Gulaš se loučí: Stres teď opadne, odpočinu si. A pak? Nastínil, co bude dělat dál
Je konec. Útočník Motoru Milan Gulaš (39) odehrál ve čtvrtfinálové sérii play off extraligy proti Pardubicím své poslední zápasy. Loučí se jako nejproduktivnější hráč mužstva. Lídr, který bude Jihočechům scházet. Sám se těší, jak si teď užije trochu klidu, odhodí stres, s nímž se vždycky nepotýkal v dobrém. „Musíte mít v sobě oheň, a kolikrát byl i doma, což jsem nechtěl,“ popsal lídr Českých Budějovic důvod rozloučení.
Co s vámi bude?
„Pro mě to porážkou skončilo. Odehrál jsem poslední zápas.“
Opravdu?
„Vážně. Nikdo mě nepřemluví.“
Jak se rozhodnutí urodilo?
„Vedení to vědělo nějakou dobu, oznámil jsem jim svůj plán v listopadu, aby se mohli připravit na příští rok. Uzrávalo to ve mně delší čas. Je potřeba se věnovat něčemu jinému, hlavně rodině.“
Když bilancujete, co vidíte před sebou?
„Jsem hlavně hrozně rád, že jsem touto cestou mohl projít. Byla hodně trnitá, zranění, zocelovalo mě to. Kdyby mi někdo řekl, že budu mít takhle dlouhou kariéru a za sebou týmové úspěchy, bral bych to všemi deseti. Nabral jsem zkušenosti do osobního života, v tom je sport nádherný, modeluje vás jako člověka.“
Už máte jiné plány?
„Teď si dám pauzu. Potřebuju relaxovat, jet zápasy pořád za sebou není legrace. Jsem rád, že jsem play off přežil. Co bude, si můžu užívat, zdraví mi slouží.“
A máte to promyšlené?
„Vrhnu se do další práce mimo hokej. Nechtěl bych to specifikovat. Hokej jsem měl jako práci i koníček a vášeň, budu ho sledovat, zůstane ve mně. Budu fanoušek, co si rád dá pivo, klobásu a zanadává si.“
Mluvil jste o pozitivních aspektech kariéry, čeho se naopak rád zbavujete?
„Když se dostanete do nějaké role a věku, není to jen o hokeji. Máte jiné povinnosti, doma v Budějovicích jsem byl víc na očích a měl zodpovědnost vůči skvělým fanouškům. Když se nedaří, tlak a nálada je znát, ovlivňuje vás v osobním životě. To je pro mě jeden z klíčových bodů, proč nechci pokračovat.“
Oheň byl kolikrát i doma
Takže jste si nosil práci domů?
„Někdy to nebylo ideální, byl jsem vždycky emotivní. Když se chcete někam dostat, musíte mít v sobě oheň, a kolikrát to bylo i doma, což jsem nechtěl. Stres teď opadne. Znáte mě, média moc nevyhledávám, nebyl jsem rád v záři reflektorů.“
Cítil jste, jak hokejové prostředí vnímá, že se vaše sbohem blíží?
„Kamarádi po Liberci (v předkole) vytáhli transparent, do té doby jsme moje rozhodnutí drželi v tajnosti, aby byl klid. Nechtěli jsme žádný další tlak na tým. Transparentem se to provařilo, ale přišel v pravý moment.“
Těsně předtím, než jste za Motor předkolo srovnal v poslední minutě a výrazně se přičinil k postupu do čtvrtfinále.
„Je to pěkné. V tom je sport hezký. Věděli jsme, že to mohou být poslední momenty mé kariéry, a pak přijde jeden z nejhezčích gólů, co jsem kdy dal, postoupili jsme. Vzpomínky na celý život.“
Za stavu 0:3 proti Pardubicím už jste si začal okusovat nehty?
„Popravdě jsem ani nebyl nervózní. Berete to tak, že možná vypadnete, doma je to samozřejmě nepříjemné. Všechno špatné je k něčemu dobré. Podařilo se nám postoupit do play off v těžké sezoně, kdy mohl do baráže spadnout kdokoliv, taky jsme byli namočení. Jsem rád, jak jsme to zvládli. Síla mančaftu se ukázala. Vždycky mi šlo o to, abych předával zkušenosti mladším klukům, aby táhli kabinu, což je strašně důležité.“
Takže se nabízíte dál jako mentor?
„Kluci na mě číslo mají, kdykoliv se na mě mohou obrátit, budu jenom rád.“
Kolo ale klapne, že?
„Určitě! To stoprocentně. Moc se těším. Kolo je pro mě obrovský relax. Každý by měl mít mimopracovní věc, která člověka zdobí. Pro mě je to cyklistika.“
Kdybyste měl přece jen ztratit slovo o náročném čtvrtfinále s Dynamem…
„Vždycky je konec hořký. Musíme uznat sílu soupeře, byl velmi kvalitní. Od prvního zápasu se zahříval, dostával se do tempa. Ve třetím čtvrtfinále jsme tahali za kratší konec. Tentokrát jsme hráli výborný zápas, ale stejně se to nepodařilo.“
