Jágr o knize, prodeji Rytířů či dalším hraní: Může se ze dne na den stát, že řeknu konec
Je rád, že to má za sebou. Po dlouhých 13 letech vydal Jaromír Jágr ve spolupráci s deníkem Sport svůj neuvěřitelný životní příběh, ve kterém silně vnímá propojení sportu s vírou. „Když jsem se nechal v 28 letech pokřtít, byla to nejlepší rozhodnutí mého života,“ řekl hokejový velikán. Po oficiálním křtu biografie JÁ68, pro který si jako patrona vybral kněze Zbigniewa Czendlika, mluvil dlouho s novináři nejen o své publikaci, ale i prodeji většinového podílu kladenského klubu či návratu na led. A i když má z hokeje dál radost, může se stát, že ze dne na den skončí. „Je to dost pravděpodobný,“ přiznal třiapadesátiletý útočník.
Ulevilo se vám, že vaše kniha, na které se pracovalo 13 let, je konečně publikovaná?
„Myslím si, že hlavně lidem, kteří to psali, se ulevilo. Zdeňkovi (Jandovi) i Lukášovi (Tomkovi). Jsem rád, že to mám za sebou. Věřím, že to dopadlo dobře, že se bude líbit lidem, kteří si ji koupili. Hlavně věřím, že každý člověk, který si ji přečte, si tam najde svoje.“
Kniha není pouze o vaší kariéře, ale i o životě či víře. Dokážete říct, jaká část pro vás byla nejobtížnější?
„Kniha je o propojenosti mezi vírou a sportem. Začíná to prologem, kdy mi vyvěšovali dres. Nechci to moc popisovat, ale myslím si, že je to dobře udělaný. Mám tam chvilku na to zamyslet se nad svým životem a kariérou a pokládám si otázku: proč zrovna já tady teď stojí a musím zažívat tento večer? Snažím se odpovědět, jestli to byla náhoda, daný předem, jak sám jsem se zapříčinil k tomu, aby tu stál, kdo má na to největší vliv. Na konci dostanete odpověď.“
A jaká je?
„To vám nemůžu říct, protože by vás pak nebavilo si to přečíst.“ (směje se)
Jako patrona knihy jste si vybral kněze Zbigniewa Czendlika. Proč právě jeho?
„Jak jsem říkal, je tam propojenost s vírou. Nechal jsem se pokřtít v 28 letech, kdy jsem věřil, že jsem na vrcholu a od té doby jsem žádnou individuální trofej nevyhrál. A i přesto můžu říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života. Člověk se otevře nekonečný energii a má takový vnitřní klid, smysl života a sportu. Z predátora, za kterého jsem se považoval, abych zvítězil, byl najednou býložravec, jak píšu v knížce. Už je to daleko složitější něco vyhrát, ale i tak si myslím, že je šťastnější než dřív.“
Dokážete spočítat, kolik hodin jste nad vytvářením knihy strávil?
„Spočítat asi těžko. Jde o to, že některé věci se měnily. To, co jsem si myslel, že funguje před 13 lety, neznamená, že funguje teď. Nebo že mám na to stejný názor. To bylo asi nejtěžší, že čas, který jsem věnoval určitým kapitolám, jsem musel zrušit a přepsat to. Člověk to najednou vidí úplně jinak. 13 let je hrozně dlouhá doba. Myslím si, že je to správný, když člověk, nechci říkat, že mění úplně názory, ale učí se životem.“
Říkal jste, že je to vaše poslední kniha. Není to brzy?
„Nemyslím si, že by to někdo koupil, kdybych ji vydal v šedesáti. Myslím si, že je to akorát. Je to načasovaný tak, jak to má být. Vychází zrovna v době, kdy ukončuji určitou etapu mého života, díky které mě lidé sledovali a stali se mými fanoušky. Velká a důležitá část knihy je věnována rodičům, nebo spíš jejich důležitou v mém životě. Nevěřím, že bych tady teď s vámi stál, kdybych neměl rodiče, jaké jsem měl. Oni obětovali svůj život, abych já ho měl lepší. Ne každý má možnost a chuť to udělat a možná tu situaci někdo podceňuje. Po přečtení knihy někteří rodiče možná změní výchovu a zjistí, že existuje i jiná cesta. Uvidíme.“
Váhal jste nad nějakými částmi z knihy, zda je publikovat?
