Spartu měl na stole, ale… Co Šimkovi (taky) dala NHL? Spoustu stresu
Mocně jej lanařila Sparta a debaty s Radimem Šimkem nebyly daleko od dohody, na poslední chvíli však ze zámoří se vracející obránce změnil navigaci a nasměroval ji tam, kde se hokejově vyučil pro nejlepší světovou ligu. V Liberci přitlačili a nakonec pod Ještědem bouchalo šampaňské, s bývalým obráncem San Jose Sharks Bílí Tygři získávají tolik potřebnou jakost do defenzivy.
Před sedmi roky odcházel do USA v pozici lídra liberecké obrany a pevné součásti národního mužstva. Nyní přichází jako zkušený mazák, obouchaný leckdy přívětivým, sem tam i méně vlídným zacházením z pozic týmových velitelů. Na kontě mu zůstaly více než dvě stovky startů v NHL a přes 10 milionů dolarů hrubého v rámci výplat. „Cítím se teď unaveně, protož jsem byl na ledě po dvou měsících, ale bylo fajn se sklouznout. Sice jsem při prvním kroku na ledě málem zakopl, ale teď už se to bude jenom zlepšovat,“ usmíval se Radim Šimek po prvním tréninku s Tygry.
Přepadla vás nostalgie z návratu po sedmi letech do míst, kde jste se loučil stříbrem? Rok předtím jste s Tygry slavil titul.
„Určitě jo. Asi ve druhé minutě pobytu na ledě se mi vybavily vzpomínky na odehrané roky v Liberci, dařilo se mi tu. Doufám, že na to navážu a půjde mi to tu jako tenkrát.“
V jakém duchu probíhalo přivítání s bývalými a novými spoluhráči?
„Některým se musím omluvit, protože jsem se s nimi zdravil asi třikrát… (usmívá se) Ale já za poslední měsíce viděl tolik obličejů, proběhlo tolik akcí, že se jim omlouvám za opakované představování. Snažím se komunikovat se všemi, poznat všechny, co jsem doposud neznal.“
Co všechno rozhodlo o vašem comebacku? Amerikou už jste byl svým způsobem unavený?
„Ne, to ne… No, i když možná trochu jo. Spíš šlo o to, že poslední sezonu mě San Jose poslalo na farmu, neviděl jsem tam pořádnou budoucnost. Lítal bych dál po farmě, jezdil autobusem osm hodin tam a zpět. Ve dvaatřiceti letech jsem tohle už nechtěl podstupovat, mám jiné priority. S manželkou čekáme v říjnu narození druhého dítěte. Abych trávil čas v autobuse a manželka byla doma s dvěma dcerami, jedna z toho novorozeně… Takže jsem zkrátka řekl, že tohle ne.“
Detroit, kam jste během minulé sezony odešel, vám přesto nabízel smlouvu, ale jen farmářskou, byť za slušné peníze, že?
„To je pravda. Šlo o dvoucestnou smlouvu s garancí vysokých peněz, které se pohybovaly okolo minimální částky v NHL. Mně už to ale za ty peníze nestálo.“
Celkem se ví, že o vás hodně usilovala Sparta i Mladá Boleslav. Co rozhodlo pro Liberec?
„Srdce. To rozhodlo. Ale musím říci, že to nebylo lehké jednání, nabídka ze Sparty byla hodně dobrá. Já ten hokej už dlouho hrát nebudu, a ačkoli lidi můžou říkat, že jsem si vydělal v Americe, mám zodpovědnost za rodinu a hokej nejde hrát donekonečna. Zvažoval jsem pro a proti a nakonec si vybral Liberec.“
Sparta vstoupila do jednání dřív než Liberec?
„Bylo to zhruba nastejno. Měl jsem od Sparty už i návrh smlouvy, šlo o dobrou nabídku, ale stejně jsem měl v hlavě Liberec. Měl jsem v ní, že se chci vrátit sem a jsem rád, že to tak dopadlo. Když jsem loni letěl do Ameriky, věděl jsem, že může nastat situace, že mě pošlou na farmu. Člověk je v týmu, kterému se pět let nedaří, nachází se v přestavbě, takže jsem s tím trochu počítal. A zranění hned na začátku na to mělo dost vliv. V sezoně jsem doufal, že mě vytáhnou nahoru, v Barracudě jsem hrál dobře, jeden z nejlepších hokejů, jaký jsem v Americe předváděl. Individuálně se mi dařilo, hrával jsem i 25 minut za zápas, byť týmově to nebylo úplně ono.“
Po klubové sezoně vás chtěl do reprezentace před MS v Praze generální manažer Petr Nedvěd, ale klub vás nepustil. Tedy už Detroit Red Wings. Velké zklamání?
„Pro mě životní hokejové zklamání. Někdy v lednu jsme zjistili, že je manželka těhotná, následně mě v Barracudě udělali kapitánem, říkal jsem si, že se co nejlíp připravím, abych mohl zabojovat o mistrovství světa. Pak jeden minutový telefonát o výměně do Detroitu všechno změnil, najednou bylo všechno… no, víte, kde. Velké zklamání, fakt jsem to bral hodně těžce. Pak se na mistrovství koukáte a říkáte si, ne že bych tam určitě byl, ale mohl jsem o šampionát aspoň zabojovat. Bohužel už ve své kariéře asi nebudu mít šanci zahrát si mistrovství v Praze. Klukům jsem zlato hrozně přál, zároveň jsem jim strašně záviděl, protože jsem celou sezonu dělal maximum pro to, abych u toho taky byl. Ale nemohl jsem.“
Co vám celkově přineslo sedm let v zámoří?
