Trenéři, kteří MUSÍ: Gross ve Spartě i Zadina. Titul, jinak konec, říká expert
Co se stane, pokud Zdeněk Moták nedovede Třinec k titulu nebo aspoň do finále? Nestane se vůbec nic. Za Oceláři stojí mrakodrap extraligových triumfů, což jinde říci nemůžou. A tak platí, že mezi čtrnáctkou hlavních koučů najdeme aspoň půltucet jmen, která rozjíždějí velký závod o další budoucnost. O kom je především řeč?
Když Daniel Voženílek z nemožné pozice zařídil gól do sítě Jakuba Kováře pouhé dvě desetiny před koncem základní hrací doby, sparťany málem trefil šlak. Prakticky jisté finále jim proteklo mezi prsty a moment desetiletí (minimálně) měl zásadní vliv na následující bezprecedentní obrátce Ocelářů. Ostrá bolest mnohé nepustila doteď, tenhle bronz chutnal hořce jako nikdy předtím. A v neposlední řadě má za následek, že muž jménem Pavel Gross se chtě nechtě dostal pod větší pres.
On sám ho k sobě nepouští, je to typ člověka, jenž si vytváří tlak sám na sebe a nepotřebuje k tomu hlasy okolí. Vyřčené i nevyřčené. Tři dekády v kuse fungoval v Německu, získal neobyčejný nadhled. Takový, který tu nezřídka chybí.
Sám ví, že proslulou situaci z třineckého jeviště těžko mohl ovlivnit. Tohle už je fakt záležitost přímo lidí na ledě, co ji podcenili. Z druhé strany je Pavel Gross podepsaný pod porážkou v sedmé partii v Praze, tedy i pod historickým převratem, prvním v extralize z 0:3 na 4:3.
„Ta koncovka v Třinci nebyla jeho chyba, tam spíš zaváhal gólman. Jenže trenér je člověk, který na tuhle věc vzpomíná ze všech nejvíc, tohle jen tak nevytěsníte,“ ví své někdejší úspěšný kouč Marek Sýkora. „V play off jeli dobře, semifinále měli vyhrané, úplně jasně. A ztratili ho šíleným způsobem…“
