Řepík o spojení s Birnerem i snu na Floridě: Do NHL chyběly centimetry
Už se pevně zaryl do hlavy jako kapitán Sparty. Michal Řepík je eso nejsledovanějšího klubu v zemi. Ale prošel dlouhou cestou, než došel až sem. Třeba čtyři roky v kuse střídal farmu Floridy a NHL. „Po letech jsem se dozvěděl, že mě trenér Peter DeBoer moc nemusel, chyběly mi centimetry,“ říká. Mluvil o svém spojení s Michalem Birnerem, i své extrémní touze být pořád nejlepší a ostatní táhnout.
Někdy si splníte sny postupně, někdy vůbec. Michal Řepík si ten největší vlastně splnil ve chvíli, kdy to doma nikoho moc nerajcovalo. V prosinci 2008 nastoupil do svého prvního zápasu kariéry za Floridu. Dal gól v NHL. V lize válelo pořád ještě přes 50 Čechů, Jaromír Jágr bodoval v Omsku. Jenže na vrcholu nebyl tehdy, na vrcholu je teď. Osm sezon sype góly, na Silvestra mu bude pětatřicet, pořád patří do reprezentace. Pořád je pojem.
Někdo si vzpomene na roky ve Lvu Praha, ale už málokdo, že čtyři roky v kuse jste střídal NHL a farmu. Proč jste se vlastně nikdy pořádně na Floridě neprosadil?
„Nechci se vymlouvat, prostě mi to nevyšlo. Na farmě jsem body dělal pravidelně a celkem dost. Ale vy fakt potřebujete být ve správný čas na správném místě.“
Florida je pro hokej ale asi nejlepší místo na světě. Takže ten čas byl špatně?
(usměje se) „Správné místo na život určitě je. Ale v mé době na hokej zrovna ne. Pořád se tam měnili generální manažeři. Mě třeba draftoval Jacques Martin a po mé první sezoně podepsal smlouvu s Montrealem, kam šel dělat trenéra. Přišel Randy Sexton, další rok zase Dale Tallon. Vystřídali se tam tři manažeři, což není ideální. Teď se většinou navíc dělá to, že kluci chodí do NHL z farmy spíš na pozice, na které jsou zvyklí. Já hodně času trávil ve čtvrté lajně. No a to tady ještě hráli bitkaři.“
Tady se rýsovali vaši spoluhráči?
„Někdy jo, nebo kluci, co hodně hrají do těla.“
Poslední z téhle party v NHL zůstával asi jen Ryan Reaves. Kdo hrál s ním, měl smůlu, že s pukem se moc nepotká. Podobné?
„Jo a tohle bylo těžké. Trénoval nás navíc Peter DeBoer, po letech jsem se pak potkal s trenérem, kterého jsme měli na farmě, byl v Berlíně na stáži. Říkal mi, že mě kouč moc nemusel, protože jsem nebyl moc velký. Nehodil jsem se mu.“
Měl jste škatulku, chápu.
„Poslední rok jsem pak žádal o trejd, ale oni mě pustit nechtěli. Možná, že jsem za mořem rok ještě zůstat mohl. Ale nakonec jsem to vzdal a šance k návratu zpátky už nepřišla.“
Dnešním pohledem, kdybyste měl současnou hlavu a zkušenosti, místo v NHL byste si urval?