„Hodně stresu… (směje se) Ono je to tam specifický. Já tam nikdy neměl silnou pozici, jeden špatný zápas znamenal pět utkání na tribuně. Zároveň jsem si tam zlepšil psychickou odolnost, protože čím si tam člověk prochází, to je na palici. V tomhle směru mi pomohla rodina. Takže mi to dalo stres, ale nejen ten samozřejmě. Pokud nastupujete proti nejlepším hráčům světa, hodně vám to dá. Snad něco z toho předvedu tady v extralize. Něco, co jsem se v Americe naučil.“
Našel jste tu hodně jiný Liberec?
„Co se týká zázemí, kabiny a podobně, je to někde úplně jinde. A musím říci, že lepší než třeba zrovna u Sharks. Někteří kluci zůstali, vrátil se Filip Pešán po štaci v zahraničí. Jinak mi přijde všechno hodně podobné.“
Očekává se automaticky, že se z vás stane vůdčí osobnost Tygrů. Berete tlak z ní vyplývající?
„Vím, že tlak přijde. Teď si ho nepřipouštím. Máme před sebou dva měsíce do prvního mistráku, což je strašně dlouhá doba. Hlavně se blbě nezranit při tréninku nebo při přáteláku. V základní části budeme chtít uhrát co nejlepší výsledek a urvat play off. Nechci teď úplně predikovat a říkat, že si jdeme pro titul, protože bude důležité co nejlíp se připravit na první sezonní zápas, vykročit co nejlíp, vybudovat si co nejlepší pozici do play off a pak ať se děje vůle boží.“
V zámoří jste nejednou laboroval s těžšími zraněními, nyní jste absolutně fit?
„Jsem, ale taky proto nechci vůbec mluvit o zdraví. Loni jsem přijel do kempu stoprocentně zdravý, přišla první třetina úvodního přáteláku, dostal jsem do kotníku, byla z toho sraženina a já nemohl měsíc dostat nohu do brusle. Zařekl jsem se, že o zdraví se bavit už radši nebudu. Byť se cítím dobře.“
V zámoří vás předělali na defenzivního beka, ačkoli jste odcházel jako vyloženě ofenzivní obránce. Vrátíte se k původní roli, anebo to nebude tak úplně snadné?
„Na konci v Barracudě jsem si rád zaútočil, ale přece jen, pokud šest nebo sedm let hrajete defenzivního beka, v hlavě se vám to přešaltuje a tolik neútočíte. Tady určitě útočit chci, vždycky mě to bavilo, dokázal jsem dávat i góly. Pokud se to po mně bude chtít, budu to hrát.“
Zároveň jste někde říkal, že se vyžíváte v blokování střel. To ovšem nebývá láska na první pohled, ne? K tomu hráč musí postupně dojít, ne?
„Mně bolest nikdy nevadila. V Barracudě jsme mívali i speciální tréninky na blokování střel. Tahle disciplína mě baví a už se na to tady těším.“
Vedle sebe v týmu jste měl mimo jiné Tomáše Hertla, ale i Brenta Burnse nebo Joea Thorntona. Od takových borců se dá lecčemu přiučit, co říkáte?
„Jasně. Třeba konkrétně Jumbo byl neustále v posilovně. První do kabiny přicházel, mezi posledními odcházel. Když ty borce neznáte a pak vidíte v kabině jejich přístup k práci, dojde vám, proč jsou tam, kde jsou. Jumbo sice nevyhrál Stanley Cup, ale patřil k nejlepším hráčům historie NHL. Hodně si od něj můžete vzít. Pro mě už na samém začátku ohromná škola. A to jsem si o sobě myslel, že trénuju hodně a hodně času trávím v posilovně. Tamní zvyky některých hráčů vám otevřou oči.“
Co myslíte, v jakém stavu extraligu najdete?
„Určitě bude svou úrovní někde jinde, než byla před sedmi roky. Přichází sem hodně cizinců, Američanů, Kanaďanů. Bude to náročný. Pokud se podíváte na Pardubice… (usmívá se) Kdo tam odsud není v repre, tak v ní minimálně dřív hrál. Pardubice jsou pro mě reprezentační tým, bude hrozně zajímavý proti nim hrát.“
Nejlepší extraligový střelec Jakub Rychlovský odchází do organizace Red Wings, minimálně nějaký čas stráví na farmě v Grand Rapids, kde jste strávil zbytek minulé sezony. Dáte mu své tipy na štaci?
„Když to vezmu na sebe, svůj první rok na farmě jsem bral těžce, skoro jsem nehrál. Přišel jsem tam jako hráč přesilovek v reprezentaci a klubu, dostával dvacet minut i víc. Tam jsem přišel a dostal deset minut a nevěděl, co se děje. Člověk postupně zjistí, jakou mají mentalitu, jak to mají s mladými hráči, vyloženě vás zkouší. Po dvou, třech měsících vám naloží i 25 minut, až toho máte plný brejle. Poradil bych mu, ať určitě vytrvá a počká si na šanci. Faktem je, že hráči, kteří do NHL přijdou jako nedraftovaní, mají určitě horší pozici proti draftovaným, nemluvě o vybraných hráčích v prvním kole. Vždycky radši dají do sestavy draftovaného kluka, kdyby ne, vypadali by jako blbci. Pokud si klub na draftu někoho vybere a pak ho nehraje, je pak asi něco špatně. Manažer Grand Rapids se mě už v předstihu ptal na Kubu během sezony a říkal, že ho tam chtějí na přesilovku. Pokud ho na první půlku sezony dají na farmu a bude se mu dařit, cesta do Detroitu se mu určitě otevře.“
