Buček o angažmá v Třinci: Že mi v kabině dali vyžrat Rusko? Fáma
Žádná třinecká posila v historii nevyvolala tolik emocí. Není divu, slovenský útočník Samuel Buček (24) přišel v listopadu z ruského Nižněkamsku, kterému dal po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině přednost před bojem o NHL v Seattlu. Pro deník Sport a web iSport.cz během sezony mluvit nechtěl, prý aby nevířil další emoce. Po návratu do Nitry se v rozhovoru pro slovenský deník Šport k angažmá v české extralize vrátil. Mluvil také o nečekaném odchodu ze zámoří nebo rozhodnutí hrát v Rusku. „Všichni se do mě obouvali, ale podepisují tam i hráči z jiných zemí,“ říkal Buček pro Šport.sk. Sport Magazín PLUS ke startu extraligy objednávejte ZDE>>>
Za třinecké Oceláře odehrál Samuel Buček v základní části 36 zápasů (7+3), v play off naskočil do osmi duelů. Nebodoval, od šestého čtvrtfinále se Spartou zápasy sledoval jen v civilu. Klub na něj opci neuplatnil, v tichosti se vrátil na Slovensko.
„Od samotného začátku u nás to měl nesmírně složité,“ vysvětloval sportovní ředitel Jan Peterek. „Nikdo mu nedal nic zadarmo, o každou minutu na ledě musel bojovat. Nicméně Samuel je prototyp rozdílového hráče, který potřebuje hrát pravidelně a v roli, kterou mu v Třinci nikdy nemůžeme garantovat.“
Nevyčítám si nic
A jak se v Třinci cítil? V rozhovoru pro Šport.sk vyvrátil, že by to po příchodu z KHL dostal od ocelářské kabiny „vyžrat“. Přestože v týmu je řada hráčů, kteří rozhodně nesouhlasí s jednoduchým postojem, že by se politika do sportu míchat neměla.
„Je to fáma, nikdo mi to nedal vyžrat,“ vyprávěl Buček. „Přišel jsem do kabiny, kluci byli potichu. Potom se udělal mítink a lídři mužstva mluvili s trenéry a manažerem. Uvědomoval jsem si, že se to v Česku bude řešit víc, protože jejich postoje vůči Rusku jsou na rozdíl od Slovenska jednoznačné. Spojují to dohromady a jsou výrazně proti.“
Po debatě lídrů s trenéry se prý postavil před celou kabinu a řekl, že si uvědomuje, že hrál v Rusku, ale je profesionál a přišel hrát do Třince hokej. „Přišel jsem se přizpůsobit týmu a pomoct k úspěchu. Chtěl jsem předvést, že jsem dobrý hráč. Každý si zaslouží druhou šanci.“
Morální otázka odchodu do KHL? V tomto si Buček jede od začátku své. Ani náznak, že by udělal chybu nebo se rozhodl špatně. „Neangažuji se do politiky. Uvědomuji si válku na Ukrajině, ale šel jsem tam hrát hokej. Bral jsem to čistě sportovně.“
Stejně tak si nevyčítá žádná z předešlých rozhodnutí. „Nevyčítám si nic, i když jsem si nad tím lámal hlavu,“ potvrdil Buček. „Stále tvrdím, že všechno zlé je k něčemu dobré. Možná ještě nejsem připravený, abych se prosadil venku. Poslední rok mě vyformoval v lepšího člověka, reaguji méně impulzivně. Beru to víc s nadhledem.“
Mé místo má legenda
V Třinci mu chyběl větší prostor a čas na ledě. Faktem je, že hrával málo. V průměru 8:07 minuty na zápas ve třetí čtvrté formaci, přesilovky žádné. Střeleckou úspěšnost měl v základní části nejlepší (19,44%).
„Velmi těžká sezona, byl jsem zvyklý na velký icetime a prostor v přesilovce,“ komentoval Buček. „Musel jsem z minima vytěžit maximum, v každém střídání něco vytvořit. V mužstvu byla velká konkurence hráčů, kteří tam jsou dlouhé roky. Mají zázemí, jejich úkoly byly dané. A na místě, kde se cítím nejlépe, hrála legenda klubu.“
Nejmenoval konkrétně, ale podle všeho myslel Martina Růžičku. Přestože třinecký kanonýr na rozdíl od něj drží hokejku doprava. „Nedostal jsem tolik šancí, abych ukázal, že můžu být na jeho úrovni.“ Přiznává, že ho to ze začátku ubíjelo. „Postupně jsem se soustředil na momenty, kdy jsem šel na led. To bylo jediné, co jsem mohl ovlivnit. Snažil jsem se hrát nejlépe, jak jsem uměl. I přes malý prostor.“
A proč vlastně na začátku minulé sezony otočil kurz ze Seattlu do Nižněkamsku? Od agenta měl slíbeno, že v Seattlu dostane dvojcestnou NHL smlouvu. Po debatě s manažery, skautem klubu a trenéry však dostal nabídku kontraktu jenom pro AHL a ECHL. „To mě šokovalo, do telefonu mi říkali o smlouvě NHL a AHL. Prý vědí, že jsem střelec, ale 54 gólů ze slovenské extraligy nic neznamená.“
Trenér z farmy mu pak měl na rovinu říct, že s takovou smlouvou s ním může počítat jen do třetí, čtvrté lajny. „Proto jsem se rozhodl nepodepsat a odejít do Evropy. Byl jsem znechucený, americký agent mi nezvedal telefon, hledal jsem alternativu. Ze Švédska a Finska jsem neměl zajímavé nabídky. Zavolal mi Marcel Ozimák (Bučkův bývalý trenér, asistent Nižněkamsku), se kterým jsem byl v kontaktu déle. Nižněkamsk měl zájem už dřív, komunikace se obnovila, podepsal jsem v Rusku.“
Ani tam se neprosadil. „Přišel jsem pozdě a trenér měl hotové mužstvo. Můj prostor na ledě byl minimální a k tomu se ozvaly problémy se zápěstím po operaci,“ vysvětloval. „Dva měsíce jsem rehabilitoval, cítil jsem, že to není ono. Ruka mě neposlouchala. Sedli jsme si a rozvázali kontrakt, naše cesty se rozešly v dobrém. Kdybych byl zdravý, myslím, že bych byl platným hráčem KHL.“