„Zajímavá otázka. Já sice píšu, že to je knížka o mém životě, ale měl bych to spíš nazvat, že je to kniha o tom… Samozřejmě je tam psáno o všech věcech, ale spíš tam rozebírám věci, na které jsem pyšný, které můžou pomoct lidem, co si to přečtou. Nemyslím si, že je to o tom, že si to přečtou a řeknou si, že teď znají můj život. O něm byla napsána spousta věcí. Nemyslím si, že by tam bylo v tomto ohledu něco nového. Jsou tam ale věci, které jsem nikdy nerozebíral podrobně. A jsou to i negativní věci.“
V květnu 2024 jste říkal, že vás čeká poslední sezona v extralize, ale naskočil jste i do nové sezony. Jak je to tedy nyní?
(přemýšlí) „Tak asi jsem lhal, protože poslední nebyla. Teď jsem odehrál dva zápasy a nevím, kolik jich ještě odehraju. Abych to popsal, mně nevadí tréninky, hokej mám pořád rád. Pořád se rád zlepšuju a přicházím na věci, které mě můžou posunout dál, a může to být i inspirací pro ostatní lidi v jakémkoliv oboru. A snaží se taky přijít na výhodu uspět. Ale jde o to, že regenerace, tréninky, cestování a samotný zápas sežere hrozně moc času na to, že odehrajete deset minut času. Když se na to člověk dívá rozumně a spočítá si to, moc dobře to nevychází. Jdu den ode dne.“
Prozraďte, jak jste se cítil, když jste nyní opět hrál?
„Nejde ani o to, jak jsem se cítil. Měl jsem zdravotní problém, měl jsem problém i se zády. Nechal jsem dát ostříknout nerv, abych byl schopný nějak bezbolestně trénovat. Pak jsem se ještě zranil. Zhubnul jsem, takže nemám takovou sílu, ale uvidím, kolik budu mít času, abych se vrátil do nějaké optimální formy, abych pomohl klubu. Beru to den ze dne. Může se ze dne na den stát, že jeden den přijdu a řeknu konec. Je to dost pravděpodobný.“
A dokážete si představit, že byste dokázal dělat něco jiného?
„Momentálně ne. Dokud to úplně stoprocentní neskončí, není důvod se vydávat jiným směrem.“
Byť jste se vrátil po zranění, cítíte, že z vás spadl i určitý tlak, když nyní nemusíte řešit starosti většinového majitele?
„Dalo by se tak říct. Ano, ulevilo se mi. Nemusím běhat za sponzory, řešit rozpočet. Neřekl bych úplně tlak, ale upřímně pokud sledujete, kam se vyšplhaly platy hokejistů, a já jim to nezávidím, přeju jim to, tak už bych to nedal. Tomáš Drastil (nový většinový majitel Rytířů Kladno) byla záchrana pro Kladno. Jsem rád, že se Tomáš objevil. Je to stejné i s knížkou. Všechno má svůj čas a Tomáš Drastil se objevil ve správný čas. Věřím tomu, že on je do toho nadšený a chce mít s Kladnem úspěch. Věřím, že pro to udělá všechno. Budu jenom malou součástí toho.“
Jak jste vlastně vnímal rozsáhlé změny v hráčském kádru?
„Samozřejmě to není jednoduchý pro hráče, trenéry i vedení, ale lidé, kteří vybírají tým, se tak rozhodli. Na druhou stranu to dává smysl. Jo, možná z toho pohledu, že hráči, kteří tam byli, měli takovou prohrávačskou mentalitu, i když si to nemyslím. Na to, jaký byl rozpočet, si myslím, že jsme odevzdávali velice dobré výkony. Teď je to jiný Kladno. Myslím si, že už je to tam, kde má být.“
