžší?
„Asi v tom, že je tu hodně taktiky, moc gólů nepadá. K bodům se hráč musí dostat na přesilovce nebo využít dvě šance, co má. V Americe (juniorská WHL) se jen útočilo. Obrana tam taky byla, ale hrál jsem všechno, moje role byla dost jiná. Musím se nějak přizpůsobit.“

V zámoří jste byl produktivní hráč, v extralize čísla moc nenaskakovala (4+3). Bylo náročné se s tím vyrovnávat? Vnímal jste to?
„Musím říct, že tolik nehledím, kolik mám bodů. Ano, chtěl jsem víc pomoct týmu. Ale spíš jsem to vnímal z hlediska, jak na tom jsme. Po psychické stránce je horší, když vidíte, že se perete o poslední místa. Vždycky však chcete hrát pro tým a je jedno, kdo gól dá.“

V Litvínově máte nové parťáky Ondřeje a Davida Kašeho. Pocházíte z Kadaně, dokonce z jednoho sídliště. Vtipkovali jste nějak na tohle téma?
„O Davidovi se vědělo, že sem půjde. U Ondry záleželo jen na zdraví. Jsem rád, že tu oba jsou. Vyrůstali jsme spolu, když bude třeba, můžu se o ně opřít. Je to super, že jsme tu my, Kadaňští. A nejen my, většina týmu pochází z kraje nebo z okresu. Tím je to lepší, parta je hned znát.“

Ondřej hraje na křídle, David je univerzál. Kdyby vás dali do středu místo něj, můžete postavit celou kadaňskou lajnu. Zatím to tak není, ale přál byte si to?
(směje se) „Byl můj sen si s Kašouny zahrát. Vždycky jsme si říkali, že ke konci kariéry, kdyby to klaplo. Tohle konec kariéry není, ale uvidíme. Můžou přijít zranění, něco se stát, nemusí to klapat, začne se to různě motat. Třeba to vyjde, třeba ne. Doufal jsem, že se to někdy stane, ale nečekal jsem, že šance může přijít tak rychle. Na lusknutí, šup, jsme tady všichni tři. Je to hezké.“

Sedíte v kabině vedle sebe?
„Kdepak. Já jsem v rohu vedle Ondry Jurčíka a Lukáše Válka, oni úplně na druhé straně. Hodně mezi sebou vtipkujeme, možná bychom si i lezli na nervy.“

Jezdíte do Litvínova spolu?
„Ne, každý zvlášť. Oni jezdí z Kadaně a já bydlím s přítelkyní v Chomutově. Jsem docela ranní ptáče, takže jsem na zimáku brzy, potřebuju si udělat své věci. Aniž bych je chtěl shazovat, oni přijíždí až na sraz. (usměje se) Taky z Chomutova je to dvacet minut, z Kadaně čtyřicet, a když cestou do Chomutova chytíte kamión, zdrží vás to.“

Rozhovor pokračuje pod infografikou

Jak vzpomínáte na doby, kdy jste vyrůstali?
„My jsme věkem dost od sebe. Ale na zimáku se potkáte s každým, i když je starší. Nebylo to tak, že bychom spolu chodili ven, ale v Kadani pod zimákem je minigolf, vlastní ho jeden náš kamarád. Jako malí jsme se sešli, a když byl propojený stadion s koupalištěm, chodili jsme tam po zavíračce a hráli třeba na schovávanou. Každé léto taky hrajeme hokejbalový turnaj. Jmenujeme se Kadaň Válec. Jsou tam i další kadaňští rodáci, přijde třeba Kuba Lauko.“

Teď s Litvínovem taky trénuje. Ještě on aby změnil barvy.
„No tak, on má v Bostonu pořád dobré barvy (černá a žlutá). Jen ještě aby přišel.“(směje se)

V Severní Americe jste zůstávali taky ve styku?
„S Ondrou Kašem jsem si dost volal, pomáhal mi. Pamatuju, jak přiletěl ještě s Torontem do Seattlu. Měl jsem to z Everettu kousek, zašli jsme na večeři. Pořád spolu držíme.“

Co říkáte na jejich kariéry?
„Myslím, že si to zasloužili. U Davida byla nevýhodou výška. Ale je to o štěstí. Ondra byl draftovaný později a hrál toho víc než David. Ale oba zápis v NHL mají, nastoupili i proti sobě, což je neskutečný zážitek. Hlavně pro rodiče, které znám osobně, taťka teď taky trénuje v Litvínově. Dřeli, hodně vydrželi. Mají neskutečné kariéry. Doufám, že je udělají ještě tady.“

Máte sám ambice se tam jednou vrátit?
„Určitě. Pořád. Nevyšel mi třeba draft, ale pořád na to myslím, je to můj sen a cíl. Vidíme, že hráči se podepisují, na extraligu se taky dívají jinak. I do AHL bych šel hned.“

Během těžké nemoci jste podporoval parťáka z juniorské reprezentace Pavla Nováka, přišel jste s nápadem uspořádat dražbu v jeho prospěch. Co říkáte tomu, že je zpátky?
„Jsem strašně rád. I teď mám husinu, když jste se zeptal. Pavel je velký bojovník a hrozně jsem se od něj naučil. Když jsme si volali, byl pořád pozitivní. Taky jsem bral hned všechno jinak. Psal, že se fyzicky cítí líp než předtím, což je dobrá zpráva. Doufám, že se probojuje do AHL, získá tam místo a pak třeba i na nějaký zápas v NHL. Hlavně, ať je zdravý, a my všichni. To je nejdůležitější. Mám radost, že je nazpátek.“

Váš ročník na dvacítkách skončil čtvrtý, o medaili jste přišli. Co jste říkal letošnímu stříbru?
„Musím přiznat, že to docela zamrzelo. (směje se) Ale ne… Jsem rád, že to kluci dokázali. Dost pomohlo, že se v týmu vyměnili snad jen čtyři hráči. Měli zkušenost a hlavně bylo vidět, že se ničeho nebáli, sešel se výborný tým. Ke zlatu měli hodně blízko, škoda, že to nedopadlo. S Honzou Myšákem jsme si napsali, že u nás to nevyšlo. Ale za ně jsme rádi.“

Taky se dlouho nestalo, aby Kanada byla z české juniorky tak vyplašená, že?
„Přesně. Hlavním trenérem byl můj kouč z Everettu (Dennis Williams). Psal jsem mu. První zápas, když ještě hráli ve skupině, jsem mu popřál hodně štěstí, ale že stejně vyhrajeme. To mi ještě odpověděl. Když jsem to zopakoval před finále, už se neozval…“

Kam to může dotáhnout Litvínov?
„Hlavní je udělat play off. Potom uvidíme.“

HC VERVA Litvínov Vše o klubu ZDE

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud